Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala
31.května:
Co dodat k máji třináctého roku jednadvacátého století? Z ryze praktického hlediska nám slušně prodloužil topnou sezónu, čímž by měl ovšem na druhé straně zajistit onen lidovou pranostikou slibovaný ” v stodole ráj”. Uvidíme. Rozloučil se deštěm a mlhami, kterémužto nadělení snad navíc ještě nemá být konec, …
… ale stačí se i s vědomím toho, co nás s velkou pravděpodobností očekává nahoře, vypravit do boubínských lesů, …
… aby mlha rázem dostala nový rozměr, byla vnímána jako přirozená šumavská kulisa, …
… která vlastně neodmyslitelně dotváří typický charakter krajiny.
30.května:
Před nadcházející poutí se můžeme utěšovat snad jen mnohokrát potvrzenou zkušeností, že ne všechny meteorologické předpovědi se vždy bezvýhradně naplňují.
V opačném případě by se totiž děti prakticky neměly nač těšit, neboť veškeré již týden zde připravované atrakce zatím vinou vytrvalého deště, jímž je nám ke všemu vyhrožováno i na víkend, …
… připomínají spíše jakési nepovedené aquacentrum.
29.května:
Ani z tohoto pozdního soumraku nelze usuzovat na zásadní zlepšení počasí, současně se však dozajista není nutno v našich končinách obávat slibovaných bouřek – není k nim odpovídající výchozí teplota.
28.května:
Vítaný příslib blankytu se netváří dvakrát věrohodně – každopádně je stále dosti chladno …
27.května:
Boubín raději Vimperákům neprozrazuje, co ukrývá pod čepicí, …
… a člověk by hnedle nerozeznal konec května od října.
26.května:
Na Šumavě si zkrátka musíme zvyknout v každém čase na všelijaká překvapení a umět se zařídit podle nich, …
… tj. např. se neukvapovat po Novém roce se snímáním vánoční výzdoby z oken – ještě i po svaté Janě se to může ukázat předčasným, čehož dokladem je tento snímek, pořízený dnešního dne v 16:32 na Horské Kvildě, kde se naštěstí neukvapili … 🙂 .
Je libo malé osvěžení v šumavském májovém lesíku ?
25.května:
V hlavní roli stále především voda …
24.května:
Už za noční tmy bylo zřejmé, že dnešní úsvit se na Boubíně bude s největší pravděpodobností muset obejít bez slunečních paprsků – mlžná čepice byla dokonale hustá i vysoká, takže v určený čas se skutečně dalo vidět nanejvýš toto coby nejsvětlejší okamžik. Současně nám byl slibován ve výškách nad 1100 m sníh.
V tom smyslu se sice žádné bílé drama nekonalo, ostatně pětistupňová teplota je vylučovala, nicméně pokud bychom vzali v potaz i zcela symbolické množství, a to pouze na rozhledně, pak lze prohlásit, že o svaté Janě skutečně sníh na Boubíně byl.
Šlo sice jen o takovéto miniaturní trojúhelníčky v jižních koutech nejvyšších mezipodest, …
… ale lze předpokládat, že s ohledem na momentální teplotu představují pozůstatky původně většího, podle všeho do koutů větrem navátého množství.
Podaří-li se sluníčku probít houževnatou vrstvou mlhy, mohli bychom se v průběhu dne setkat i s příznivější tváří krajiny, než jaká je nám zatím nabízena, v každém případě se však nevyhneme dešťovým přeháňkám.
23.května:
Podvečerní oblohou opět po delší době zabzučel motor …
22.května:
K hojně rozšířeným šumavským bylinám náleží i zrovna kvetoucí rozrazil.
Každé sebemenší zákoutí ožívá po svém …
21.května:
Copak asi upoutalo na sklonku sedmdesátých let minulého století filmového architekta Jindřicha Goetze na tomto zákoutí druhého vimperského zámeckého nádvoří, že je zvolil jako kulisu pro scénu popravy, jíž z okna vlaku přihlíží slavná pěvkyně Ema Destinnová ve filmu Božská Ema ?
20.května:
Jabloně letos, jako by se poučily z loňských květnových ničivých mrazů, rozkvetly o poznání později …
Mráz už snad nehrozí, zato však včerejší krupobití, byť naštěstí jen krátké, květům všeho druhu rozhodně taktéž neprospělo.
V následujících dnech si navíc zjevně užijeme ochlazení, ale snad aspoň při všem slunečného.
Ostatně každé počasí má své kouzlo, …
… obzvláště pak, když se třeba sluneční západ snoubí s bouřkovými mračny, …
… zatímco na východě už bouří.
19.května:
Již noční obloha, na níž se měsíc po naprosto vymeteném večeru opět mírně zahalil do oblačnosti, vyzývala k přivítání sluníčka na Boubíně. Jako vždy nešlo neuposlechnout, neboť zaručenou odměnu představovala jistota, že bude nač se dívat. A skutečně bylo, třeba zrovna hned nad Vimperkem, a to již před samotným východem, …
… který už jen pokračoval v kouzelně započatém nebeském i pozemském díle nedělního úsvitu.
Kam pohlédnout dříve? Třeba ke Kleti a Chlumu, …
… ačkoli bylo zcela jedno, kterým směrem zrovna zaletí zrak … všude situace dokonale stála za to, jižně se dokonce stále nabízel – sice ve stále slabší podobě – pozoruhodný alpský bonus spolu s větrnými hříčkami nahoře v oblacích.
Ani vnitrozemí však celkovému dojmu nezůstávalo pranic dlužno, …
… o pohledu k Roklanům nemluvě.
Vyhmátnout na jižním obzoru vzpomenuté Alpy sice již vyžadovalo cvičené oko, ale každopádně se tam, třebaže opravdu jen ve slabounkém náznaku, objevily – i skrze opar bylo patrné, jak se sluníčko postupně opírá do ledovců pod Dachsteinem.
Mářský vrch působil jako spolehlivá dělící hráz mezi vnitrozemskou mlhou a čistou krajinou směrem k Boubínu, …
… Šumavské Hoštice se pak co nevidět měly dočkat slunečních paprsků, které už se hlásily na lukách směrem ke Škarezu.
Když se pak stoupající sluníčko na chvilku zlehka ukrylo za mrak, nadešla pravá chvíle k zaměření objektivu temelínským směrem.
A v popředí už procitají i Lažiště, je právě půl šesté, nahoře panuje jedenáctistupňové teplo s neodmyslitelným větrem, …
… přičemž odstíny po celém obzoru se stále mění.
Slunce již dokonale ovládlo nebeskou klenbu …
… a nastolilo finální barevnou paletu dnešního krásného dne.
18.května:
Nezahřmělo-li oproti meteorologickým prognózám včerejšího dne (v noci, pravda, všehovšudy krátce sprchlo), dnes si můžeme být jisti, že nejen nezabouří, ale též ani nekápne – tato obloha se co nevidět vyčistí.
17.května:
Půl hodinky před polednem si dnes přišli ve Vimperku na své milovníci krásných starých strojů, …
… mohouce přihlížet průjezdu kolony nablýskaných autoveteránů …
… ulicí 1. máje neboli “po Fišerce”.
Možná by se pak krom autora fotokroniky našli další vimperští pamětníci, kteří ještě v dětském věku v hloubi minulého století běžně vídali jezdit po městě tuto vzácnou Tatru 87, jež patřila, ač již tehdy veterán, k bezvadně sloužícím spolehlivým vozům a oslňovala milovníky automobilismu po celém světě svými ladnými aerodynamickými tvary. Není o tom ostatně pádnějšího důkazu nad skutečnost, že právě tento model si vybrali naši slavní cestovatelé – pánové Hanzelka a Zikmund – na své cesty Afrikou a Jižní Amerikou. Pro úplnost pak dodejme, že vůz se ve své době vyvážel krom celé Evropy např. do Egypta, Argentiny, Jihoafrické republiky či Austrálie.
K neméně oblíbeným a exportně úspěšným automobilům patřil v druhé půli minulého století i tento na svou dobu vysoce elegantní Spartak neboli Škoda 440, s nímž se bylo možno setkat dokonce až na Novém Zélandu. Vyráběl se od roku 1955 a v roce 1959 získal po drobných technických a karosářských úpravách, z nichž na první pohled nejnápadnější byla nová maska chladiče, nástupce v podobě Škody 445 Octavie, z hlediska jména historické předchůdkyně těch, které brázdí naše silnice dnes.
Společně s motorovým opojením bylo navíc možno s potěšením kvitovat, že po delší odmlce opět pokračují práce na dřevěné soše matky s dítětem před dětským zdravotním střediskem.
16.května:
Zajisté existují malebnější pohledy na Vimperk, ovšem úzký pás mlhy, který se v dnešním slunečném jitru táhl od Výškovic směrem k Homolce, dodal celé krajině na zajímavosti.
V jednom okamžiku se dokonce zdálo, jako by se na něm podílel i vydatný kouř, produkovaný jedním z vimperských komínů …
15.května:
Po nakonec mimořádně teplém třetím ledovém muži se na noc ochladilo, obloha se dokonale vyčistila a projasnila, takže bylo možno očekávat, že Žofie přinese na Boubíně zcela jiný úsvit, nežli byl včerejší. Stalo se, …
… a nejen to – na zprvu lehce zamlženém jižním obzoru se dokonce ukázaly v této době už ne zcela běžně viditelné obrysy alpských velikánů, …
… které pod paprsky stoupajícího sluníčka a za vydatného přispění větru – oproti včerejšku teplejšího – začaly nabývat mírně zřetelnější podoby, a to jak mezi Smrčinou a Plechým, …
… tak napravo od Hochsteinu a Třístoličníku, tj. počínaje dachsteinským masivem.
Je tedy zcela zřejmé, že lidová pranostika o “počůrané Žofce” letos nedojde svého obvyklého naplnění.
Boubínské cesty ostatně již stihly působením soustavného větru dokonale oschnout, takže ještě včerejší nebezpečí uklouznutí na mokrých větvích či dřevěných chodnících je zažehnáno. Žofie ten ideální stav dozajista nepokazí 🙂 .
14.května:
Také Bonifác přispěl k tomu, že ledoví muži byli letos k poznání jen podle kalendáře – v kontextu ještě nedávné zimy nepředstavovali nic obzvlášť překvapujícího. I na Boubíně panovalo za úsvitu šestistupňové teplo, jež zpestřoval pouze studený západní vítr. Právě on také soustavně naháněl sluníčku do cesty chuchvalce mlhy, …
… aby mu tu třetí ledovou cestu k nám znesnadnil. Povětšinou se mu dařilo, ale v jednu chvíli sluníčko přece jen potěšilo drobnou korónou.
Rozhraní mlhy a blankytu dnes přesahovalo výšku Boubína, …
… takže výjevy, jaké zachycuje snímek, byly spíše vzácností. I poté, co se sluníčko definitivně vyhouplo nad oblačný pás na obzoru, panovala nahoře poměrně hustá mlha, …
… rozprostírající se po lesích a dodávající jim pravé šumavské tajemné atmosféry.
13.května:
Servác nás sice chvílemi pokropil, ale ani on nepřinesl žádné ledové drama …
12.května:
Na druhou květnovou neděli letos kromě tradičního Dne matek připadl také Pankrác – první ledový muž, ve srovnání s předchozími lety jistě mírnější, ba dokonce převážně slunečný – snad opět jako kompenzace za nedávnou vleklou zimu.
V některých pro ně typických lokalitách bylo dokonce možno najít krásně vzrostlé smrže – houby, které za příznivých okolností rostou již v dubnu, což se ovšem toho letošního dozajista netýkalo.
Pankrác se pak rozloučil ve velkolepém stylu.
11.května:
Vytrvalý déšť mírně zvedl hladiny potůčků, o vodu teď skutečně není nouze.
10.května:
Zdá se, jako by člověk ty slunečné dny zakřikl …
9.května:
Naplnit ještě před týdnem dávnou tradici polibku pod rozkvetlou třešní byl ve Vimperku s ohledem na celkově zpožděné jaro docela oříšek, teprve tento týden přinesl zásluhou slunečných dní výrazné zlepšení.
Lesní stráně se pak začínají modrat půvabnými kvítky rozkvetlé dřípatky horské, která navzdory místy bezmála modrým ostrůvkům, které vytváří, náleží k ohroženým druhům.
Z podobných mračen může ve chvilce sprchnout, ba i zabouřit …
Spatřit ještě i v květnovém podvečeru na obloze parhelium rovněž nebývá žádnou zvláštností – svědčí to jen o skutečnosti, že v oblacích se dosud najdou jemně rozptýlené ledové krystalky.
8.května:
Časně zrána se zdálo, že týden po prvomájovém Boubíně bude situace v mnohém podobná – na Kubovce se okolo půl páté opět dala doslova krájet hustá mlha, ale tentokrát nesahala zdaleka tak vysoko. Nahoře však byl zase k vidění zahalený obzor, nad nímž se tentokrát prozrazovaly jen temelínské páry.
Podle rozvrstvení oblačnosti by se dalo odhadovat, že vycházející sluníčko nebude mít tolik práce jako před týdnem, …
… ale lehké to také zrovna nemělo.
Velmi působivým se po celou dobu ukazoval pohled k Bobíku, …
… na jehož úbočí a dále v širším okolí bylo prostřednictvím mlhy krásně čitelné proudění vzduchu.
A sluníčko se zatím pustilo do svých tradičních kouzel na všem, co mu bylo nahoře i dole nabídnuto, …
… přidávalo na barevné sytosti i hřejivé síle, která se záhy výrazně připojila k dosavadním deseti stupňům nad nulou.
Podle pohybu mlhy bylo zřejmé, že vane jihozápadní vítr.
Ani ten se nedal zahanbit a tvořil stále nové obrazce a mlžná seskupení, …
… aby sluníčko mělo co prozařovat.
Hledat Plechý a další hraniční vrcholy nemělo smysl, …
… jen Roklany a nalevo od nich i na snímku nezachycený Luzný se v náznaku vynořily.
Všude vládl úžasný klid, doslova posvátné ticho, do něhož se po chvilkách roztomile ozývala jen rozmluva několika kukaček, střídající se v okolních smrčinách s drnčivým staccatem strakapoudích zobáků a švitořením dalšího lesního ptactva – těžko hledat v daném prostředí krásnější hudbu …
Dalo se očekávat, že návrat povede opět do mlhy.
Kousek nad Kubovkou se skutečně v plné síle objevila, …
… ale sluníčko se do ní ve chvilce úporně zakouslo i tady.
Pohled k Boubínu od Korkusovky pak odhalil další proměnu – náš velikán si zatím stihl na vrchol, do té doby zcela čistý a již v ranní tmě ostře viditelný, přitáhnout putující mlžný pás. Netrvalo však dlouho a opět se jej zbavil.
7.května:
Odpolední slabší bouřka s deštěm pročistila vzduch i oblohu, ale zdá se, že možná nebude poslední, i když se bouřková aktivita přesunula dále severozápadním směrem …
6.května:
Mlhavé počasí jistě nemusí být překážkou výpravě do romantického západního okolí Vimperka, kde najdeme mimo jiné další ze zajímavých skalních nápisů, …
… tentokrát ovšem nikoli vytesaný jako v Klostermannových sadech, nýbrž pouze napsaný, a tím pádem i zubem času místy poškozený a nečitelný.
Vinou uvedené skutečnosti se nabízí hned několik možností jeho výkladu, z nichž nejzajímavější a současně nejzáhadnější sahá až k osobnosti tragicky zahynulého německého lékaře a významného botanika z období, kdy zdejší panství náleželo Rožmberkům.
5.května:
Od samého rána se vimperská obloha neustále proměňuje, nejednou pak zahrozí deštěm.
Nescházejí ovšem ani příznivější proměny, jen zlatý déšť, který měl pomalu odkvétat a nasazovat listy, vypovídá o celkovém zpoždění letošního jara.
4.května:
Sotva se objeví zase sluníčko, zdá se, že i ta němá tvář touží sdělit světu, že je tu máj – lásky čas. Za tak vzácných okolností je snad možno přimhouřit na chvilku aspoň fotografické oko nad tím, že páníček či panička zapomněl/a, co se patří, když si domácí mazlíček venku uleví. Vnucuje se ovšem, bohužel, pomyšlení, že ta zapomnětlivost ve skutečnosti není vázána jen na zcela ojedinělé případy, kdy milé zvíře zanechá na chodníku tak pozoruhodně symbolický výtvarný pozdrav …
3.května:
A máme tu další vydatné deštivo, jaké se líbí snad jedině vodnímu ptactvu …
2.května:
Po mírně projasněném, ba chvílemi i slunném prvomájovém večeru nastupuje dnešního dne další příděl mlhy, tentokrát snad ještě hustší a s občasným deštěm. I v takovém počasí však vyniknou celá pole rozkvetlých devětsilů bílých, …
… jimiž je lemována nejedna šumavská cesta.
1.května:
Prvomájové počasí si patrně většina z nás představovala jinak, ačkoli na Šumavě jsme toho času tradičně zvyklí na leccos. Hustá mlha, která již od noci pohltila Vimperk, tak nebyla víceméně žádným zásadním překvapením, ba v podboubínských lesích nabídla okolo půl páté hodiny ranní zajímavé okamžiky spolu s předpokladem, že nahoře by nicméně mohlo vše vypadat jinak …
Cestou k věži se onen předpoklad naplnil – bylo zřejmé, že rozhraní mlhy a čisté oblohy se pohybuje právě přibližně ve výšce naší tajemné hory.
Současně ovšem nebylo pochyb o tom, že kdo se sem nevydal v tuto chvíli, asi prvomájové sluníčko hned tak nespatří …
Atmosféra východu silně připomínala časy klasických zimních inverzí, …
… sluníčko však bylo tentokrát navíc zjevně zastřeno jemným oparem, díky němuž se mnohem lépe fotografovalo, a to včetně dalších jevů, které jeho východ provázely.
Záhy se ale ukázalo, že poklid inverzní hladiny byl jen dočasný – mlha se náhle dala do pohybu směrem vzhůru, …
… takže každý případný pozdější příchozí by možná nebyl ochoten uvěřit, že ještě před pěti minutami tu vše vypadalo jinak.
Zůstávalo však otázkou času, kdy sluníčko vystoupá do výše přece jen čistě modrého ostrůvku nad oblaky, odkud už mu nic nebude bránit třeba v tvorbě zajímavých úkazů na protější straně – od věci např. nebyla zase jednou lákavá možnost vzniku glorioly okolo špice stínu Boubína, …
… ale ta už se v okamžiku, kdy měly sluneční paprsky konečně náležitou sílu, nacházela příliš blízko mezi boubínskými smrky. I tak se však dostavil na vzpomenutém místě aspoň pocit mírného kruhového zesvětlání mlžné hladiny, která dále dokonale zakryla veškeré šumavské vrchy po celém obzoru – tímto směrem by např. za normální viditelnosti bylo možno spatřit oba Roklany, Poledník či Velký Javor.
Situace na nejvyšším místě české Šumavy tím pádem už nenabídla žádné zásadní proměny, zato jen o malý kousek níže se dal zásluhou atmosférického dění očekávat fotografický ráj.
Mlha co chvíli putovala z místa na místo …
… a neustále měnila ve spolupráci se sluníčkem tvář okolní krajiny.
Tu nechala vyniknout vyšperkovaným pavučinám na smrkových větévkách, …
… jinde pro změnu ponechala větší prostor k seberealizaci sluníčku.
Každopádně ovšem bylo stále jisté, že v nižších polohách se dočkají příznivějšího vzhledu oblohy sotva k polednímu, ne-li spíše ještě později. Jedinou výraznou změnu oproti předešlým prvomájovým cestám na Boubín představovala sněhová situace – např. loni sice bylo po celém kraji slunečno a citelně tepleji, ale spodní čtyři boubínské schody ještě plně vězely ve sněhu. Ten se letos pro změnu ukázal skutečně již jen v podobě zcela symbolických zbytků, aby bylo opět možno říci, že ještě na prvního máje tu byl … 🙂
Archiv Fotokroniky Jana Tláskala
{jcomments on}
