Minimojové se jen tak nedali

Za necelý týden skončí školní rok, skončí docházka do školy i do družiny. Dětem ze ZŠ Lerchova (ŠD IV. Pampeliška) poslední dny v “pravidelné” družině zpestřily vychovatelky další zajímavou dobrodružnou výpravou. Tentokrát děti v rolích Minimojů, s průvodcem Arturem, hledaly poklad. V noci!

Líbila se jim taková DOBRODRUŽNÁ NOC? Posuďte sami z jejich vyprávění:

” Naši dobrodružnou výpravu zahajujeme posílením. Rozděláváme oheň a opékáme buřty. Skvělé! A už po třetí se vydáváme hledat poklad. Celou cestou s námi prochází Arthur a my, Minimojové, plníme spoustu úkolů a překonáváme nástrahy. Naše cesta začíná vyluštěním vzkazu od Arthurova dědečka. Po zkompletování zprávy jsme se dozvěděli, jak pokračovat dál na naší cestě do podzemí. Dalekohledem! Ale to jsme zjistili až po složení puzzle. V podzemí se jako Minimojové připravovujeme na slavnost. Aby mohla začít, bylo potřeba vytáhnout magický meč ze skály. Ten představovalo lano a  všichni Minimojové se přetahovali – kdo bude silnější, získá meč. Vítězná družstva si to dala ještě jednou, to aby to bylo úplně jasné. Cesta pokračuje dál do města Nekropolis. Není lehká. Překonali jsme řeku, klikatou cestu, podlezli pod roztočenou lávkou a musíme ještě kamenem trefit vosí hnízdo. Splněno! A jdeme dál.

Do cesty nám vstoupili vojáci; co naplat –  musíme je pobít. Pak ještě nakrmit “tlamu zla” vhozeným míčkem (a ještě na jedné noze, to nebylo vůbec jednoduché, ale zvládli jsme to). Podařilo se nám uniknout, ale nešťastnou náhodou nás zajali vojáci zla ,,M”. Dostáváme se do vězení. Abychom přežili a mohli ven, musíme vojáky naučit něco nového. Stavba věže z dřevěných kostek nám posloužila jako ukázka stavby vodovodního potrubí z brček, které slouží k zaplavení hlavního města Minimojů – tak by se stal Maltazar jediným vládcem sedmi království.

Získali jsme svobodu, ale háček byl v tom, že vychytralý Maltazar nás pustil tunelem, který měl být za několik okamžiků zaplaven. Abychom se zachránili, museli jsme spěchat. Díky štěstěně jsme ale našli natahovací autíčko a jsme rychlejší (autíčko představovala štafeta trakařů, vždy dvě dvojice proti sobě). Dokázali jsme to a šťastně jsme se dostali do cíle cesty. Teď už bylo jen na Arthurovi, aby se dostal zpět na zem a našel poklad, který byl pro naše společenstvo také ukrytý. Za pomoci indicií ho ale zdárně nacházíme a dělíme.

Naše cesta končí úspěšně a my se s radostí můžeme vrátit do školní družiny, kde na nás čeká ještě hostina. Na dobrou noc si pouštíme film, při kterém usínáme.”

 

Na tuhle dobrodružnou výpravu děti určitě dlouho nezapomenou, nejen proto, že byla noční, ale  pro její samotný obsah. Poděkování za vynalézavost a přípravu zaslouží hlavní vedoucí Tereza Pokorná, vychovatelka M. Pokorná a asistentka V. Holečková.

A teď už – s úsměvem vstříc prázdninám!

(sd)

{gallery}susice/2013/cerven/dobrodruzna_noc/{/gallery}