Jmenování podepsal prezident republiky ve středu 17. července a v ten den si jej JUDr. Jiřina Rippelová, nová inspektorka Úřadu na ochranu osobních údajů, převzala. O týden později oznámila na zastupitelstvu města svou rezignaci na post zastupitelky s tím, že od 1. srpna bude vykonávat naplno svou novou funkci, která se s působením v orgánu veřejné moci neslučuje.
JUDr. Jiřinu Rippelovou, bývalou starostku Sušice, senátorku a až do současnosti zastupitelku jsem zastavila na pár otázek:
Jak jste se dostala k Úřadu na ochranu osobních údajů a jak, nebo kdy, jste přemýšlela o tom, že by práce v roli jeho inspektora byla Vaší další možnou životní etapou?
“V době mého působení na postu senátorky jsme mimo jiné, také navrhovali inspektory pro tento úřad. Problematika mě, samozřejmě i jako právníka, zajímala, a tak jsem se jí začala více zabývat. S jednou z inspektorek jsme poměrně podrobně a často rozebíraly účel a poslání úřadu. Později, zároveň s informací o tom, že brzy končí na pozici inspektorky Dr. Kamila Bendová, přišla i nabídka na to, jestli nechci kandidovat na uvolněné místo.“
Tím, že jsem v loňském roce kandidovala do Senátu za SPOZ a vystoupila z ČSSD, tak jsem ale svou nominaci neviděla příliš pozitivně, protože grémium sociální demokracie se rozhodlo nominovat bývalého předsedu poslanecké sněmovny. Své šance, být senátem zvolena, jsem viděla jako minimální, nicméně jsem byla navržena nezávislou senátorkou MUDr. Alenou Dernerovou, která znala mě, moji práci v Senátu, věděla čím se zabývám, v jaké komisi a jak pracuji. Takže jsem nominaci přijala.”
V prvním kole jste zvolena nebyla.
“Nebyla , ale právě proto, že jsem s tím tak trochu počítala, tak jsem to doslova pustila z hlavy a dál se věnovala advokacii. Když pak byly jasné výsledky druhého kola, kdy mě Senát zvolil, byla jsem jednak překvapená, ale samozřejmě i potěšena.”
Převzala jste jmenování a od 1. srpna nastupujete v Praze, na desetileté funkční období. Co práce ÚOOÚ a jeho inspektorů obnáší?
“Ono to sice nezní originálně, ale je to tak – já jsem vždycky dělala ráda práci, v níž jsem mohla být nějakým způsobem lidem užitečná, mohla jim pomoci, nebo kdy jsem měla pocit že se mohu účinně postavit na jejich stranu. Jak na radnici, tak i ve vyšší politice.
O čem je práce úřadu a inspektora? Jak to z názvu vyplývá, osobní údaje lidí by měly být, zejména v dnešní době chráněné a jejich nakládání s nimi probíhat podle jasně stanovených zákonných pravidel. Přetechnizovaná a neuvěřitelně rychlá doba tak trochu nahrává tomu, že poměrně dost často je takový postup porušován. A to jak ze strany právnických, tak fyzických osob, tedy společností nebo firem, podnikatelů i jednotlivců. Takže to bude vlastně i pokračování mé advokátní práce – ochrana soukromí občanů.
Je pravda, že jsem šest let byla úředníkem a právničkou na katastrálním úřadu, kde jsem vedla správní řízení, takže Správní řád a zákon o ochraně osobních údajů bude můj denní chléb a vzhledem k mé praxi se domnívám, že to “zapracování” proběhne hladce a rychle.”
Jinak práce ÚOOÚ je nejen podle mě právě dnes, kdy v době internetových obchodů, sociálních sítí atp., kdy poskytují lidé leckdy nevědomky údaje, které mohou být zneužitelné, nebo třeba v souvislosti s využíváním kamerových systémů, velmi důležitá a potřebná. A do budoucna bude. A to samé platí i o mém pohledu na tuto problematiku – je důležité chránit osobnostní práva lidí, zejména osobní data a nakládání s nimi. Jsou totiž, velmi snadno zneužitelná a nemusím připomínat, kolik známe případů z praxe, kdy se “postižení” dostali do velmi tíživých až fatálních životních situací. Cílem práce úřadu a jeho inspektorů je nejen takové situace odhalit a řešit, ale hlavně se jim snažit předcházet.”
Tento úřad je u nás poměrně mladou institucí. Myslíte si, že naše společnost už s ochranou osobních údajů umí pracovat?
“Právě že ne. Ne zcela jednoznačně, chci tím říci, že se to stále učíme, ale v mnoha a mnoha případech se domnívám, že tuto oblast ještě tak trochu podceňujeme. Ale rozhodně se dá říci, že na centrální úrovni je zájem o to, abychom se postupně dostali na vysokou úroveň. Není a nebude to jednoduché, souvisí to s informovaností každého jednotlivce – i na to se úřad zaměřuje. “
Jak to probíhá v praxi?
“Většinou jde o plánovanou kontrolní činnost orgánů a institucí, ale velkou část náplně tvoří podněty od občanů. A samozřejmě ruku v ruce s kontrolní činností jde i využití patřičných nástrojů, které lze využít v případě zjištění porušení – nejvyšší možná pokuta kterou lze uložit za porušování ochrany osobních práv je deset milionů korun. Kontroly jsou prováděny i fyzicky, právě jednotlivými inspektory. Ale samozřejmě na tom pracuje celý tým lidí, nejen těch sedm inspektorů.”
A jak to vidíte v tom desetiletém horizontu?
“Sama u sebe doufám, že já a moje rodina ve zdraví a s trochou tolerance zvládneme opět rozdělená působiště – já budu trávit pracovní týden převážně v Praze. Ale neuvažovala jsem nikdy o tom, že bych Sušici opustila natrvalo. Patřím sem, je to ‘moje’ město a pořád bude. A pokud mu budu moci být prospěšná, ráda to udělám.
Teď mám ještě jedno velké soukromé přání do bližší budoucnosti a to, abych měla zdravé vnoučátko. To, že budu babičkou, je čerstvá informace a já se na tuhle roli moc těším!
V práci úřadu doufám, že se bude dařit naplňovat jeho cíle a zvyšovat povědomí lidí o tom, že osobní údaje jsou velmi cenný majetek a že je zapotřebí si jej chránit.”
Setkala jste se někdy v praxi advokáta s případem, kdy úřad řešil pochybení nebo špatné nakládání s osobními údaji někde u nás, nebo v blízkém okolí? Co vlastně řeší nejčastěji?
“Zatím ne, ne u konkrétních osob, zatím je to, podle toho co dosud znám, spíš o nastavení systému – například kamery ve zdravotnických a sociálních zařízeních, telefonní operátoři, internetové obchodování, bankovnictví atd. Nejčastěji se podle mých informací řeší zneužívání osobních údajů.”
Vraťme se zpět do Sušice. Vlastně jste s nástupem do funkce inspektorky skončila s politikou, zejména s tou místní, kde jste působila více než patnáct let. Máte pocit, že vám to bude chybět? Jak hodnotíte místní politikou scénu?
“Zdá se to jako hrozně dlouhá doba, ale když se ohlédnu zpět, připadá mi to často jako okamžik. V roli zastupitelky i starostky jsem se snažila město rozvíjet, pomáhat, aby se v Sušici dobře žilo. A myslím si, že o totéž jde i lidem, kteří se do práce na radnici a do komunální politiky zapojují. Teď nedovedu říci, jak moc a jestli vůbec mi politika bude chybět, ale vlastně pořád zůstávám v “dění”.”
Neuvažovala jste, před tím, než přišlo jmenování , o kandidatuře v příštích volbách?
“Nikdy neříkej nikdy – a v politice to platí dvojnásob – uvažovala, respektive jsem tuto variantu nezavrhla. Ale šla bych do toho jen s 21 lidmi, o kterých jsem přesvědčená, že mohou a mají Sušici co dát.
Takže žádná politická strana?
“Takže žádná politická strana. Teď po jmenování do úřadu je ale situace jasná a o sestavení kandidátky neuvažuji a kvůli střetu zájmů ani nemohu.”
Ještě něco k té současné místní politice…
“Jak už jsem řekla – myslím si, že všichni zainteresovaní se nějakým způsobem snaží prospět. Otázkou jsou pak priority a ve velké míře schopnosti konsensů a kompromisů. To občas postrádám. Je to i tím, jak vypadá “politika nahoře” – ten odraz se nutně musí projevit i na místní úrovni. Bohužel. Osobně bych některé záležitosti vůbec neřešila přes politiku – jde o místní lidi, jde o město. Co mě mrzelo a mrzí je to, že jsem hodně práce odvedla pro “cizí” města, zejména v době kdy jsem byla senátorkou. Tady jsem, díky odlišné politické příslušnosti, nebyla ani požádána a často ani vyslyšena. Ale to nechci víc rozebírat. Tak to prostě bylo – mohli jsme z toho společně vytěžit víc. Už jsem to říkala mnohokrát a stojím si za tím – politika na lokální úrovni by neměla být politika – ale konkrétní lidé a tváře, jejich schopnosti, dovednosti a znalosti. Podle nich volit a svěřit důvěru.
V Sušici se za posledních sedm let udělala spousta věcí. Spousta pozitivních věcí, které budou dobře sloužit občanům. Na druhé straně i věci, které já bych osobně řešila jinak – například sloučení škol, nebo velká investice na úvěr. Je tu pořád hodně práce – namátkou třeba městské byty… tam vidím obrovský dluh. Ano, opravují se, ale je zapotřebí to vzít “zgruntu” ne jen to,co je vidět navenek. Nedávno jsem byla v městském bytě a viděla jsem, co všechno je třeba…”
Kdyby volby byly už letos – jak myslíte, že by dopadly?
“Konkrétní výsledek neřeknu, ale já osobně, a věřím že i čím dál více voličů, se nebudou ohlížet na politické strany, ale na konkrétní lidi, jak už jsem naznačila. Přála bych si, aby se do politiky nebáli jít mladí lidé, kteří byť možná někdy mívají poměrně extravagantní názory, ji právě díky tomu dokážou posunout. Nejsou tak zatížení minulostí. Přála bych si, aby se nenechali otrávit a věřili si. Co si myslím, že je v komunální politice nebezpečné, je populismus a naprosté odmítání všeho, co dělá “druhá strana” – opět odraz vysoké politiky, ale tady, v malých městech a obcích je to mnohem víc vidět a má reálnější důsledky.”
Co si myslíte, že je a bude aktuální prioritou místní politické reprezentace?
“Jednoznačně – poprat se s nedostatkem pracovních příležitostí. Je to záležitost dlouhodobá, ve které se ale nedá otálet. Pokud se nepodaří alespoň částečně tuto situaci stabilizovat a vylepšit, Sušice zestárne. Vidím to i z pohledu advokátní praxe na konkrétních příbězích a osudech. Sociální dopady nezaměstnanosti jsou čím dál drtivější. Ten “pavouk” důsledků se neustále rozšiřuje a zasahuje nás všechny.”
Děkuji za Váš čas a přeji úspěch a spokojenost v profesním i osobním životě.
Andrea Staňková
