Vědecká klasifikace :

Říše : živočichové

Kmen : strunatci

Podkmen : obratlovci

Třída : savci

Řád : sudokopytníci

Čeleď : jelenovití

Rod : srnec

Je nejmenší z naší domácí parohaté zvěře. Vyskytuje se v celé Evropě a ve velké části Asie, především v klimaticky mírných oblastech. V České republice je to nejhojnější sudokopytník. Žije samotářsky a usedle, v zimě dochází ke shlukování do tlup. Nejraději vyhledávají paseky s lesnatým porostem, zemědělské půdy, v zimě se objevují i na otevřeném prostranství. Nejaktivnější je za soumraku, kdy podniká výlety i k okrajům měst. Jejich počet stoupá v důsledku odchodu velkých šelem, ztrácí přirozeného nepřítele. Není proto u nás zákonem chráněn.

Výška srnců se pohybuje okolo 60-70 cm a hmotnost okolo 15-25 kilogramů. Srnec má na rozdíl od srny nevelké parůžky o velikosti 30 cm. Paroží je tvořeno plnou kostí. Toto paroží vyrůstá ze dvou pučnic, které jsou umístěny na čele. Na podzim paroží vždy odpadne a začíná dorůstat již koncem prosince. Plné paroží má srnec až v období měsíce března. U mláďat se objevují první parůžky již v prvním roce života a jsou 2-3 cm dlouhé. Nejkvalitnější paroží mají srnci ve věku 5-7 let. V letním období je srst rezavě hnědé barvy, v zimě je jejich kožich hustší a tmavší. Mláďata jsou do půl roka grošovaná.

K říji a následnému páření dochází v letních měsících v červenci a v srpnu. Mezi srnci dochází k soubojům o samici. Srna je březí asi po dobu 40 týdnů, v květnu až v červnu se jí rodí většinou jedno nebo dvě mláďata. Matka je kojí po dobu třech týdnů. Mláďata jsou většinou ukryta v husté vegetaci, matka je chodí krmit. V tomto období jsou mláďata nejzranitelnější. Nebezpečí jim hrozí především od kombajnů. S matkou bývají i přes první zimu. Úplně se osamostatňují ve druhém roce života.

Mláďata se zpočátku živí především bylinami, různými plody a mladou trávou. Oblíbenou potravou dospělých jedinců je především borůvčí, maliníky, břečťany a letorosty jehličnatých a listnatých stromů. Srnec má mnohem menší objem žaludku, musí tedy potravu přijímat v menším množství a častěji. Rádi vyhledávají také plody ovoce a pochutnají si i na obilí. V zimním období jsou dokrmovány senem. Právě v zimním a jarním období je největším problémem jejich škodlivosti v okusování vrcholových pupenů sazenic.