Znaky: Nejčastěji strom se světle šedou, hladkou borkou. Až 20 cm dlouhé lichozpeřené listy jsou střídavé. Květy jsou bílé uspořádané chocholičnaté laty. Silně voní. Plody jsou oranžově červené kulovité až 1 cm velké malvičky.

Ekologie: Světlé lesy a jejich okraje, klimaxové smrčiny, rašeliniště. Hojný v podhorském, horském až subalpinském pásmu Šumavy.

Zajímavost: V syrovém stavu jsou plody trpké. I ptáci je požírají až po prvních mrazech. Odtud také název – jeřáb ptačí.

Z přírodní lékárny: Přes hořkou chuť se plody dříve používaly proti kurdějím, neboť jsou bohaté na vitamín C. Jsou používány s dalšími plody k výrobě povidel, želé a marmelád. Doporučuje se sklízet plody pozdě na podzim (říjen a listopad). Češeme je při slunném počasí a pak pozvolna sušíme.

Jeřabiny se v lidovém léčitelství používaly jako mírné projímadlo, prostředek močopudný a s celkové posilujícími účinky. Čerstvou šťávu nebo sirup doporučuje lidové léčitelství užívat několikrát denně jednu čajovou lžičku na čištění krve, preventivně proti ledvinovým a močovým kamenům, při dně, revmatických onemocněních a pro regulaci narušeného trávení.