Prvním prášilským svatostánkem byla kaple, kterou dal v roce 1756 postavit Vavřinec Gattermeyer. Farní kostel sv. Prokopa byl pak vystavěn na náklady majitele panství, knížete Josefa Schwarzenberga, který převzal v roce 1856 i záštitu nad nově vzniklou farností. Jednolodní, obdélný kostel se zaoblenými nárožími a polokruhově zakončeným presbytářem byl vysvěcen 28. září 1803. V západním průčelí stála štíhlá věž s mansardovou plechovou bání. Loď měla po obou stranách po třech barokních segmentově sklenutých oknech. Uvnitř byl zavěšen vzácný obraz Zvěstování z roku 1750 a chloubou byl také překrásný lustr ze zdejší sklárny. Tři oltáře kostela pocházely z roku 1855. Po druhé světové válce směl zůstat na místní faře duchovní německé národnosti, neboť jej STB odhadla jako spolehlivého. Dva roky po válce se přestalo pohřbívat na místním hřbitově. V dalších letech kostel ve vyprázdněné osadě pustnul, ale svému účelu sloužil až do počátku 50. let, kdy se Prášily staly součástí vojenského újezdu Dobrá Voda. V šedesátých letech byl odsvěcen a ještě v 70. letech vojsko chrám využívalo jako kulturní místnost a dokonce se v něm promítalo. Nebyl však udržován a v sedmdesátých letech byl v dezolátním stavu a navíc se věž začala nebezpečně naklánět. A tak nakonec dali plzeňští památkáři v roce 1977 souhlas k demolici, která byla provedena 4. ledna 1979.