Pár stovek korun.
Zhruba tolik stojí nejlevnější stolní mixér, jaký se dá objednat z e-shopu, i s dopravou.
Přijede za pár dní, je cítit po plastu a v ruce vypadá skoro jako ten z výlohy za několik tisíc.
Rozdíl není vidět. Rozdíl je v tom, na kolik zapnutí byl vyrobený.
Znám jeden takový.
Nemixuje smoothie po ranním běhu ale dělá jídlo člověku, který už nemůže normálně kousat.
Snídaně, oběd, večeře.
Sedm dní v týdnu.
Levný motor dostal úkol, míchat. Ale kolikrát 20x nebo 20.000 x?
„A kolik reálně vydrží?“
Záleží, na co se ptáte. Cena je na cedulce ale počet zapnutí ne.
Nekupujete totiž věc — kupujete počet použití.
A přesně tady se mi ta představa zlomila.
U mixéru a všeho počítáme především použití a pak cenu.
Jak co počítáme u sebe? Že nás zajímá hlavně cena?
Máme totiž dvě peněženky.
V jedné jsou koruny.
V druhé hodiny.
Z obou platíme každý den — a z obou platíme i za věci, které nám škodí, i za věci, které nám pomáhají.
Peníze za krabičku cigaret jdou z první peněženky.
Hodina skrolovaná na telefonu, o které druhý den nevíte, že byla, jde z té druhé.
Parádní výšlap na Luzný, na který nezapomenete, jde z druhé.
Permanentka na wellness z té první.
Ale pozor - jsou to vše dvě různé věci.
Zaplacená permanentka ještě není odcvičená hodina.
Ta druhá peněženka má jednu zvláštnost.
Nedá se vůbec doplnit.
Uběhne a je pryč.
Každé ráno je v ní nových stejných čtyřiadvacet hodin, ať jste kdokoli, a večer je prázdná.
A jednou tato zásobárna dojde a už se nikdy neobnoví.
Kam čas odešel, o tom většinou nerozhodlo žádné velké rozhodnutí.
Rozhodlo o něm zapnutí. To, které se opakuje.
Blíží se komunální volby, v kterých se hraje o to, kam se nasměruje vývoj pro další čtyři roky.
Zkuste si spočítat ty samé čtyři roky sami na sobě.
Na svých reálných číslech.
Čtyři roky jsou dost krátko, aby se daly představit.
Patnáct minut denně je za čtyři roky zhruba 365 hodin.
Pět set korun měsíčně je 24 tisíc.
To nejsou výsledky. To je realita. A je to úhel pohledu.
Nic z toho neříká, jak budete zdraví.
Říká jen, kam teče Váš život.
A jednu věc bych rád řekl rovnou: Zelená koruna nevyváží červenou; dražší tenisky nesmažou cigarety.
Počítáme dva účty, každý zvlášť, a díváme se, kde je vůbec prostor něco změnit.
Ten prostor je jiný u někoho, kdo pečuje o rodiče, a jiný u někoho, kdo bydlí sám a má dobrý plat.
„Dobrovolně“ neznamená „snadno“.
Kde chcete být za čtyři roky?
Kolik bude lidem kolem vás?
Budou tu?
Co chcete v roce 2030 ještě vyjít, uběhnout, unést?
Nemusíte předělávat deset věcí.
Stačí se podívat na jednu — na jednu položku, kterou omezíte, a na jedno místo, kam uvolněné koruny nebo čas pošlete.
Nebo je nepošlete nikam a necháte je ležet; i to je rozhodnutí.
Peníze můžeme vydělat znovu. Včerejší hodinu už ne.