Milí přátelé, posílám vám opět pár fotek oblohy.
Nejprve jeden nenápadný snímek nočních svítících mraků z 24. 6. 2015. Možná vám připomínají obyčejné cirry, snímek jsem však pořídil až ve 23:00 SELČ časem 30 sec, tedy je světlejší, než byla obloha ve skutečnosti. Noční svítící mraky (NLC z anglického noctilucent clouds) vznikají ve výšce okolo 80 km a u nás jsou pozorovatelné jen v období letního slunovratu, většinou od půlky června do první třetiny července. Za tu dobu je lovci podobných úkazů zdokumentují třeba pětkrát. Jsou tedy poměrně vzácné a záleží na počasí, aby v době jejich výskytu, který nelze předpovědět, bylo jasno.
Dále přikládám několik snímků z Boubína. Večer 28. 6. bylo na cirrech pozorovatelné silné levé 22°parhelium. Mraky typu altocumulus undulatus (zvlněné) ukazují, že když se dostatečně přitáhnou teleobjektivem, člověk v nich může objevit i turbulenci s nenápadnými čepičkami (pileus) a dokonce s irisací, kterou jsem očima ani neviděl, vyjevila se až na fotce v podobě zelenavé barvy na okraji kupiček.
Noc z 30. 6. na 1. 7. jsem strávil na vrcholku celou. Večer panovalo bezvětří, jen tu a tam zavanul od západu teplý vánek. Ustlal jsem si tedy nalehko přímo na věži. Za hlavou mi tancovaly můry svůj iniciační tanec. Zároveň se k sobě na západě přiblížily planety, které svítí na obloze nejsilněji, Venuše a Jupiter. Připomínaly dvojšperk v podobě piercingu, který si některé dívky umisťují u pupíku. Pak vše utichlo. V noci se ale náhle rozfoukalo z přesně opačné strany, od východu. Byl to nárazovitý vítr, který se však později ustálil, aby nakonec zcela utichl. A tak jsem za rozbřesku mohl nerušeně pozorovat západ takřka již úplňku a východ slunce pod červánky.
Ze Šumavy vás zdraví Roman Szpuk
{gallery}vimperk/2015/cervenec/szpuk/{/gallery}
