Noc s Andersenem

„Pověz mi, jak trávíš čas, a já ti povím, kdo jsi“, napsal kdysi Hans Christian Andersen. Co by asi řekl sedmnácti dětským čtenářům a dvěma knihovnicím z vimperské městské knihovny, kteří strávili svůj čas v noci z pátku 31. března na sobotu 1. dubna v knihovně?

Právě dánský autor pohádek Hans Christian Andersen je osobnost, na kterou odkazuje Noc s Andersenem – celorepubliková, dnes už dokonce celosvětová akce knihoven a škol na podporu dětského čtenářství. Ta se koná u příležitosti výročí narození H. Ch. Andersena 2. dubna, případně v jiný, lépe vyhovující den (víkend).

Po covidové pauze se do projektu opět zapojila i naše knihovna. Původních 20 přihlášených čtenářů nám viry a bacily zredukovaly na 17 dětí, většinou ve věku 7–9 let. V knihovně jsme se sešli v pátek v 17 hodin a s napětím vyčkávali, jestli nás právě probíhající bouřka pustí ven. Ale měli jsme štěstí – kolem půl šesté se vyčasilo a my jsme mohli dodržet naplánovaný program.

Nejprve jsme se vydali na vlakové nádraží, kde nás přivítal jednatel Stifterova pošumavského železničního spolku Vladislav Šlégr. Pověděl dětem o historii železnice i nádraží ve Vimperku, ukázal nám, jaké vybavení se na dráze používalo dříve, seznámil nás s „nádražáckou“ hantýrkou a nechal nás vyzkoušet si, jak se přehazuje vlaková výhybka neboli „veksle“. Největším překvapením bylo pro děti zjištění, že právě sloužícím výpravčím je pan Roman Kozák, který je zároveň autorem pohádek o šumavských lokálkách. Ten dětem ukázal, jak se řídí vlaková doprava, a nechal je vyzkoušet si kabát, který nosili výpravčí v počátcích vlakové dopravy – i tři děti měly co dělat, aby objemný kabát unesly! Na závěr jsme si v čekárně přečetli pohádku od pana Kozáka, zazpívali si pod jeho taktovkou železničářskou hymnu a všichni jsme obdrželi starý, kartonový vlakový lístek jako vzpomínku na páteční noc.

Cestou zpět do knihovny se však ukázalo, že jízdenka neslouží jen jako vzpomínka, ale i jako vstupenka do speciálního jídelního vozu. Do toho nás před Café Mráz nasměřoval Petr Marek v uniformě výpravčího i s náležitými proprietami – signalizační lampou, píšťalkou a hlavně – kleštičkami, kterými každému cestujícímu označil jízdenku. V kavárně na nás čekala horká čokoláda i něco na zub, z čehož byly děti nadšené a nešetřily vzletnými slovy: „Tenhle den si budu pamatovat do konce života.“, „Nejlepší den, co jsem zažil.“

Po návratu do knihovny a svačině od Pekařství Jan Hanžl a Řeznictví Rataj namalovaly děti obrázky s vlakovým motivem, které slíbily panu Šlégrovi, a vyrobili si placku s libovolným námětem. Pohodová atmosféra trochu zhoustla po oznámení, že před půlnocí čeká děti stezka odvahy – ono se to nezdá, ale tiché, tmavé chodby jindy živé knihovny umí být opravdu děsivé! Všichni ale ve zdraví přežili a ulehli do svých provizorních ložnic mezi regály s knihami. Před spaním si ještě poslechli pohádku Císařovy nové šaty od H. Ch. Andersena a někteří dříve, jiní později nakonec usnuli.

Děkujeme všem, kteří nám s organizací naší akce pomohli a díky nimž si nejen děti, ale i my odnášíme moc hezké vzpomínky. Jmenovitě Janu Hanžlovi z Pekařství Jan Hanžl, Marcele Ratajové z Řeznictví Rataj, Zdeňku Mrázovi, Pavle Krejsové i Anetě Turkové z Café Mráz, Vladislavu Šlégrovi, Romanu Kozákovi a Petru Markovi ze Stifterova pošumavského železničního spolku, kolegyním z odboru školství, našim kolegyním z dospělého oddělení Jarce Řehořové i Alžbětě Bendeové a v neposlední řadě rodičům za projevenou důvěru a dětem za skvělou partu. Těšíme se zase za rok!

Eva Buryanová a Adéla Jiříková
Dětské oddělení