Když jsem si četl článek zastupitele Peška „Hotel Anna jako Nová Radnice“, říkal jsem si, že je to dobrý aprílový žert.
Už jsem si představoval, jak jsem nucen zaparkovat až na parkovišti „U Volyňky“, protože parkoviště u jeho nové radnice je plné a o slibovaných 80 parkovacích místech si můžeme nechat zdát. Není divu, kde by také parkovali ti, co v okolí bydlí, a navíc je dnes úřední den. Popíjím kávičku z automatu a protože už mám vyplněný potřebný formulář, klábosím s tatínkem, jehož ratolest si vedle nás pod odborným dozorem hraje s dalšími dětmi. Tatínek dostal ještě lísteček s číslem dítěte, aby si domů neodvedl jinou ratolest.
Jakmile se však na displeji objeví mé číslo, vstanu a co mi síly stačí, spěchám k výtahu, abych byl co nejdříve u mého vysněného úředníka a nemarnil jeho drahocenný čas. V televizi sice právě běží napínavá scéna z detektivky, ale co naplat, řidičák je přednější. Ale ouha, výtah přede mnou právě „fičí“ do druhého patra. Chvíle těžkého rozhodování. Mám se belhat po schodech, nebo počkat, až se výtah vrátí? Výtah není z nejrychlejších, a tak volím první variantu, jdu pěšky. Naštěstí jen do prvního patra. Zde mne barevné pruhy na podlaze vedou neomylně k mému úředníkovi. Ten již na mne pár minutek trpělivě čeká. Ale ouha. V recepci jsem kromě nedopité kávy nechal i tašku s doklady. Ta moje hlava. Úředník je shovívavý, jsme koneckonců na přívětivém úřadu. Za pár minut jsem zpátky a během minutky vyřízeno. S oboustrannými úsměvy se rozloučíme. Úředník už volá dalšího.
Jen si myslím, že můj příchod z recepce trval déle než samotný úřední akt. Na dopravce v budově bývalé TKB bych měl k tašce pár kroků po rovině. Ale pokrok nezastavíš.
Pak mi ale došlo, že to bohužel zastupitel Pešek myslel vážně. Naštěstí sebekriticky přiznává, že není odborník na projekty administrativních budov. Sice jako laik pozná, jestli budova je vhodná, nebo ne. Podle čeho? Je mi záhadou. Sám přiznává, že neumí odhadnout potřebnou částku na stěhování a potřebné úpravy a opravy. Co však ví zcela určitě, že jeho řešení je to ideální a za pár babek (rozuměj korun). Zde je dobré si připomenout, že u Steinbrenerových tiskáren si to také „uměl“ spočítat a to ještě apríl nebyl.
Samozřejmě nikdo nebude zastupiteli Peškovi bránit v tom, aby si na některé další jednání zastupitelstva města připravil podrobnou prezentaci a důkladnou argumentaci podepřenou jasnými fakty a čísly, aby své oponenty „roznesl na kopytech“.
Ing. Bohumil Petrášek
P. S. Pane Pešku, ty diplomy a ocenění nespadly z nebe. Jsou oceněním práce všech zaměstnanců města a návštěvníci se o jejich oprávněnosti či neoprávněnosti mohou přesvědčit každý den. Tím, že je znevažujete, ukazujete i to, jak si jejich práce vážíte.
