Pozvánka na besedu s Radkem Gálisem a Kateřinou Černou Kalistovou u povídek rodáka z Bučiny Johanna Petera.
📅 Kdy : pátek 6. 3. 2026 v 17:00 hodin
📍 Kde : 1. patro Obecního úřadu Kvilda
🎟 Vstupné dobrovolné
Rozhovor s Radkem Gálisem vznikl jako pozvánka na výjimečnou besedu věnovanou povídkám rodáka z Bučiny Johanna Petera, které vůbec poprvé vycházejí v českém překladu. Spolu s Kateřinou Černou Kalistovou představí nejen samotnou knihu, ale i příběh jejího vzniku, návrat zapomenutého autora do českého prostředí a atmosféru šumavského kraje, která jeho texty prostupuje.
Radek Gális je šumavský publicista, nakladatel a organizátor literárních a kulturních setkání, který se dlouhodobě věnuje tématům spojeným s historií a pamětí regionu. Ve své práci propojuje novinářskou zkušenost s vydavatelskou činností a systematicky připomíná osobnosti i příběhy spojené se Šumavou. Podílí se na přípravě knih, besed a projektů, které vracejí do veřejného prostoru zapomenuté autory a otevírají dialog mezi minulostí a současností.
Rozhovor s Radkem pro vás připravili Ing. Jitka Řezanková a tvůrce sumava.eu MUDr. Marek Matoušek
Čím Vás osobnost Johana Petera nejvíce zaujala a proč má dle vás smysl o ní mluvit právě dnes?
Přiznám se, že o Johannu Peterovi z Bučiny jsem až do roku 2015 nic nevěděl, protože knihy jeho povídek a básní v češtině nikdy nevyšly. Když jsem se ale pak seznámil s jeho verši přeloženými Janem Marešem a zveřejněnými na webu Kohoutí kříž, a prostřednictvím volných překladů Květy Pěničkové i s jeho povídkami, hned mě jeho dílo zaujalo lyrickým jazykem a opravdovostí, s jakou zachytil před 150 lety těžký, ale zároveň krásný život na Šumavě. Když se dnes toulám prázdnou Bučinou a okolím, říkám si, kudy asi Johann Peter chodíval, kde si hrál a kde prožíval svá dobrodružství, Jeho dílo bychom měli znát stejně tak, jako známe romány Karla Klostermanna. Loňské 80. výročí autorova úmrtí, připomínané právě deset let od odhalení jeho pomníku na Bučině, bylo důvodem i motivací, proč kniha Ze staré Šumavy konečně vyšla poprvé v češtině.
Jak byste Johana Petera stručně představil někomu, kdo jeho jméno slyší úplně poprvé?
Johann Peter je učitel, básník a spisovatel, který žil v letech 1858–1935. Jde o rodáka z dnes už zaniklé Bučiny, která se často objevuje v jeho díle. Měl hudební talent po otci, byl věřící, takže křesťanské tradice a úcta k náboženské výchově se vyskytují v řadě jeho povídek. K nejznámějším patří vzpomínková kniha Rychtářův kluk (1914), která má další dvě pokračování a dosud také čeká na úplný český překlad. Vydával zajímavý časopis Der Böhmerwald, kde publikoval své texty mapující šumavský národopis. Jako učitel působil v jižních i severních Čechách, koncem života žil ve Vimperku a zemřel před II. světovou válkou. Jeho žena musela po roce 1945 odejít z Vimperku a zemřela v Pasově. O jeho životě a díle najdou zájemci mnoho informací na webu Jihočeské vědecké knihovny České Budějovice www.kohoutikriz.org, zachycující německy píšící spisovatele ze Šumavy.
V čem vidíte hlavní přínos této knihy – pro čtenáře, pro region a pro připomínání historie Šumavy?
Kniha Ze staré Šumavy je důležitá hlavně tím, že obsahuje povídky Johanna Petera v současné češtině, takže se s nimi mohou seznámit i dnešní čtenáři, kteří neumí německy. Je svědectvím o tehdejším životě lidí na Šumavě, a protože němečtí pamětníci byli odsud po roce 1945 vysídleni, lidé se mohou o zdejším životě obyvatel a jejich předků alespoň dočíst. Povídky zachycují část historie šumavského regionu, kde žili pohromadě Češi i Němci, a životy původních německých obyvatel, kteří ve své vlasti nemohli po II. světové válce zůstat.
Jak důležitou roli v knize hraje Květa Pěničková?
Nebýt překladatelky Květy Pěničkové (1934-2024) z Nových Hutí, kniha by nevyšla. Už v roce 2015 se při odhalení pamětní desky Johannu Peterovi na Bučině v místě jeho rodného domu svěřila, že volně překládá jeho povídky, které by měly knižně vyjít. Po smrti JUDr. Františka Taliána, který měl nakladatelství Fortuna, se ale plán zpozdil, a v dalších letech už kvůli nemoci nemohla Květa Pěničková v překládání pokračovat. Několik povídek ale vydala paní Hana Voděrová z plzeňského nakladatelství RegionAll v oblíbeném časopise Vítaný host. Díky ní pak mohla ve stejném nakladatelství loni v létě vyjít i kniha Ze staré Šumavy. Rád bych ještě připomněl důležitou roli, kterou hraje autor knižních ilustrací k povídkám Pavel Kalista (1949-2022) z Českých Budějovic. Ani malíř se vydání knihy, podobně jako Květa Pěničková, naneštěstí nedožil, ale desítky jeho pastelů zdařile a věrně ilustrují náladu povídek, napsaných před více než sto lety.
Na českém vydání knihy má podíl i praprasynovec autora Gernot Peter, který vede Museum Šumavy ve Vídni, že?
Ano, jsme s panem Gernotem spolu ve styku právě od roku 2015, kdy se koncem června na Bučině zúčastnil slavnostního odhalení pomníku, podobně jako tehdy Květa Pěničková nebo František Talián. Loni koncem léta jsme se u pomníku sešli znovu, abychom zde prezentovali první české knižní vydání povídek Ze staré Šumavy. Má velký zájem na tom, aby se dílo jeho předka dostávalo k českým čtenářům. Poskytl nám ochotně Peterovy povídky v originále, a mohu čtenářům prozradit, že další knižní vydání jiných povídek v češtině se letos opět chystá. Půjde o Příběhy ze Šumavy, které přeložil nedávno zesnulý pan Helmut Wagner. Rádi bychom, aby i tato kniha obsahovala ilustrace Pavla Kalisty. Současný zdravotní stav pana Petera nedovoluje účastnit se aktuálních prezentací knihy. Před pár dny jsme ji uvedli v Horském klubu v Kašperských Horách spolu s dcerou malíře Kateřinou Černou Kalistovou, a teď v pátek 6. března o ni budeme hovořit od 17 hodin v Muzeu Kvilda v I. patře Obecního úřadu v Kvildě. Tak si přijďte poslechnout příběhy ze staré Šumavy a nahlédnout do života lidí, kteří zde na Bučině, v Kvildě a Knížecích Pláních žili v II. polovině 19. století.
Velmi děkujeme za rozhovor.
