U silnic je čím dál více přejeté zvěře. Čím dál častěji můžeme na okrajích vozovek, v příkopech, nebo přímo na silnicích vidět mrtvé lišky. Ne vždy je ale na vině jejich úmrtí střet s vozem. V souvislosti se zvýšeným počtem lišek také vydala Záchranná stanice živočichů Plzeň upozornění týkající se nebezpečného onemocnění, které se ze zvířete mohou na člověka přenést. Ať už je s ním v kontaktu jako se živým či uhynulým, případně se může dostat do styku s jeho trusem.
Upozornění na nebezpečnou liščí tasemnici – měchožil bublinatý (Echinococcus multilocularis)
Lišky nejen v lese, ale i mezi domy
Problém se týká i široké veřejnosti, lišky se totiž často pohybují i přímo v zástavbě, kde nacházejí hojnost potravy v zahradách, na neudržovaných plochách či v okolí popelnic. Z osmi letos testovaných zvířat bylo pět na tuto nemoc pozitivní.
Infekce člověka
Infekce echinokoky patří mezi zoonózy, mezihostitelem se tak za určitých okolností může stát i člověk. Infekční jsou pro něj vajíčka pozřená spolu s kontaminovaným jídlem či nápoji nebo zanesená do úst nedopatřením např. na rukou.
V médiích je riziko nákazy často spojováno se sběrem a konzumací lesních plodů (zejména borůvek). Ačkoli tento způsob nákazy nelze vyloučit, výrazně většímu riziku jsou vystaveny zejména skupiny lidí, kteří v rámci své profese manipulují s živými/uhynulými liškami (pracovníci záchranných stanic živočichů a odchytových služeb) nebo se dlouhodobě pohybují v terénu na místech obývaných liškami, kde jsou zároveň omezené možnosti hygieny (myslivci, lesní dělníci apod.).
Rizikový může být i blízký kontakt zejména s tzv. „outdoorovými“ psy a kočkami, kteří nejsou pravidelně odčervováni a pohybují se volně s možností lovit hlodavce na územích s výskytem nakažených lišek.
Cysty, které se vytvářejí nejčastěji v játrech (až 98 % všech lidských případů), ojediněle také v plicích, ledvinách či mozku, se zvětšují asi o milimetry za rok, na jejich přítomnost se tak často přijde až za několik (5-15) let po samotné infekci. Diagnostika alveolární echinokokózy se opírá o sérologické testy, které odhalí specifické protilátky vytvářené lidským tělem proti parazitovi, histologické vyšetření biopsií z podezřelých útvarů, identifikaci parazita metodami molekulární biologie a zobrazovací techniky jako jsou ultrazvuk (US), pozitronová emisní tomografie (PET), magnetická rezonance (MRI) nebo výpočetní tomografie (CT), díky kterým lze hodnotit lokalizaci a velikost parazitárních útvarů, případně i účinnost terapie. Léčba je obvykle založena na kombinaci chirurgického odstranění larvocyst a dlouhodobého podávání antihelmintik. Neléčená infekce končí často fatálně do několika let .
Jak se chránit
Při manipulaci s jakoukoli liškou, ale i jinými toulavými masožravci nebo jejich trusem je potřeba vyvarovat se přímého kontaktu, a to zejména se srstí v okolí řitního otvoru, která může být trusem znečištěná. Během manipulace je vhodné používat jednorázové pomůcky, které lze následně řádně zlikvidovat (např. spolu s kadaverem) jako infekční materiál (jednorázové rukavice, silné igelitové pytle apod.).
Pomůcky, které byly použity pro odchyt podezřelého zvířete (odchytová tyč, kožené rukavice, podběrák, přepravka, klec) je nezbytné důkladně vyčistit a vydezinfikovat vysokou teplotou nebo vhodným chemickým přípravkem s prokázanou účinností na vajíčka echinokoků.
Nechte to na odborníky
Pokud se, jako návštěvník lesa, případně při jinm pobytu venku, nebo i jako řidič, setkáte s uhynulým zvířetem, je nejlepší o jeho výskytu informovat příslušného lesního správce, pracovníky záchranných stanic, případně policii – ti zajistí bezpečné odstranění uhynulého zvířete. Neriskujte zbytečně, ale nebuďte ani lhostejní.
Dbejte na hygienu, lesní plody bez umytí nejezte
Podobné varování proběhlo médii i v loňském roce – je na místě být opatrný, ale důvod k panice, podle lékřů, není.
„Pravděpodobnost, že se lidé v lese nakazí, ale obecně vzato není velká. Jak už bylo řečeno výše, přenos tasemničky liščí na člověka je velice vzácný. Lékaři proto obavy sběračů lesních plodů mírní a varují před zbytečnou panikou.
„To nebezpečí, i když tady je, tak asi není tak velké. Považuju českého člověka za tzv. sběrače, protože vždycky jsme chodili do lesů a sbírali borůvky, maliny, houby a těch onemocnění opravdu na deset milionů není tolik,“ uvedl Karel Fajfrlík.
Přesto je ale dobré myslet na prevenci. Pokud to tedy je možné, měli by se lidé vždy snažit lesní plody umývat nebo jinak očišťovat. “ (www.rozhlas.cz/plzen/ 2015)
– red, DES OP-
{jcomments off}
