David je fatalista
Pod Milešickým pralesem žije David Vostrovský. Je to fatalista. Snad se jím stal pod vlivem šivaismu. Nechá se zbít.
Třeba tchánem.
„Seděl u nás doma,“ vypravuje David. „Mluvil sprostě, tak jsem mu řekl, ať toho nechá, že tady se takhle mluvit nebude. A on po chvilce začal znovu. Tak jsem vstal, dělám tři kroky k němu,“ ukazuje nám David opět svůj pohyb. „A on vzal hrníček s čajem. Roztřískal ho o stůl a vrhnul se na mě. Začal mě jím bít po hlavě, já se jen takhle bránil… A takhle… A on, takhle, bác, bác, rozřezal mi hlavu. A pak mě chtěl tím střepem probodnout. Byl nepříčetný. Držel jsem ho za zápěstí, on stočil ruku a ten střep mi zaryl do palce. A tlačil, zařezával se hloub a hloub. A když už se mi prořízl skoro až na kost, zatlačil jsem ho zpátky a 
držel jsem ho a pak… jsem ho pustil a odešel jsem. Musel jsem k doktorovi. Šil mi to. Jak se vám to stalo? Ptal se. Spadl mi na hlavu lustr. A podruhé, to zase vylezl nahoru na terasu. Měl holiny od močůvky. Nechoď tam, spí mi tam kamarád, varoval jsem ho. Nic. Šel dál. Tak jsem vyběhl nahoru, skočil jsem před něj a – jen přes moji mrtvolu. A on mě chytil za krk a začal mě škrtit. Rozhodl jsem se nebránit, nastavit mu druhou tvář. Napnul jsem šlachy na krku, takhle…“ předvádí tu grimasu David. „Takhle jsem stál. A on mě natlačil na sloupek a tloukl mi hlavou o něj. Když mě udeřil po páté, vypadalo to, že přijdu o vědomí. Byl by mě zabil. Odtlačil jsem ho od sebe. Ale jakmile jsem ho pustil, hned zase byl na nohou a vrhal se na mě. Tak jsem mu nohy zatlačil… tákhle za hlavu. A on začal chroptět, nemohl dýchat. Teprve pak dal pokoj.“
„Člověk by se měl bránit,“ říká Ferry.
„Vyrazil bych ho. Nesměl by mi přes práh,“ dodává Aleš.
„A z obou těch půtek,“ pokračuje David, aniž by jim odpověděl, „jsem měl šrámy jen já. Modřiny, podlitiny, stehy. A on – ani škrábnutí. Ani škrábnutí. Pak po vsi rozhlašoval, že jsem ho napadl, starého člověka. Nikdo se mnou nemluvil. Musel jsem to uvést na pravou míru.“
„To musel být naprosto nepříčetný, ne?“ ptám se.
„Byl,“ souhlasí David. „A to se živil jako esoterik, jiným hlásal o umrtvování ega, prodýchávání tenzí…“
Text a foto: Roman Szpuk
MINIATURY Romana Szpuka :
2. Hrušky
4. Co všechno ten nástroj dovede
6. Otto Hrdina
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifixy
20. Koza v kapli
22. Boubínská noc
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi
25. Domov
26. Táta
{jcomments on}