Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove
31. srpna:
Konec letních prázdnin se zaskvěl ohnivým večerem.
30. srpna:
Také poslední srpnová sobota vnesla na oblohu chvílemi dramatický nádech, jen již bez bouřkových vyústění.
29. srpna:
Celodenní obloha dnes slibovala mimořádné zážitky, …
… ať oko pohlédlo kamkoli, …
… třeba k Boubínu, nad nímž vyrostl další – obří oblačný.
Na noční hodiny pak byly předpovídány vydatné bouřky s lijavci, což se také výsostně naplnilo.
Ve Vimperku padaly i jemnější kroupy, ovšem jinak je nutno opět jako již tolikrát konstatovat, …
… že bezprostřední bouřkové projevy město opět přiměly hledět někam do dáli, …
… neboť je dokola obešly.
Fantasticky barevná, chvílemi až démonická hra živlů na obloze …
…však za to rozhodně stála.
28. srpna:
Zralé jeřabiny neklamně svolávají školáky zpátky do lavic …
27. srpna:
Na starých stromech jsou fascinujícími nejen jejich často prazvláštní fantastické tvary, …
… ale především skutečnost, že ač třeba mnohokrát nalomeny, ba sraženy k zemi, stále, dokud to aspoň trochu jde, třeba jen nepatrně lpějí na životě.
Když i poslední taková možnost pomine, stále mají čím zaujmout.
V každém případě jsou v jakékoli podobě neodmyslitelnými nosnými spolutvůrci krajinných krás, těšících oko i duši.
26. srpna:
Šumava je kouzelná odevšad, …
… a když v pravou chvíli vstoupí do hry i nebesa, …
… je dílo nepopsatelné krásy a působivosti dokonalé.
25. srpna:
Pavučina nemusí být nutně zmoklá, aby dokázala pohádkově zaujmout … třeba jako dávno odložený závoj lesní víly … nebo ztracený?
24. srpna:
Boubín nepozbývá své přitažlivosti ani s nemocnou, po jednadvaceti letech poctivé služby k dosloužení odsouzenou rozhlednou.
Hledáním jiných pohledů jen potvrzuje starou pravdu, že vše zlé je k něčemu dobré.
Předposlední srpnové neděle tu sice ani za bezvětří nedosahovala teplota letních parametrů, …
… ale uprostřed tajemných lesních scenérií, …
… natož za soumraku, by tomu člověk, nebýt obvyklého teploměru, stejně nevěnoval pozornost.
23. srpna:
Stále častěji se lze setkat s neklamnými známkami skutečnosti, …
… že léto spěje do svého finálního měsíce.
22. srpna:
Skvělý pohled k šumavské sourozenecké dvojici Bobík a Boubín …
… se mimo jiné nabízí také z památného hradu Helfenburku.
21. srpna:
Červánky – v tomto případě ranní – prý věstí změnu počasí.
Vimperk se probouzel do ohnivých momentů, …
… trvajících však v řádu minut. Barevné proměny jsou zde vždy velmi svižné. Ale počasí se dle všeho nezkazí.
20. srpna:
Po kouzelném novohradském uvítání prvních slunečních paprsků …
… může cesta směřovat do pohraničí, zde konkrétně česko-rakouského, …
… kde lze snadno dospět k závěru, že leckteré krajinné úseky by klidně byly opticky zaměnitelné se šumavskými, takže příměr o příbuzném pohoří se skutečně nemíjí účinkem.
Pozoruhodnou příhraniční obcí, a to z hlediska samotného názvu i historických památek je tu Pohoří na Šumavě, kde nás na první pohled upoutá kostel Panny Marie Dobré rady. Z východní strany ničím nepřekvapí, …
… ovšem ze západní vychází najevo, že se vlastně jedná o torzo původně výrazně většího objektu, …
… upravené tak, aby zde mohly probíhat nejen bohoslužby, ale též rozmanité kulturní akce ve velmi netradičním prostředí.
Nejvyšším vrcholem české části Novohradských hor je Kamenec, k němuž vede od kostela v Pohoří na Šumavě poměrně mírná, teprve v poslední fázi stoupající cesta prostředím stále, jak již bylo řečeno, opticky dokonale zaměnitelným s Šumavou.
Liší se tu však nadmořské výšky – Kamenec pouhými dvaasedmdesáti metry překračuje hranici „tisícovky“, takže není divu, že nenabízí pražádné výhledy. Kompenzací je úchvatné žulové skalní město, …
… plné nejrozmanitějších, fantazii podněcujících útvarů, …
… z nichž na nejvyšším vítá všechny, kdož sem dorazili, jakási blíže nespecifikovaná lidová dřevěná plastika – snad představující zdejšího ducha či bůžka … ačkoli mandarínský knír té ke skále přivrtané postavičky odkazuje i do orientálních dálek … inu, v každém směru prostor pro bezbřehou fantazii.
Ani tady nescházejí v průběhu cesty historické památky religiózního charakteru.
19. srpna:
Opět nadešel čas vzdálení, tentokrát ovšem Šumavě jen nepatrného, ba do pohoří označovaného za příbuzné – Novohradských hor. Jednou z jejich dominant, dobře viditelnou i z Boubína, je Kraví hora, vybavená rovněž rozhlednou, a to výrazně trvalejšího kovového provedení. Za návštěvu zde krom mnoha jiných zajímavých míst stojí obec Dobrá Voda, svým názvem lákající k pramenu skutečně vynikající, údajně léčivé vody, již si každý může nabrat pod krásným, zdaleka viditelným barokním kostelem.
18. srpna:
Snídaně …
17. srpna:
Velmi příjemnou dohrou včerejšího počasí se ukázala být dopolední oblačnost, …
… dodávající šumavské krajině zadumaný ráz.
16. srpna:
Konečně přišel déšť, který se nejen délkou svého trvání (po většinu dopoledne) zapsal do historie jako přívalový. Krom toho, že nemilosrdně odhalil nekvalitní provedení srážkové kanalizace nedávno otevřeného vimperského Penny Marketu, …
… demonstroval svou sílu i přívaly kamení naplaveného na silnicích.
Večer ovšem přinesl návrat do přívětivějších rovin.
15. srpna:
Vláha už je očekávána …
… téměř jako smilování.
14. srpna:
I tentokrát vyústil celodenní žár v zajímavé oblačné úkazy, ale případné deštivé, ba bouřkové aktivity jsou přislíbeny nejdřív na zítřek.
13. srpna:
Možná i úctyhodně letité stromy zpytují paměť, kdy byly naposledy vystaveny parnu srovnatelnému s dnešním.
A možná si lehce oddychly pod večerní oblohou, …
… přinášející svou oblačností nejen mírné ochlazení, ale i vidinu možné závlahy, třebaže k ní s nemalou pravděpodobností spíš nedojde.
12. srpna:
Není sebemenších pochyb o tom, že právě probíhající třetí srpnový týden bude z hlediska počasí nazýván tropickým. Ač v létě fotokronika již celkem tradičně opouští dočasně Šumavu, stejně i jinde nalézá určité paralely se svým rodným krajem. Zatímco včerejšek se zaobíral rozhlednami, dnešek – jmenovitě na pomezí Plzeňska a Karlovarska – objevil za jedním z mnoha tamních makových polí siluetu vrcholu, …
… jenž by někomu klidně mohl svým tvarem evokovat památný Říp, ale taktéž i z určitého úhlu viděný vrchol Boubína. Jedná se nicméně o horu, která prve řečenou o více nežli dvě stě nadmořských metrů převyšuje, zatímco druhé sahá nepatrně nad polovinu její výšky. Název má však bezesporu impozantní – Vladař.
Člověku ale nemenší měrou nežli hory přichází na mysl též úvaha o tom, že obsah všudypřítomných makovic si momentálně teplotně nezadá s náplní čerstvě chladnoucích, nedočkavě předčasně nakousnutých makových buchet.
11. srpna:
V souvislosti s aktuálním osudem boubínské rozhledny, z technických důvodů nadobro uzavřené a očekávající zatím kdesi v nedohlednu svou hypotetickou, tentokrát z betonu zbudovanou uvažovanou nástupkyni, nelze nežli z historického hlediska hořce zalitovat, že na přelomu 19. a 20. století nedosáhlo i na Šumavu nadšení pro masovou výstavbu tzv. Bismarckových věží. Pravda, jméno „železného“ kancléře, sjednotitele Německa Otty von Bismarcka vyznívá zejména z důvodu prusko-rakouské války pohledem našich dějin nelichotivě (stejně jako Francouzům, pro něž je pro změnu neméně hořkou dějinnou pilulkou prusko-francouzská válka), ale už to tak chodí, že běh času cosi ve své aktuální době nanejvýš jitřícího emoce utlumí a postupně odvane až k zapomnění, zatímco jiné mu naopak odolá a přetrvá. A když už zde bylo použito příměru o hořké pilulce, dodejme jedním dechem, že nemalou musel na sklonku své kariéry polknout i sám jmenovaný kancléř, a to když byl s nástupem císaře Viléma II. přinucen odejít z politické scény, což nesl velmi těžce. Právě to se však stalo, zejména po jeho smrti v roce 1898, podnětem k myšlence Německého studentského svazu uctít Bismarckovu památku masovou výstavbou kamenných věží, původně zamýšlených po starořímském vzoru jako jakési „ohňové sloupy“, na nichž by shodně v určené dny zářily oslavné památné plameny.
Tento původní význam Bismarckových věží, jak již zaznělo výše, běh času zákonitě odvál (po roce 1945 byly u nás dokonce odstraněny jakékoli artefakty, které by historického jmenného inspirátora celé akce připomínaly), ale pro naši, jakož i příští dobu se dochovala řada vynikajících, architektonicky i technicky skvostně zpracovaných kamenných rozhleden s prakticky nesmrtelnou životností a minimální údržbou. Celkový počet jde v rámci Evropy, ba překvapivě i včetně zbytku světa, do stovek, na našem území se dochovaly celkem tři – tato na vrchu Háj u Aše, …
… na níž můžeme krom jiného obdivovat i kamenné zaklenutí střechy, jak vidno, místy volající všehovšudy po vodotěsnějším venkovním vyspárování.
Rozhledy jsou tu možné hned z několika pater v podobě vyhlídkových plošin, výklenků či balkonků.
Celá stavba působí v krajině jako zajímavý dominantní historický prvek, bezchybně sloužící již bezmála jedno a čtvrt století.
Druhou z Bismarckových věží najdeme na Zelené hoře u Chebu.
Je pozoruhodné, avšak pro dobu jejího vzniku příznačné, že architekt neodmyslitelně ctil ruku v ruce s funkčností též estetickou stránku věci – například kamenné sloupy jsou zde vysloveně ozdobným (a stavbu nepochybně i prodražujícím) prvkem, zatímco z hlediska funkčnosti by bohatě postačila prostá kamenná zeď. Nikdo by si tu jistě nečinil nejmenších iluzí o technické náročnosti celé výstavby, jejíž doba navíc nedisponovala mnohou dnešní moderní technikou.
Uvnitř si ke všemu přijdou na své i milovníci historických záhad – díky možnosti pohlédnout zblízka na spousty vytesaných runových nápisů.
Nejvyšší vyhlídková plošina pak probíhá nepřerušeně po celém obvodu – zde se konkrétně nabízí pohled přes vodní nádrž Jesenice k Františkovým Lázním, …
… jiné partie by klidně mohly, nebýt stožárů pro tento kraj typických větrných elektráren, připomínat Šumavu. Inu, škoda, že třetí Bismarckova věž na našem území se nachází ve Šluknovském výběžku poblíže Mikulášovic (jako jediná nese poetický název – Tanečnice – a její zdivo je tvořeno kombinací kamene a cihel), nikoli na Boubíně. Ano, našla by se řada polemizujících témat, ale jedno je zcela zřejmé – předchozí doby nám dokázaly zachovat trvalé, zubu času úspěšně odolávající dílo, vzniklé jedině díky skutečnosti, že o jakýchkoli problémech či překážkách, počínaje administrativními, přes finanční až k technickým (včetně terénních obtížností) se zjevně sáhodlouze nediskutovalo, nýbrž se i navzdory dostupnému technickému vybavení zdárně překonávaly.
10. srpna:
Krátce po půlnoci – na prahu svatovavřinecké neděle – „jeseteří“ úplněk (do kteréžto fáze Měsíc dospěl včerejšího dopoledne v 9.55) vykazuje již zřetelné známky lehkého ubývání – po pravé straně se začínají vykreslovat krátery.
9. srpna:
Jak dlouho asi vydrží ten téměř zázračný návrat nefalšovaného léta?
8. srpna:
Od samého rána bylo zřejmé, že se rodí nadmíru parný den. Dozrávající jeřabiny navíc symbolizují, …
…. že léto se již překlopilo do své druhé poloviny.
Tím více je nutno náležitě si jej užít …
… nejlépe společně s krásami naší Šumavy.
7. srpna:
Co to přilétá z plzeňského směru? Že by snad již skutečně pravé léto?
Ano, bylo opět krásně, a to i na večerní obloze.
6. srpna:
Teprve dneškem, zdá se, …
… léto nesměle nakročilo k návratu.
5. srpna:
Další ze srpnových dní, které začaly ve slunném suchu, končily vydatným deštěm a po něm dokonale vyšperkovaly večerní oblohu.
4. srpna:
Na druhou půli druhého srpnového týdne je konečně přislíben návrat letních teplot, …
… ale z dnešního většinově uplakaného pondělka by takový vývoj patrně nikdo zatím netipoval.
3. srpna:
Po převážně deštivé první srpnové sobotě se přece jen rozhodlo převzít vládu nad počasím (nebo se na ní přinejmenším výrazně podílet) sluníčko, …
… avšak stále za podmínek střetu s přetrvávající oblačností, tvářící se místy dokonce až bouřkově.
Právě tím ovšem vznikaly nejpřitažlivější krajinné scenérie.
Skvostně vyzdobená obloha se dnes zkrátka vyžívala v roli dominantního prostoru, pod nímž bylo nutno napínat zrak, aby člověku neunikly šumavské vrcholy, …
… jako třeba z ranní mlžné čepice vysvobozený Boubín.
2. srpna:
Od samého rána slibovala oblačná architektura oblohy déšť, …
… což potvrzovaly rovněž údaje meteorologických radarů.
Šumava si skutečně výrazně poplakala, …
… ovšem právě tím se vyladila do svého nejpůsobivějšího vzhledu.
1. srpna:
Srpen vkročil na scénu velmi zajímavou ranní oblohou, …
… nevylučující ani deštivé epizody. Dopoledne jich bylo skutečně plné.
Polední čas však vše změnil ve prospěch slunečného počasí, …
… jež vydrželo až do večera.
Sluncem zlacená boubínská úbočí nevzbouzela dojem, …
… že na vrcholu naměřená teplota bude jen o pouhé dva stupně vyšší nežli předevčírem – předposledního červencového dne. Vítr, opět západní, ovšem rovněž zesílil – na 2,9 m/s (10,44 km/h).
Celkově přívětivého počasí …
… si neužívali zdaleka jen lidé.
Večerní obloha se zjevně nechtěla dát zahanbit ranní a opět uchystala velkolepou podívanou.
