Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – září 2025

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala  http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove

30. září:

Září se prezentovalo jako měsíc úžasných oblačných výjevů na obloze a mlžných mezi ní a zemí.

I když posledně jmenované v samém finále polevily na minimum …

… a odstěhovaly se z míst, kde se jevily nejpůsobivějšími, výše, …

… šumavské krajině to jako vždy pranic neubralo na kráse.

Ta je totiž výsledkem pozoruhodné souhry drobných i větších detailů, …

… z níž se rodí ta slovy dostatečně nezachytitelná krása.

Již zítřek ukáže, čím se uvede říjen a s ním poslední čtvrtletí roku 2025.

Rozhodně má nač navazovat i jak dále rozvíjet slibně započatou barevnost podzimu.

29. září:

Včerejší večerní proměnu následovala téměř zatažená noční obloha, takže dnešní ranní návrat mlhy nepřekvapil, …

… a to tím spíš, že takovým a podobným výjevům …

… jsme uvykli již předešlého týdne.

V průběhu dopoledne ale přece jen vše vyústilo v další příjemné překvapení, trvající až do večera, …

… který opět, podobně jako včera, uchystal působivé rozloučení.

28. září:

Svatováclavská neděle se dle očekávání rozsvítila do příjemného slunečna, které ovšem vystřídal téměř dramaticky vyznívající večerní výjev.

27. září:

Deště ustaly a zdá se, …

… že podzim konečně rozjasní svou tvář.

26. září:

Zámek si zásluhou neúnavné mlhy opět hrál na schovávanou – chvílemi se zdálo, že se již natrvalo navrátí do krajiny, …

… ale vzápětí opět pokračoval v tvrdošíjném ukrývání.

25. září:

Počasí, jež činí Šumavu neobyčejně půvabnou a současně tajemnou, …

… i nadále pokračuje.

Všudypřítomná voda jistě nebrání v návštěvě hradní zříceniny, …

… případně vybízí k vkročení do lesa plného kouzel.

24. září:

Pravé poledne, bohatě smáčené … a zámek jako zakletý.

23. září:

Tento týden nám dá patrně dokonale zapomenout …

… na poslední slunný a teplý víkend, …

… který mu předcházel.

22. září:

Podzim chce na uvítanou zdůraznit, že je časem mlh a dešťů …

21. září:

Léto nám dalo skutečně své sbohem na danou dobu nezvykle horkým víkendem, o němž bylo dokonce možno i dohánět, co kdo nestihl v oblasti opalování, …

… ale nedělní večer současně naznačil, …

… že předposlední zářijové pondělí přinese probuzení do zcela jiného druhu počasí.

20. září:

Každé dění na obloze má zajisté svůj odborně vědecký výklad … ale mnohá přímo svádějí k zcela nevědeckému popuštění uzdy fantazii …

19. září:

Z kouzelných jiter pod Bobíkem … páteční předzvěst očekávaného horkého víkendového loučení posledního léta první čtvrtiny jednadvacátého století.

18. září:

Žádné z šumavských končin nemají šanci člověku zevšednět, …

… ale tyto přitahují obzvlášť magickou silou.

17. září:

Druhá půle září přináší skutečnou pastvu pro oči jen pouhými pohledy na oblohu … zde se prozrazuje dílo větru – chvilkový náběh na proslulé Kelvin-Helmholzovy mraky.

16. září:

Z nebeských dialogů … zdá se, že tento týden jimi bude přímo hýřit.

15. září:

Pondělkem 15. září se nejen půlil samotný měsíc, ale také započínal poslední týden kalendářního (astronomického) léta 2025.

Obloha k té příležitosti přímo vystrojila oslavu v podobě celé série odpoledních výstavních irizací (perleťového zbarvení oblak) …

… a večerních kouzel na západním směru.

Noc pak, třebaže zmíněný závěr léta již nepřináší žádná vedra, ba ani prudké teplotní změny, vše korunovala bouřkou …

… s řadou efektních, bohatě rozvětvených, za přiblížení stojících blesků, …

… jimž ovšem Vimperk tradičně přihlížel …

… spíše zdáli, …

… ale co by se týkalo srážkových aktivit, na střechách chvílemi zacvrlikaly i drobné kroupy.

14. září:

Druhému zářijovému víkendu je zkrátka souzeno proměnlivé, spíše chladnější a deštivé počasí.

13. září:

Když už padá voda shůry, …

… je zajímavé i pozorovat, jak se chová, …

… je-li naopak vyslána z hladiny opačným směrem.

12. září:

Najdou se dny, v nichž se ranní mlhy neválejí, jak by se dalo očekávat, v údolích, ale dotýkají se vyšších poloh.

V takových případech vždy slibují zajímavé fotografické příležitosti, …

… neboť se lze právem domnívat, …

… že nastane hodina (nejčastěji mezi desátou a jedenáctou), kdy se do jejich prvotního scénáře začne promítat i sluneční působení.

Už jen sám proces prvních soubojů …

… s doslova minutovými proměnami přináší nezapomenutelné okamžiky.

A když pak začne obloha stále více promodrávat, …

… mohou nastat situace jako třeba tato, v níž září neomylně připomíná, že je prvním podzimním měsícem.

11. září:

Občas člověka potká v průběhu toulek jitřními krásami štěstí, …

… že se mu sluníčko usměje do objektivu rovnou dvojmo – skrze strom samo …

… a nádavkem ještě pravým parheliem, dokonce i s torzovitě symbolickým náznakem halového oblouku.

10. září:

O dnešním dni lze prohlásit jedině tolik, …

… že ve své druhé půli kompletně souvisle propršel.

9. září:

Rosa chladných rán chystá oku pravé přírodní šperky …

… a duši kouzelná pohlazení.

8. září:

Dozrávající ořechy už lákají do zahrad veverky … ovšem potkat mezi přemírou černých i klasickou zrzavou je docela vzácností.

7. září:

Dnešní večer přinese po sedmi letech opět úplné zatmění Měsíce – nastane okolo půl osmé večerní, avšak již jitro přináší oprávněné obavy, zda se zatažená obloha dokáže do té doby náležitě pročistit.

V našich končinách se bohužel obavy naplnily, východní pás obzoru setrval v objetí oblačnosti. A tak aspoň co náhradu je možno připomenout tentýž jev, který se odehrál na přelomu dní 27. a 28. července 2018, tedy před vzpomenutými sedmi lety. Ani tehdy nebyla obloha zcela ideální, samotné zatmění rozostřila oparem, ale charakteristickou temně rudou barvu „krvavého“ úplňku utlumit naštěstí nedokázala. Hodinky ukazovaly čas 22:48.

Proces postupného ústupu – zde 23:16 – se pak již postupně doostřoval, …

… což dokumentuje série následujících snímků. Stále ještě pátek 27. července 2018 – 23:26, …

… 23:37, …

… 23:47, …

… 23:57.

A zde již sobota 28. července – 00:04, …

… 00:12, …

… 00:15, …

… 00:19, …

… 00:24, …

… a 00:28. Necelou půlhodinu po půlnoci tehdy Měsíc opět zářil, jako by se před tím pranic zvláštního nedělo. Totéž je možno prohlásit i o tom letošním, který se v dokonale čisté podobě vyhoupl nad pás oblačnosti teprve před nedělní půlnocí. V jednom zásadním detailu ovšem obě zatmění nebyla srovnatelná – v roce 2018 se jednalo o nejdelší zatmění v tomto století, neboť Měsíc tehdy procházel přímo středem zemského stínu, takže jen jeho samotné plné zatmění – onu temně rudou fázi – bylo možno pozorovat déle nežli hodinu a půl, přesně sto tři minuty. Letos bohužel tolik času nebylo, odhad zněl mezi 19:30 a 20:51, tj jednaosmdesát minut, jenže pozorování mařící šumavská oblačnost v tu dobu ke všemu namísto ústupu ještě zesílila.

6. září:

Nebylo věru co závidět středověkým dobyvatelům, ba ani obráncům.

5. září:

Další jitřní oblačné variace …

… s důrazem na téměř expresivní barevnost, …

… vnesenou sem slunečními paprsky.

4. září:

Předvídaná zajímavá oblačnost …

… dnes zbohatla skvostnými parhelii, …

… takřka nepřetržitě na obloze zářícími od pozdního odpoledne …

… až do večera.

3. září:

Nečekaná a zajímavá stopa lidové tvořivosti …

2. září:

Hned druhé zářijové jitro se poněkud zakabonilo, …

… ale s velmi půvabnou vsuvkou.

1. září:

Letní prázdniny dětem odlétly jako mávnutím, …

… ale léto samo zdaleka ještě nikoli.

Jen už celkem zákonitě přibývá chladných rán a večerů, …

… třebaže i na Boubíně stále vládnou rámcově příznivé teploty.

Zdá se však, že v příštích dnech nebudeme mít nouzi …

… o zajímavá oblaka.

Velkolepou úplňkovou podívanou chystá na konci prvního zářijového týdne po sedmi letech též dorůstající Měsíc.