Letošní slavnostní předávání cen literárního festivalu Šumava Litera ve Vimperku drželo diváky v napětí až do samého konce. Poté, co byly ceny uděleny v šesti kategoriích, získal Mezinárodní cenu festivalu Lukas Haselberger za knihu „Verborgene Welten “ (Skryté Světy).
Foto: edice Lichtland.
Cena je uznáním výjimečné kvality jeho makrofotografií drobných tvorů, které pořídil v pohraniční oblasti mezi Bavorským lesem a Českým lesem. Haselberger se fotografování skákavců, brouků a slizovců věnuje od dětství. K tomu využívá v přírodě kolem Finsterau vlastnoručně vyrobené makrosáňky.
ROZHOVOR s Lukasem Haselbergerem
Lukasovi Haselbergerovi je 28 let a žije ve Finsterau, ležícím mezi národními parky Bavorský les a Šumava. Profesionálně pracuje jako fotograf, grafický designér a 3D umělec a studoval mediální technologie na Univerzitě aplikovaných věd v Deggendorfu. Kromě digitální a fotografické tvorby se věnuje také tradičním řemeslům, jako je kovářství. Mluvili jsme s ním o jeho vášni pro fotografování, jeho tématech a motivacích a jeho vztahu k přírodním krásám Bavorského a Českého lesa.
Milimetrová přesnost v makrofotografii
Jaký nejskrytější svět jste dosud objevil – a který by mohl zcela změnit náš pohled na přírodu?
Obzvláště zajímavý považuji skrytý svět slizovců, protože jejich klasifikace zůstává poněkud nejednoznačná. Kombinují vlastnosti rostlin, hub a živočichů, přesto je nelze definitivně zařadit do žádné skupiny. Jsou to jednobuněčné, mnohojaderné organismy – zcela jedinečná třída života.
Svou knihou se snažíte vybudovat most do „skrytých světů“ národních parků Bavorský les a Šumava. Jaký byl emocionálně nejintenzivnější okamžik, který jste zažil při fotografování těchto drobných tvorů? A jak se vám podařilo tak efektivně zachytit jejich „osobnost“?
V průběhu let se přirozeně odehrálo několik pozoruhodných událostí. Setkání se skákavkami jsou pro mě obzvláště fascinující. Skákavky v naší oblasti jsou relativně malé, s délkou těla 2 až 8 milimetrů. Protože vnímají svět vizuálně svýma velkýma očima a dokáží rozpoznat, co je před nimi, je interakce s nimi vždy obzvláště zajímavá. Národní parky také poskytují bezpečné prostředí pro obzvláště vzácné druhy skákavek. Když člověk najde takto vzácné druhy, uvědomí si znovu a znovu, jak cenné jsou lesní ochranné oblasti.
Jako grafický designér je pro Vás vizuální komunikace velmi důležitá. Jaká byla největší technická nebo koncepční výzva při makrofotografii v drsné přírodě Bavorského lesa a Šumavy, aby se tyto „neviditelné“ detaily staly viditelnými?
Největší technickou výzvou v makrofotografii je pravděpodobně správné zaostření. I několik setin milimetru může výsledek zkreslit. Kvůli zvětšení v makrofotografii máte obvykle velmi malé oblasti, kde je obraz zaostřený. Abych tomu zabránil, používám techniku zvanou focus stacking. Pořídím stovky fotografií stejného objektu – který samozřejmě musí po celou dobu zůstat v klidu – a poté poskládám pouze nejostřejší oblasti. Tímto způsobem dosáhnu mnohem větší hloubky ostrosti. Získání dobrého snímku živého pavouka nebo brouka tímto způsobem může trvat hodiny – ale výsledky jsou nesrovnatelné s jednotlivými fotografiemi.
Navíc jako makrofotograf v národních parcích často trávíte spoustu času cestováním s velkým množstvím vybavení. A protože je náš terén neustále kopcovitý, je to obzvláště namáhavé v létě s nyní poměrně vysokými teplotami.
„Všichni pocházíme ze stejného lesa.“
Jaký je pro Vás rozdíl mezi fotografií, která je prostě krásná a fotografií, která má skutečně význam? Co musí snímek obsahovat, abyste ho mohl zařadit do knihy?
Každý snímek, který se dostane do mé knihy, musí mít také příběh, který stojí za to vyprávět. V makrofotografii se bohužel stále objevují černé ovce, které preparují mrtvé hmyzy tak, aby vypadal, jako by byl stále živý – a tím samozřejmě získávají snadno dobré motivy. Bohužel se stále až příliš často používá ledový sprej. Pro mě je něco takového zcela nepřijatelné. Všechny mé fotografie vznikají venku v lese. Fotím vždy přímo na místě nálezu.
Nedávno jste získal cenu Šumava Litera za Váš přínos německo-česko-rakouské spolupráci . Jak osobně vnímáte roli fotografie a umění ve sbližování lidí na obou stranách Šumavy/Bavorského lesa?
Myslím, že obojí hraje velmi důležitou roli, a to jak v reprezentaci, tak i ve společném prožívání kulturních rozdílů. Věřím však, že médium, jehož prostřednictvím k tomu dochází, je druhořadé, ať už je to fotografie, hudba, malířství nebo jiné umělecké formy. Hranice sice ovlivnily jejich vývoj, ale v konečném důsledku jsou to jen čáry na mapě – a všichni pocházíme ze stejného lesa.
Jaké synergie nebo rozdíly vnímáte při své práci na místě v Bavorském lese a na Šumavě?
Pro mou fotografii nejsou mezi těmito dvěma národními parky žádné zásadní rozdíly. Příroda je divoká a jedinečná na obou stranách hranice. Jediný rozdíl je v tom, že v Národním parku Šumava se člověk opakovaně setkává s pozůstatky bývalé železné opony. I tyto pozůstatky představují hodnotné objekty pro fotografování.
V současné době probíhá výstava Vašich děl na Kvildě, v srdci Šumavy. Jak se liší ohlasy a zpětná vazba od místního publika od přijetí v Bavorském lese? Jaké poselství chcete předat návštěvníkům v České republice?
Reakce na obou stranách hranice jsou zatím mimořádně pozitivní. V konečném důsledku doufám v totéž na české straně jako na bavorské: že si lidé budou všímat i těch nejmenších lesních obyvatel – i když to často není tak snadné…
„Vždycky chci fotografovat zvířata v jejich komfortní zóně.“
Když sestavujete knihu jste spíše biolog, dokumentarista nebo básník? V jakém pořadí pro Vás hraje roli pravda, estetika a emoce?
Jsem asi trochu od všeho. Moje současná kniha se spíše přiklání k dokumentární tvorbě. Ale myslím, že v nějakém nadcházejícím projektu se budu více věnovat také tvorbě obrazů, což jsem si dosud většinou vyhradil pro své přednášky.
Naštěstí se v makrofotografii pravda a estetika nikdy vzájemně nevylučují. Zejména u slizovek často fotografujete něco, co většina lidí nikdy předtím neviděla, což je dělá obzvlášť krásnými. Pro mě jsou důležité i emoce mých fotografovaných objektů. Je pavouk jen schoulený s nohama blízko těla? Nebo se zvědavě dívá do fotoaparátu? Má brouk tykadla natažená? Nebo se cítí ohrožený a složí je? Vždycky chci zvířata fotografovat v jejich komfortní zóně.
Jaký vliv má Vaše profesní zkušenost grafického designéra na kompozici a design Vašich fotografií přírody?
Výhodou práce grafického designéra a fotografa je, že můžete svým snímkům dodat další rámec. Při navrhování své knihy jsem se inspiroval také přírodou. Vrstevnice, které se knihou táhnou, byly vytvořeny ze skutečných nadmořských výškových údajů regionu.
Kdy jste si vlastně uvědomil, že fotografování bude víc než jen koníček?
Myslím, že to bylo ve chvíli, kdy jsem se rozhodl studovat mediální techniku v Deggendorfu. Zde jsem měl možnost se intenzivně soustředit na fotografii, což mě pak vedlo k mé magisterské práci a první knize „Mezi dřevem a kamenem“ .
Další projekt je již připraven ke startu.
Máte pocit, že kontakt s divokou přírodou lidi skutečně „léčí“ – jak naznačuje motto projektu „Šumava uzdravuje – da Woid mocht di xund“? Zažíváte to sám – co pro Vás dělá den v lese ve srovnání se dnem u počítače?
Rozhodně! V každodenním životě jsme obklopeni nekonečným množstvím informací – prostřednictvím mobilních telefonů a počítačů. Osobně se vždycky cítím lépe po dni stráveném venku v přírodě než u počítače.
Co si Vaše generace myslí o přírodě? O Bavorském lese? A o zachycení těch nejmenších detailů ve fotografii přírody?
Myslím, že v mé generaci se to hodně liší. Každý má své vlastní preference. Bavorský les nabízí každému možnost pro širokou škálu aktivit a koníčků. Fotografování přírody má také svou vlastní komunitu, která zahrnuje lidi všech věkových kategorií.
Máte již plány na nový fotografický projekt nebo region, jehož skryté světy byste chtěl prozkoumat a odhalit?
Ano, už mám hrubý plán. Bude o ztracených vesnicích kolem Bučiny a Knížecích Plání. O jejich historii, jejich památkách a skrytých světech, které se tam rozvíjejí.
Přejeme vám mnoho úspěchů – a i nadále pevné ruce!
Stephan Hörhammer & Marek Matoušek
