Blanice je nenápadná šumavská řeka s obrovským přírodním významem. Pramení na severním svahu Lysé u zaniklé osady Zlatá ve výšce kolem 972 m a odtud teče k severu přes Prachaticko — kolem Zbytin, dál na Vodňansko a Protivínsko — až se po 94,7 km vlévá zprava do Otavy u Putimi. Právě horní tok u Zbytin ukrývá poklad, kvůli kterému je Blanice tak přísně chráněná.
Řeka perlorodky
V čisté, chladné a na živiny chudé vodě horní Blanice žije perlorodka říční (Margaritifera margaritifera) — kriticky ohrožený mlž, který se dožívá i více než sta let. Blanice patří k jejím posledním útočištím a hostí jednu z nejbohatších populací ve střední Evropě. Perlorodka je zároveň živým vysvědčením řeky: přežije jen tam, kde je voda opravdu čistá.
Chráněné území a záchrana
Horní tok i prameniště jsou vyhlášeny jako národní přírodní památka Blanice a Prameniště Blanice. Správa Národního parku Šumava tu vede dlouhodobé záchranné projekty — polopřirozený odchov mladých perlorodek a jejich vysazování zpět do řeky, spolu s citlivou péčí o okolní louky a mokřady, na kterých kvalita vody závisí.
Kudy teče
Od pramene míří Blanice na sever údolím horního toku u Zbytin, kde ji doprovází červená turistická značka a cyklostezka ve směru Zbytiny – Volary. Níž se krajina otevírá, řeka protéká Vodňany a Protivínem a končí soutokem s Otavou. Pozor na záměnu: tahle Blanice není ta u Vlašimi — ta je přítokem Sázavy a se šumavskou nemá nic společného.
Tip navíc
Nejlepší rozhled po Prachaticku, kterým Blanice protéká, je z Libína nad Prachaticemi — kamera z jeho rozhledny je v panelu vpravo. K perlorodce se ale do vody dívat nechoďte: mlž žije skrytý v říčním dně a jeho klid je pro přežití druhu zásadní. Stačí vědět, že tu pod hladinou tiše roste jeden z nejvzácnějších živočichů Evropy.