Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala
31.března:
Ano, právě takhle se loučí letošní březen – celodenním drobným sněžením, teplotou zatím lehce pod bodem mrazu, takže závěrem velikonoční pomlázka v pojetí roku dvoutisícího třináctého …
30.března:
Iluzi Velikonoc navenek nepřinesla ani poslední březnová sobota, současně poslední den zimního času, třebaže místy bylo možno vystopovat cosi jako náznak silně opožděného předjaří.
Teprve před kostelem na náměstí ve Vlachově Březí lze aspoň potěšit oko bohatou velikonoční výzdobou …
29.března:
Velkopáteční cesta na Boubín se sice místy neobešla bez doslova tajemných světelných scenérií, …
… ovšem současně se opět jako už tolikrát ukázalo, že nadcházející svátky jara by se měly jmenovat spíše „Velikovánoce“, a to ke všemu letos zdaleka ne jenom tady.
Ani pohled z vrcholu vimperským směrem se zkrátka netvářil velikonočně …
28.března:
Noční přísliby se nakonec obrátily v mírné oteplení … nejedna vimperská střecha si zřejmě dnes uleví od bílé pokrývky.
27.března:
Opět jeden z momentů překvapení, sice těsně před soumrakem, …
… zato však za dané situace s dokonale neuvěřitelným náznakem levého parhelia.
A noc slibuje vyjasnění, ukázala sem tam i hvězdy … a především přitvrdila v mrazíku.
26.března:
Na dnešek máme přislíbeno sluníčko … snad se skutečně objeví …
25.března:
Před měsícem by sníh měl zcela jiné kouzlo … ani příroda nějak nechce pochopit, že čeho je moc, …
24.března:
Něco se na nás dozajista chystá …
23.března:
O čem asi vypráví podvečerní obloha?
22.března:
To je mi ale záhada, …
… kde jen se to zatracené jaro …
… pořád schovává !
Taky nevíš, viď ?
21.března:
Dva stupně pod nulou, poměrně silný vítr a od jihozápadu neustálý přísun temných mračen, …
… která co chvíli halila Šumavu do neprostupné clony, jíž neproniklo ani vycházející sluníčko. Všehovšudy obarvilo obzor nad vnitrozemím – takový byl obraz prvního kalendářního jarního dne z Boubína.
Není vyloučeno, že se k nám sluníčko nakonec přece jen dostane, ale současně je naprosto jistá nejedna sněhová přeháňka – inu, o pravém jaru si zatím ještě nechme zdát, každopádně dopadlo lépe to včerejší astronomické.
20.března:
Ze všech stran se ozývá okřídlená větička o tom, že jaro je za dveřmi, …
… ale jak dlouho tam ve skutečnosti bude přešlapovat, zatím nikdo neví.
19.března:
Jestliže jsem tu včera připomínal loňská dávno naplno vykvetlá jarní kvítka, dnes bych mohl pro změnu podobně připomenout loňského svatojosefského motýla … ale i ti jsou zatím v úkrytech, …
… neboť letošní svatý Josef probíhá plně v zimní režii.
Ostatně jaro začíná teprve pozítří … (alespoň v kalendáři) …
18.března:
Marně bychom letos hledali sněženky nebo krokusy, které loni v tento čas již zdobily nejeden trávník … zima si své finále chce vychutnat naplno a zdá se, že tento odpolední poprašek je jen slabou předehrou k tomu, co nám ještě připraví.
17.března:
Před rokem jim touhle dobou bylo výrazně tepleji, ba i potrava se v přírodě sháněla již lépe – letos jsou dozajista pořád vděčni za plná krmítka.
16.března:
Slunečné počasí nejen láká k procházkám, ale nabízí též ideální světelné podmínky k vyluštění nápisu na jedné významné vimperské soše.
15.března:
Ještě nedávno opět zelené, své přetěžké námrazy zbavené boubínské smrky v průběhu uplynulých dní opět zbělaly a dnes si k tomu užívaly devítistupňového mrazu. Ten sice slušně zalézal za nehty, ale budiž mu současně připsáno k dobru, že dokonale zpevnil všechny cesty, do nichž se člověk ještě počátkem týdne bořil a k trochu slušné chůzi hledal staré udusané stopy.
Dnešní výstup mohl s ohledem na bohatou oblačnost, z níž co chvíli spadla sněhová přeháňka, opět teoreticky nabídnout něco ze zajímavých jevů. Za stínem Boubína, vrženým na lesy, se sice objevil jakýsi příslib, ale sluneční svit nebyl dostatečně intenzivní, …
… příliš často se mu do postavila do cesty více či méně silná oblačná clona.
V mrazivém počasí by se dalo předpokládat spíše vyjasnění, ale skutečnost byla jiná, plná neustálých změn.
Dobře pozorovatelné byly krom jiného právě i vzpomínané sněhové přeháňky, …
… střídané občas na malou chvilku vysvobozeným sluníčkem, …
… které o sobě sice dávalo vědět i na protilehlé straně, ale mnoho sil k tomu, aby třeba dotáhlo podobně krásnou gloriolu, jaká se mu dařila přesně před týdnem, dnes prostě nemělo.
Celý obzor kolem dokola tak byl víceméně zatažený a nenabídl dnes ani typickou šumavskou hraniční siluetu Trojmezenské hornatiny, natož pak třeba jen stopu Alp.
Každopádně však nebyla nouze o bohaté barevné proměny, i když nakonec nevyvrcholily slunečním západem. Těsně před jeho časem se totiž definitivně zatáhlo a bylo více než pravděpodobné, že den se rozloučí dalším sněhovým přídělem.
14.března:
Už dobrých čtrnáct dní se šumavskými lesy rozléhá charakteristické drnčení strakapoudů, proklepávajících stromy a současně těmi zvuky lákajících samičky k páření. Jak se ukazuje, ne vždy však jde skutečně o stojící stromy.
Jeden takový krásný strakapoudí sameček si k svému průzkumu vybral i poměrně slabou, na osluněném místě ležící soušku, …
… v níž snad doufal najít něco k snědku. Dokonale zabrán do svého díla vůbec nevnímal nezvykle blízkou přítomnost fotografa …
… a ještě před odletem na nejbližší strom mu dokonce zapózoval i z opačné strany.
13.března:
V našem dolíku stále po troškách shora přisypávají …
… a o něco výš pak vlivem střídání teplot místy stále přetrvává ledové sevření.
12.března:
… naštěstí to dnes nahoře s bílou nadílkou nepřehnali.
11.března:
Ještě nás čeká sníh …
10.března:
Příroda už se zjevně těší na jaro …
9.března:
Na první pohled předjaří … ale vyhráno ještě podle všeho není.
8.března:
Okolo půl čtvrté odpolední se dnes nad Vimperk přivalila údolím Volyňky mlha, která město definitivně odřízla od slunečního svitu, jehož si od rána užívalo. Ke všemu zvolna postupovala i stále výš, což bylo nejlépe průběžně pozorovatelné z Boubína.
Ten se ovšem na vrcholu o sluneční záři ještě dlouho ošidit nedal. Pohled na to, co se odehrávalo všude okolo, pak připomínal vlnobití na skutečném oceánu, o které se staralo poměrně silné východní proudění. Oproti včerejšku, kdy tu teplota vystoupila na šest stupňů nad nulou, se dnes o tři stupně ochladilo.
Největším magnetem však byla opět sluneční gloriola, která se tu tentokrát za daných podmínek dala téměř s jistotou očekávat.
Podobně jako loňského 22. listopadu – http://vimperk.eu/index.php/614-vimperk-fotokronika-jana-tlaskala-listopad-2012 – vznikla i tentokrát okolo stínu vrcholku věže, ale s ohledem na neustále se pohybující mlhu průběžně měnila svou intenzitu – chvílemi se i ztrácela, …
… jindy pro změnu mohutněla.
Současně s ní bylo možno předpokládat i neméně zajímavé jevy na opačné straně, tedy kolem zvolna klesajícího a k západu se chystajícího Slunce, ale už i na trase k němu se oko nejednou zastavilo a nemohlo odtrhnout od všeho, co bylo k vidění …
… a neustále se proměňovalo.
Slunce mělo stále dostatek sil, takže ani pořád přibývající a do větších výšek stoupající mlžné příděly je nemohly zastavit v jeho úchvatné práci, …
… v jejímž rámci zvládlo vytvořit po obou svých stranách ještě i obě boční parhelia, zprvu velmi bohatě zřetelná, momentálně však již doznívající (zřetelněji je k vidění zbytek levého).
A vzápětí mělo dojít i na sluneční korónu, pozvolna se vytvářející vlivem přibývající mlhy.
Sotva na západní straně clona z vodních par zhoustla, dočkala se koróna své nejkrásnější podoby.
Naproti se zatím logicky prodloužily stíny a opticky se zmenšující gloriola tím pádem ustoupila dále od věže, jejíhož stinného vrcholu se stále zákonitě držela.
Barvy kolem dokola začaly pozvolna nabývat tmavších odstínů, díky čemuž ovšem dokonale vynikla výtvarná práce východního větru.
S houstnoucí mlhou, čím dál častěji obklopujcí vrchol rozhledny, krajina potemněla …
… a dávala stále více vyniknout barvám loučícího se Slunce.
Zpáteční cesta z boubínského vrcholu, nakonec kompletně zahaleného v mlžné čepici, ještě naposledy místy zesvětlala, ale již ne nadlouho – celý kraj se vbrzku ponořil do tmy …
7.března:
Dnes se sluníčko chvilku po svém východu, viditelném dle všeho snad jedině z Boubína, opět schovalo …
… a obloha pak už víceméně nenabízela nic, co by zaujalo běžné oko – snad jedině znalci a milovníci mraků by tu našli pro sebe něco zajímavého.
Podobné situace však nejednou bývají ideální pro pozorování Alp … ani dnes tomu nebylo jinak. Horští velikáni se zase jednou předvedli ve vší své majestátnosti, …
… přičemž úplné dokonalosti výhledu na čisté a bezvadně prokreslené štíty bránil jedině nepatrný opar.
Každopádně bylo zřejmé, že na rozdíl od Šumavy se sluneční paprsky k Alpám probily o něco snáze.
Oblačnost by se však měla postupně trhat a zítřejší pohled tu bude opět zcela jiný.
6.března:
Tahle napohled zdánlivá mlha v dáli je tentokrát produktem vimperských komínů.
Pěsti na oko by prostě měly být trestné …
5.března:
Sluníčka máme najednou dostatek, ale přece jen stále ještě rádi „za kamna vlezem“ …
4.března:
Sníh má sice svůj nesporný půvab, ale čisté ulice by momentálně byly určitě potřebnější.
3.března:
Sněhová kouzla by se měla začít pozvolna loučit, ale …
2.března:
Teprve o prvním březnovém víkendu se dočkal i Vimperk slunečného počasí …
1.března:
Očekávání z posledního únorového dne se bezezbytku naplnilo – měsíc, v němž přivítáme kalendářní a s ním, doufejme, i skutečné jaro, od samého počátku zezlátl slunečními paprsky.
Nikoli každá šumavská lokalita se ovšem může pyšnit výsadami Boubína, …
… kde se sluníčko po čtrnácti dnech opět zaskvělo v plné síle, …
… ba stihlo se ještě pozdravit i se zapadajícím Měsícem, který na ně počkal.
Navíc bylo okamžitě zřejmé, že svou práci tu odvedlo již i včera, kdy, jak vidno podle stavu námraz na rozhledně, nakonec mlha okolo poledního vzdala svůj původně velmi houževnatý odpor.
Zato Bobík má stále co dělat, aby z inverzního sevření vyprostil aspoň špičku – inu, necelých sto metrů výškového rozdílu je znát.
Na opačné straně však sluníčko opět uchystalo svou občas zde podávanou lahůdku: za stínem Boubína, vrženým směrem k Poledníku a Velkému Javoru, vykreslilo (sice spíše v náznaku, ale přece) na inverzní hladinu gloriolu, jejíž zejména levý duhový oblouk je poměrně zřetelně patrný.
Dát ovšem v tutéž chvíli ruku do ohně za to, že si sluneční záře zaslouženě užijí také Vimperáci, je stejně nemožné jako odtud Vimperk vůbec spatřit.
Bobík už ve svém viditelném torzu dokonce tmavne, ale nebude to mít dlouhého trvání – inverzní oceán je v neustálém pohybu.
Basumský hřeben je na tom zatím znatelně lépe.
Na rozhledně se podle občasných zvonivých zvuků zdá, jako by se tu tříštily porcelánové hrnečky. I přes nepatrný, všehovšudy dvoustupňový mrazík, lehce okořeněný ledovým větrem, tu totiž postupně opadávají kousky dokonale tvrdé námrazy, která ještě včerejšího mlžného rána téměř neprodyšně uzavírala veškerá zábradlí.
Současně je jasné, že ještě větším oříškem, nežli byl dnešní (ostatně i včerejší) výstup na věž, bude sestup na pevnou zem. Schodiště je totiž jednou velkou skluzavkou, po níž momentálně nelze jen tak vyběhnout či seběhnout jako jindy.
I té zdánlivé „šlehačkové“ výzdoby věžní konstrukce znatelně ubylo, …
… zato však naopak přibývá kouzelných ostrovů, …
… fantastických krajin …
… a dokonce i rozprávějících bytostí.
Není pak těžké uhodnout, jaké úlevy, i když zatím jen, obrazně řečeno, po lžičkách, si užívají stromy.
Ale jde tu v prvé řadě o vytoužené a tolik potřebné sluníčko, …
… jehož si, což je v daném okamžiku jasné, v nižších partiích ještě zdaleka takhle neužijí.
Teprve jeho zásluhou dokonale vynikne tvář krajiny, …
… krása sněhových peřin …
… a veškerá zimní poezie.
Archiv Fotokroniky Jana Tláskala
{jcomments on}