Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala
30.dubna:
Duben se tradičně loučí ve znamení stavby májek – jako prvním se ji podařilo vztyčit Předenickým, v okolních vsích se v tomtéž čase teprve pracovalo na ověšování pentlemi.
V Předenicích pak nescházel, jako ostatně každoročně, tento slet čarodějnic, které obcházely jednotlivá stavení a pečlivě se připravovaly na proslulou Valpružinu noc … 🙂
29.dubna:
Mlhavé počasí nám pokračuje – teprve v samý podvečer o sobě dalo jakž takž vědět sluníčko …
28.dubna:
Snad výměnou za to, že jsme v noci na rozdíl od jiných končin naší vlasti zůstali ušetřeni bouřek, lijáků a krupobití, zahalila nás poslední dubnová neděle do mlhy, tu hustší, tu řidší. I v té však bylo možno najít poslední symbolické pozdravy zimy, která již, jak se zdá, po tuhém boji definitivně složila zbraně.
27.dubna:
Hlavní slovo na poměrně zatažené obloze kolem Boubína patřilo okolo půl šesté ranní stále Měsíci, viditelnému zřetelněji …
… nežli Slunce, které si po svém východu muselo zase jednou najít škvírku v oblacích, jíž se mohlo aspoň na chvilku ukázat.
Jihozápadní vítr mu totiž neustále naháněl do cesty další a další mraky, třebaže zajímavých tvarů, …
… takže muselo téměř další hodinku stoupat za jejich clonou, nežli se objevilo v plné síle, …
… pozdravilo Velký Javor, stále ještě zasněžený …
… podobně jako Luzný a další šumavské hory na obzoru.
Okolní krajina si však jeho laskavých paprsků dlouho neužila, …
… neboť poměrně úzký pás čisté modré oblohy zakrátko opět výše vystřídala další oblačnost, která se postarala o další proměnu.
Slibovány jsou dokonce i bouřky, takže nezbývá než dát se překvapit, co se z předpovědí v průběhu dne nakonec vyplní …
26.dubna:
Není žádným tajemstvím, že malý parčík naproti gymnáziu je mimo jiné i útočištěm kuřáků z řad středoškolské mládeže, kteří nedokážou odolat touze vyzkoušet si v daném případě velmi pochybnou slast zakázaného ovoce a současně odmítají pochopit, že nejen trestuhodně ničí své zdraví, …
… ale též znečišťují okolní přírodu. Inu, staré časy, kdy bylo běžnou praxí některé výrazně nechápavé exempláře po zásluze ohnout přes koleno a domluvit jim, nešlo-li to jinak, pádnou rukou, přece jen měly něco do sebe.
Takhle by se jaro skutečně probouzet nemuselo …
25.dubna:
Soumrak posledního dubnového čtvrtka byl jen předehrou k další lahůdce, …
… jíž se v noci stalo zřetelně viditelné částečné zatmění Měsíce, způsobené jeho dotykem se zemským stínem.
24.dubna:
K dojmu jara není ani tolik zapotřebí zeleně, jako především sluníčka, …
… čímž se ovšem současně nepopírá, že zeleň samozřejmě hraje svou zásadní nezastupitelnou roli.
23.dubna:
I ty zdánlivě nejobyčejnější kouty vimperských zahrad už mají svá potěšení pro oči kolemjdoucích …
22.duben:
Podle všeho je před námi krásný den …
Ukázal se být bohatým mimo jiné i na působivé krepuskulární paprsky.
21.duben:
I v teplých dnech, které nás co nevidět čekají, pořád ještě můžeme vyrazit za sněhem – stálým čtenářům fotokroniky jistě nebude zatěžko uhodnout, kde se s ním lze ještě setkat … 🙂
Oblačný opar, rozprostřený po celém obzoru, naznačuje vývoj příštích dní …
… a sluníčko třetí dubnové neděle …
… se jeho zásluhou velmi působivě rozloučilo.
20.duben:
Okamžiky, kdy se kolem nás vše výrazně zazelená, už jsou i letos konečně nadosah …
19.duben:
Jako by se stále ještě choulily pod tíhou hlubokého sněhového příkrovu, který je ukrýval po celou zimu prakticky až do minulého týdne …
18.duben:
Že jsme se do toho třídění odpadu ale zakousli, …
… chtělo by se říci na základě této nešťastné manipulace odvozců s kontejnery na bílé sklo před gymnáziem.
17.dubna:
Přísliby dnešní ranní oblohy mohou přinést všelijaká vyústění …
16.dubna:
… a máme za sebou první jarní bouřku, zatímco před sebou nejednu poctivou pršku.
15.dubna:
Co více si přát, nežli aby se co nejvíce příštích dní neslo v podobném duchu jako ten dnešní od samého rána …
… až do soumraku.
14.dubna:
Druhá dubnová neděle nás obdařila nebývalým teplem, které opět řádně zahýbalo posledními zbytky sněhu …
Naši dva nerozluční šumavští bratři obhlédnou pořádný kus světa …
13.dubna:
Šumavské lesy …
… se se sněhem hned tak nerozloučí, ale tady má určitě své kouzlo.
Děvětsily letos skutečně musí nasadit všech svých devět sil, aby se po vydatně prodlouženém zimním spánku konečně probojovaly na sluníčko …
Jak naznačuje pohled z Boubína, …
… vody shůry na nás čeká ještě přebohatě.
12.dubna:
Konečně se rýsuje pravé aprílové počasí se vším všudy, co k němu patří …
11.dubna:
Samy tomu možná nevěří, že mohou konečně v klidu vykvést, …
… a přece jen se trochu obávají dalšího sněhu … nebo jen ostýchají, jako by samy mohly za své letošní zpoždění?
10.dubna:
Již od noci smáčí Šumavu drobný, ale vydatný déšť, ve vyšších polohách pak vystřídán mokrým sněhem … Vimperk se tím pádem probudil v uplakané náladě, s níž však, zdá se, sluníčko v průběhu dne něco udělá – aspoň se o to, sotva vyšlo, poctivě snaží.
Zima se nicméně pozvolna, ale přece loučí …
9.dubna:
Stačí, aby se sluníčko jen náznakem opřelo do zdí, mírně je prohřálo … a hned tu máme neklamné příznaky jara.
To ovšem jinak přichází skutečně jen drobnými krůčky – např. dnešní soumrak na Boubíně už sice probíhal v teplotě nad bodem mrazu, třebaže představované jediným stupněm, ale sluneční západ mnoho nepředvedl, mračna, a to i sněhová, mají stále silné slovo,
Jako vždy to ale neznamená, že by snad nebylo nač se dívat …
8.dubna:
Včerejší večer nelhal – druhé dubnové pondělí se probudilo zalité sluníčkem … nezaškodí nicméně malá připomínka z let minulých, v nichž k tomu všemu navíc již nebylo památky po sněhu, …
… což se o dnešku zatím říci nedá.
Aspoň kvetoucí kočičky …
… spolu se zjevně mizející ledovou výzdobou stromů a stále silnějším sluníčkem jsou však známkou toho, že vše je snad už konečně na nejlepší cestě k nefalšovanému jaru.
Sluníčko si pro nás, snad jako náplast na to, že nám tak dlouho chybělo, připravilo v odpoledních hodinách jeden ze svých skvostů – výstavní, krásně zřetelné halo.
7.dubna:
Těžko odhadnout, zda s prvním dubnovým týdnem končí také nepatřičná vláda zimy, …
… ale náznaky jakéhosi obratu zde snad přece jen jsou – zatím aspoň v symbolickém příslibu brzkého návratu tolik postrádaného sluníčka.
6.dubna:
Dočkat se touto dobou na Boubíně podobných výjevů sice není ničím neobvyklým – sníh tu ležívá do května, …
… ale určitě je napohled příjemnější, prohání-li se po něm namísto husté mlhy sluníčko.
To je nám sice zatím vytrvale odpíráno, …
… ale my se aspoň tady ve fotokronice nedáme a společně zavzpomínáme na jeden z dubnových výstupů roku 2009.
Již před sedmnácti dny – tj. na konci kalendářní zimy – byla celá rozhledna kompletně vysvobozena ze sněhového obalu … inu, pak přišlo jaro – tu je máme.
Určitě však nejsou daleko chvíle, v nichž se nejen nahoře zase dočkáme něčeho podobného, co nabízí obrázek ze vzpomínaného roku.
5.dubna:
Nechce-li nám sluníčko nadělit letošní aprílová příroda, dojdeme si pro ně do archivu – opět čtyři roky starého … jistě bude příjemnější historický úsměv sluneční …
…nežli aktuální jarně zimní, který je navíc spíše již výsměchem.
4.dubna:
Není duben jako duben … před čtyřmi roky se v tento den dalo dojet na kole na Táflovku i dále, prakticky až pod Boubín, …
… zatímco letos nás všude uvítají mlhy s námrazou a o vyjížďce na kole si v dané lokalitě můžeme leda nechat zdát.
3.dubna:
Pakliže uplyne již čtrnáct dnů z jara a k tomu máme za sebou Velikonoce, měli bychom mít dávno příležitost potěšit v přírodě oči třeba něčím takovým …
Realita však stále hovoří jinou řečí, …
… ačkoli i v ní, přes všechen celkem pochopitelný rostoucí odpor ke všemu studeně bílému, poctivě přiznejme, lze nalézt leccos oku příjemného.
2.dubna:
Není lepší dát místo ustavičných pohledů do nudné šedobílé odpornosti nekončící zimy přednost zavzpomínání na to, jak vypadal loňský duben?
1.dubna:
Lyže na nohy, pomlázku do ruky a hurá na koledu! Zní to jako apríl … a zatím jde o holou realitu prvního aprílového dne a velikonočního pondělka v jednom.
Archiv Fotokroniky Jana Tláskala
{jcomments on}