Na konci října se pohodáři z Pohodáře, klubu seniorů ze Sušice, opět vydali na výlet. Tentokrát využili nabídky ČSAD Sušice a rozhodli se pro Dostupnou Šumavu s výjezdem až na Poledník nedaleko Prášil.
Počasí se v Sušici zdálo být nevlídné, bylo zataženo inverzní oblačností a tak všichni jen doufali, že výš, bude líp. A bylo! Již na Rokytě u infocentra sluníčko nesměle odhrnovalo závoj z mraků. V expozici o vorařství se pak vzpomínalo, jak se vory vázaly, co byla houžev a pamětníci si prohlíželi staré sáně na dřevo, odstředivku i jiné, již skoro zapomenuté vesnické nástroje. Pár kilometrů jízdy po silničce směrem k Tříjezerní slati si mnozí zpestřili první svačinkou a již všechny vítala modrá obloha, krásná jezírka i klouzající povalová pěšinka. Bylo nutné dávat velký pozor, přece jen čím je člověk starší, tím každé uklouznutí nejen víc bolí, ale je i dost nebezpečné. A v říjnu zapadnout do slati není nic příjemného. Ale všichni došli zpátky k autobusu v pořádku a mohlo se pokračovat na Poledník. Tam byla teprve nádherná vyhlídka. Inverzní moře zakrývalo údolí, z něho vykukoval Roklan, za ním špičky Alp, jimž vévodil hrdý Watzmann, na druhé straně a blíž Javor.
Někteří výstup na věž vzdali, přece jen pro ně byl výstup 227 schodů moc náročný. Pár odvážlivců nezastavil ani strmý železný žebřík pod vrcholem věže a pak se kochali nádherným výhledem. Cesta na Březnickou hájenku za chvilku uběhla a tam si mohli všichni zazvonit na místní zvon a něco si v duchu přát. Malá procházka, pohled na Luzný a jede se na Kvildu. Zastávka opět v infocentru a pak volný rozchod, vytoužená káva v restauraci a cesta na Bučinu. Tam už Alpy vidět nebyly, ale zajímavých pohledů, povídání i historie bylo dost. Přes Ztracenné, nechvalně známé místo střetů kvůli kůrovci až na Knížecí pláně s návštěvou hřbitova a zbytků kostela a přes Borová Lada směr podmračená Sušice. Ovšem nejen tento výlet má Pohodář za sebou. Nikdy se mi nějak nechce psát slovo senioři ve spojitosti s touto partou lidí.
{gallery}susice/2015/11_listopad/pohodar_sumava/{/gallery}
První středu v listopadu totiž opět cestovali, i když jen slovně při besedě o cestě po Norsku. Své zážitky popisovala paní Miluška Schmalzová, která Norsko projela od jihu až k severu, navštívila všechny národní parky. Ten den přinesla i DVD ze své cesty po Africe. Tím jen potvrdila, že člověk, i když má pár křížků na hřbetě, nemusí být klasickým seniorem, protože na DVD byla vidět její raftování peřejemi řeky Zambezi. A řeknu vám upřímně, tam by si to rozmysleli i někteří mnohem mladší.
{gallery}susice/2015/11_listopad/norsko/{/gallery}
A tak se v Pohodáři stále něco děje, nové tváře přibývají a je moc dobře, že se lidé dokáží sejít a pobavit. Držme jim palce, ať se jim daří i dál.
Marie Bubeníková
