Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal
28. února:
Už se zdálo, že ranní Vimperk napodobí Boubín, který se již od včerejšího večera stále držel jednoho a téhož scénáře. Ale zprvu zatažená obloha se poměrně brzy protrhala, a poslední plně zimní měsíc se tak mohl rozloučit za vydatné sluneční asistence.
27. února:
Ani poslednímu únorovému pondělku se nevyhnuly sněhové přeháňky, ale celkově převážilo slunečno, které provázelo již z Vimperka (v němž sníh odpoledne vlivem znatelného oteplení zase odtával) též cestu na Boubín.
Tady ovšem celkem brzy vznikla opět otázka, zda přívětivá atmosféra vydrží až na vrchol, …
… přičemž již nižší známé partie dávaly tentokrát rozpačitější odpověď …
… nežli včera.
Po značně dlouhé, na léta počítané odmlce opět stálo za zdokumentování známé schodiště, které se počátkem minulého týdne v naprosté většině dokázalo zbavit sněhu na holé dřevo. To už je minulostí, ale na rozdíl od předchozího výrazně bohatšího zasněžení bylo každopádně možno konstatovat poměrně slušnou schůdnost – samozřejmě s náležitou opatrností.
K porovnání včerejší a dnešní podoby vrcholového rozcestí, …
… jakož i okolí sněhoměrné tyče …
… jistě není pozornému oku co dodávat.
Pohled z věže západním směrem ovšem nevyžadoval ani obzvlášť pozorné oko, …
… aby odhalil dokonale nepřehlédnutelné rozdíly, jakkoli by jinak bylo možno celkovou situaci vyhodnotit jako včerejšku velmi podobnou.
Zatímco Vimperk, jak již bylo úvodem zmíněno, zaznamenal odpolední oteplení, Boubín zjevně na tuto hru nepřistoupil. Tady naopak mrazík ještě nepatrně přitlačil na pilu a severní vítr s ním “držel basu” – zesílil na 7,9 m/s (28,44 km/h).
Zpáteční cesta však skutečně v souladu se včerejší závěrečnou úvahou přinesla změnu barevných tónů – aspoň takto symbolicky se připomnělo předposlední únorové sluneční rozloučení.
26. února:
Nutno říci, že loučení v tomtéž duchu, v jakém se neslo přivítání, únoru zatím vychází, …
… i když nám zima již několikrát předvedla, že jí stačí pouhé dva dny k velmi přesvědčivému opuštění bojiště.
Stejně rychle je však dokáže zase úspěšně opanovat, …
… čehož jsme svědky právě v těchto dnech. Stačí si porovnat záměrně volené shodné krajinné záběry z průběhu výstupů na Boubín, …
… jakož i z jeho vrcholových partií – nejmarkantnější rozdíly zajisté pocítíme zejména vůči předvčerejším, tedy pátečním scenériím.
Čerstvé sněhové přírůstky nejvýrazněji zapůsobily zákonitě v dolních úsecích cesty, která ještě zmíněného pátečního večera byla zcela holá – dnes ji a celé okolí kompletně pokrývá nová bílá vrstva v rozmezí od osmi do patnácti centimetrů hloubky. Vrcholová sněhoměrná tyč se pak opět zbavila jarně působících okolních travnatých ostrůvků, …
… ale svými vlastními prezentovanými výsledky pro změnu nijak zásadně neoslnila.
Námrazy na informačních tabulích rozhledny i na své vypovídajícím pahýlu hromosvodového drátu svědčily o severním proudění – a právě odtud co chvíli přilétaly bohaté sněhové přeháňky, hnány větrem o rychlosti 7,3 km/h (26,28 km/h). V kontextu celého měsíce jistě nešlo o kdovíjak závratnou hodnotu, …
… ale zrovna dnes v součinnosti s aktuálním mrazíkem bohatě stačila k tomu, aby člověk zase jednou vděčně ocenil čepici a rukavice.
Již cestou vzhůru bylo zřejmé, že rozhraní mezi osluněnými částmi krajiny a hustou svrchní oblačností se bude pohybovat přibližně zrovna okolo boubínského vrcholu.
Četné sněhové přeháňky se pak poctivě staraly o přetrvávající neviditelnost, jež i po delším čekání nedávala velké naděje na změnu.
Leč aspoň symbolický sluneční pozdrav se nakonec přece jen dostavil …
… a s ním lehké protržení oblohy od východu. Víc se tu dnešního podvečera očekávat nedalo, ale zbývající dva únorové dny by mohly přece jen nabídnout i jiné barevné tóny – však uvidíme.
25. února:
Sněženky si letos pospíšily – a nelze se jim s ohledem na nepatřičné jarní vsuvky do hájemství zimy divit. Naštěstí jsou zvyklé na tvrdé podmínky, takže je další ochlazení s čerstvým přídělem sněhu dozajista nepřekvapilo.
24. února:
Ačkoli svatomatějský pátek přinejmenším ve Vimperku nevyzněl celkově natolik mokře, jak byl modelován meteorologickými předpovědními grafy, …
… Boubín se rozhodl oslavit jej v zádumčivé mlžné náladě.
Ta ovšem nakonec působila skutečně zimně, nikoli aprílově jako v nižších polohách, …
… třebaže sníh sám o sobě zaznamenal další ústup …
… a nabyl čím dál rozbředlejší podoby, vybízející na mnoha úsecích cesty k značné obezřetnosti.
Ochlazení nepřekvapilo, neb bylo očekáváno … a zde navíc podpořeno západním větrem o nárazové rychlosti až 12,3 m/s (44,28 km/h).
Únor byl přivítán mocným nástupem zimy, ve svém průběhu však rovněž podobně jako leden připustil nepatřičné vpády jarních projevů. Teď má poslední víkend na to, aby se pokusil i své rozloučení pojmout v duchu ročního období, jemuž náleží.
23. února:
Na obzoru je další změna počasí a nutno říci, že její ohlášení vyznělo jako vždy nejskvostněji pohledem z boubínské věže.
Včerejší zasněná atmosféra se dočkala dalšího umocnění, a to bez sebemenšího pocitu ošizenosti o alpská panoramata, dnes ukrytá za mlžnou clonou, která částečně halila i Trojmezenskou hornatinu, z níž se svou charakteristickou špicí nejvýrazněji hlásil všehovšudy Hochstein.
Neviditelnost temelínských chladících věží na rozdíl od včerejších výjevů neomylně předpovídala, …
… že sluneční paprsky dnes dostanou minimální, spíše jen symbolický prostor, …
… postačující nanejvýš k pastelovým nádechům okolní krajiny.
Skutečnost, že Boubín zůstal ušetřen mlžných ataků, a mohl tak nabídnout úžasnou příležitost k jejich pozorování na jiných vrcholech, vzbouzela pocity velké vděčnosti.
Ochlazení o jeden stupeň spolu s tentokrát vytrvalým severozápadním větříkem o rychlosti 3,7 m/s (13,32 km/h) nijak zásadně nenarušovalo již od včerejšího jitra přetrvávající iluzi příjemného předjaří, …
… která ovšem ještě ustoupí navrátivším se příznakům zimy.
Obloha jednoznačně směřovala do výsledného šediva – tím víc překvapilo nad Basumskými loukami chvilkové slabé sluneční halo se zřetelnými náznaky halového sloupu a svrchního dotykového oblouku.
22. února:
Téměř by se zdálo, že dnešní boubínské jitro v mnohém opisovalo od předchozího týdne, avšak pozornému oku jistě neunikne, že schází to nejpodstatnější – totiž sníh. Opět prožíváme jakousi pseudojarní vsuvku, jež se velmi poctivě postarala o leckde plnou absenci …
… a jinde aspoň o markantní úbytek bílé pokrývky.
Jediným, co si s atmosférou minulého týdne skutečně nezadalo, zůstaly sluneční paprsky – stále ovšem nabývající na hřejivé síle.
Ač se v neděli zdálo, že sněhu aspoň symbolicky přibyde, …
… vrcholová tyč na základě vývoje počasí ohlásila naopak další ztráty.
Krajina se tentokrát vyladila do zasněné tóniny, …
… o niž se rozhodující měrou starala velmi působivě rozvrstvená inverze, dávající někde vyniknout alpským panoramatům, …
… zatímco jinde je pro změnu částečně zahalující.
Ve formě putujících mlžných cárů se průběžně pokoušela dosáhnout i k bližším příhraničním vrcholům, jako např. zde k Luznému.
Hlavním magnetem se však stala ve vnitrozemí, kde pod jednolitou hladinou zřídla natolik, že v ní sluneční paprsky odhalily zřetelnou siluetu chladících věží a z nich vystupujících par temelínské jaderné elektrárny. I před týdnem byly tímto směrem k vidění jejich typické projevy, …
… ovšem dnešní průřez byl přímo učebnicového charakteru. Připomeňme si, že se tu jedná o nejvyšší věže svého druhu u nás – dosahují úctyhodných sto pětapadesáti metrů. Aktuálně viděné páry je pak o více než jednou tolik převyšují, přičemž jejich osvícená část nedosahuje až k inverzní hladině, nad níž jejich působením vznikl charakteristický, Temelín zde vždy obvykle spolehlivě lokalizující oblačný útvar. Opticky by se jen do něj vešly i se slušnou rezervou samotné chladící věže, zatímco do celkového sloupce páry až po vrchní okraj se vejdou více nežli sedmkrát, což v tomto konkrétním případě překračuje kilometrovou výšku. Podle technických specifikací elektrárny se při běžném výkonu teplota v jejich vnitřku pohybuje (jen) okolo +38°C … jak vidno, nejen v lidském těle, kde představuje spodní hranici horečky, nýbrž i v atmosféře dokáže zmíněná hodnota nemalé divy.
Ať oko pohlédlo kterýmkoli směrem, …
… nedokázalo se odtrhnout od přebohaté palety přírodních zázraků, …
… jejichž stěžejní příčinou bylo oteplení. Vše se odehrávalo v naprostém klidu a bezvětří, jen chvílemi zčeřeném západním vánkem o maximální rychlosti 2 m/s (7,2 km/h).
Zpáteční cesta vedla pro srovnání …
… mimo jiné i kolem spodní sněhoměrné tyče, …
… jejíž výpověď byla zákonitě odlišná ve prospěch dříve navštívené sestry.
21. února:
Že by se nám přesně o jeden měsíc …
… předběhlo kalendářní jaro?
Málokdo by se možná zlobil, kdyby už vše takhle a podobně zůstalo, nikomu se jistě nestýská po dvanáctistupňových mrazech či třeba po silnicích plných nasolené břečky … ale věřit, že zima se chystá k odchodu, by zatím svědčilo o velké naivitě.
20. února:
Po barevně celkem nevýrazném, ba možno říci přímo opticky fádním uplynulém víkendu se vývoj pondělní oblohy, …
… v takovéto podobě víceméně dvakrát nečekaný, …
… jevil jako souboj živlů, v němž nabyl výrazné převahy oheň nad vodou.
19. února:
Předposlední únorová neděle stačila sama na předvedení bezvadného kontrastu – sněhuprázdný Vimperk dostal podobně jako včera příležitost užívat si duhy, a to za ještě bohatších a vytrvalejších srážek – vlivem teploty mezi osmi až deseti stupni nad nulou výlučně dešťových.
A teď se bez delších úvodů přenesme skokem na podvečerní Boubín. Již cestou vzhůru se od zhruba dvanácti set nadmořských metrů původní mrholení změnilo v nefalšované sněžení, které na vrcholu velmi slušně zhoustlo. Současně však nešlo přehlédnout, že metrová závěj, zdůrazněná zde 3. února po rukojeti zabořenými hůlkami, je prakticky pryč.
Celá původní pokrývka se ostatně za pouhé dva dny stihla v důsledku oteplení slehnout o dalších osmnáct centimetrů.
Vrcholová sněhoměrná tyč byla naposledy fotografována 14. února a od té doby se až do předposlední návštěvy Boubína, jež proběhla předevčírem, její naměřená hodnota nezměnila. K dnešku ovšem ano, …
… leč současně lze očekávat, že zmíněný stav se opět mírně pozvedne, protože jen v okamžicích pobývání na rozhledně bylo možno pouhým okem – dole podle odlišné barvy starého a nového sněhu, nahoře pak třeba podle vrstvy na předtím již většinově čistých schodech – odhadnout minimálně čerstvý centimetr, jejž následně potvrdilo změření.
V kontextu výše zmíněných vimperských teplot – ve chvíli odjezdu činila přesně +8,5°C – představovala boubínská velmi slušný rozstřel. Vítr se pak dnes točil takřka v celé výseči mezi západem (odkud převažoval) a severem, přičemž svou maximální rychlost vyhnal na 7,6 m/s (27,36 km/h).
Přes zjevné sněhové úbytky tedy Boubín stále úspěšně hájí zimu a zdá se, že ani v příštím týdnu by v daném směru nemusel ze své strategie zásadním způsobem slevit. Však se společně přesvědčíme.
18. února:
Vítr se v noci na dnešek skutečně činil, byť na Šumavě dle všeho opět nikoli tak silně jako leckde jinde. A tak namísto očekávaného vydatného fučení dopoledne potěšila oko slabší duha nad vimperským zámkem, neboť chvílemi mírně zapršelo.
17. února:
Změna je život … a tato boubínská náležela v návaznosti na předcházející jitra skutečně k výrazným.
Bývá jistě příjemnější podívanou, když se naše hora zbavuje svých mlžných čepic. Ale ani situace, v nichž si některou naopak nasazuje, …
… jak se dělo právě v těchto okamžicích, …
… rozhodně nejsou fotograficky k zahození.
Sluneční paprsky tu zkrátka na nějaký čas (ale možná nikoli na celý den) řekly své poslední slovo.
Zato vítr, jenž by ode dneška až do soboty měl podle meteorologů nabýt zase jednou obří síly, už se v panujícím bodu mrazu vydatně od západu nadechoval – v okamžiku měření nabral rychlost 15,8 m/s (56,88 km/h), …
… která o sobě dávala výrazně vědět i cestou dolů a sváděla k odhadům, do jakých rozměrů ještě vzroste.
Návrat do Vimperka však ukázal, že tady předchozí okamžiky probíhaly zcela jinak. Náš milý Boubín zkrátka pojal páteční ráno tak trochu po páralovsku – uspořádal si soukromou vichřici 🙂 .
16. února:
Do třetice už se zdá, že příroda cítí nejvyšší čas pohnout opět houpačkou počasí opačným směrem – ale zastihnout na Boubíně vycházející sluníčko pod oblačností přizdobenou oblohou je vždy skvostným zážitkem, …
… v jehož rámci se člověku rozhodně nestýská po azurové čistotě.
Barevné ladění alpských panoramat zahrálo zákonitě jinými tóny, …
… po dva předchozí dny viděný (a prvého z nich dokonce zrcadlící) Klínovec se schoval …
… a namísto pouhých par se z pokleslé hladiny inverzního oceánu zpola vynořily přímo temelínské věže.
Hlavní slovo však měla především obloha, …
… plnící se nejrozmanitějšími barvami i tvary, mezi nimiž bylo možno identifikovat i náznaky písmen.
Teplotu, jež ustoupila na méně než polovinu předešlé, provázel severozápadní vítr o rychlosti 7,4 m/s (26,64 km/h) …
… a celý vývoj podněcoval k otázce, co se asi bude dít v příštích dnech.
Není vyloučeno, že nejen vimperské zámecké střechy opět změní barvu, nebo přinejmenším míru lesku. Rozlučme se s dnešním Boubínem okřídlenou výzvou dát se překvapit …
… a pohlédněme společně na pozdně odpolední oblohu nad Vimperkem, která měla v poměrně pestré nabídce Kelvin Helmholtzova oblaka, …
… skvostnou irizaci …
… a konečně i pravé parhelium.
15. února:
Včerejší večer přinesl Vimperku náhlý inverzní atak, který na zhruba hodinku zanořil město do husté mlhy. Třebaže nakonec nevydržela a nad hlavami se opět rozklenula hvězdná obloha, nemalá zvědavost nabádala k rannímu průzkumu situace pohledem z Boubína.
Půvabných zimních scenérií, …
… jakož i pohledů k Alpám se člověk zkrátka nikdy nenabaží, …
… leč hlavním předmětem zájmu bylo tentokrát vnitrozemí. Inverzní hladina tu zaznamenala celkem zřetelný posun, byť nepředstavoval nějaké dramatické přiblížení k Boubínu. Temelínské páry v porovnání se včerejškem zkrotly, …
… Klínovec potěšil setrvalou viditelností, …
… sice již bez zrcadlení, zato v dokonalé zřetelnosti i s Božídarským Špičákem.
Inverzní předvoj se nasunul k Mařskému vrchu, …
… stejně jako k tradičnímu “majáku”, jímž se pravidelně stává svatovojtěšský kostel ve Lštění.
Oteplení se vylepšilo o necelý půlstupeň a překvapením se stalo téměř dokonalé bezvětří.
Za průzkum tentokrát stála druhá, spodní sněhoměrná tyč, …
… jejíž porovnání s vrchní, kteréžto stav se od včerejška nezměnil, znamenalo prohru o dalších deset centimetrů.
Každopádně se však v naší nadmořské výšce těšíme výsadě pohlížet na inverzi shůry.
14. února:
Boubín opět zavolal – a dobře věděl, jaká úchvatná překvapení svým věrným (jako většinou tohoto času v počtu jednoho) chystá.
Celá cesta vzhůru mohla být bez nadsázky zvána poutí za sluníčkem, …
… jehož paprsky vysílaly své životadárné, …
… místy geniálně překvapivé pozdravy …
…. docela po celém posledním úseku k rozhledně, kterou na uvítanou nádherně ozdobilo sebou samým.
V azurovém ladění krajiny se decentně jako bělostné stužky připomínaly údolní inverze, …
… při větším přiblížení prozrazující svou vlastně velmi křehkou strukturu.
Směrem k Velkému Javoru, dnes bezesporu plnému lyžařů, nebylo po podobných úkazech ani stopy, …
… zato vnitrozemí pro změnu nabízelo výjevy bez přehánění fantastické. Bylo například možno pozorovat, kterak nad hladinu inverzního oceánu, rozloženou do krajiny jako v nějakém schematickém řezu, pronikly páry z chladících věží neviditelné temelínské jaderné elektrárny.
Jelikož Vimperk v okamžiku odjezdu boubínským směrem zaznamenával třístupňový mrazík, hodnota naměřená na rozhledně neklamně reprezentovala teplotní inverzi. Zpestřoval ji občasný severozápadní vítr o rychlosti 4,2 m/s (15,12 km/h).
Za takových okolností mohou být nejednou k spatření zajímavé atmosférické jevy, jako například zrcadlení. Že je však nabídne severozápadní obzor, na první pohled vzbouzející dojem zahalenosti do oparu, bylo velkým překvapením, …
… obzvláště pak v okamžiku zjištění, že zrcadlí sám překvapivě viditelný krušnohorský Klínovec. Nutno dodat, že i z opačného směru bylo zaznamenáno atmosférické zrcadlení nad Šumavou.
Sněhoměrná tyč během návratu vydala svědectví o tom, …
… že oproti poslednímu snímku (z 9. února), na němž vykazuje cca třiašedesáticentimetrovou hloubku sněhové pokrývky, došlo vlivem vzrůstajících teplot k nepřehlédnutelnému deseticentimetrovému slehnutí.
13. února:
Opět se člověk musí v duchu ptát, není-li na podobné konfrontace ještě brzo … nu, dochází-li k nim, pak snad možná nikoli a podobné otázky vycházejí jen ze zažitých představ. Nebo že by nám tu únor v jakési symbolické praxi předváděl známé rčení, kterak v důsledku jeho bělosti sílí pole?
12. února:
Stačí povyjet z Vimperka východním směrem a s každým přibývajícím kilometrem jako by se zima opticky vzdalovala a přetrvávala jen v kalendářní podobě.
11. února:
Po takovémto a podobném barevném ladění krajiny, jakož i dešti promíseném drobnou ledovou krupičkou se nám dozajista nestýskalo, ale v kontextu vývoje počasí se to vše jednak dalo plně očekávat a krom toho nesmíme zapomínat, že za všech okolností nám nezbývá nic jiného nežli plně se podvolit všemu, o čem si příroda rozhodne.
10. února:
Včera zde z Boubína předvídané oteplení nakonec nečekalo ani na víkend – již v noci na dnešek mrazík z původních obvyklých cca -12°C ubral na polovinu, ale největší zvrat přišel okolo poledne, kdy vimperská teplota vyskočila na +7°C . Tedy opět situace, jakou ve fotokronice tradičně nazýváme houpačkou. Ještě v pozdně odpoledním čase dalšího odjezdu na Boubín se teploměr pohyboval v plusových hodnotách a následný podvečerní pohled z úbočí milé hory naznačoval, že změna co nevidět potká i dosud čistou oblohu.
Všudypřítomné sluneční paprsky ovšem stále úspěšně, jen čím dál ohnivěji krášlily lesní interiér na vrcholu, …
… odkud se vzápětí příští vývoj vyrýsoval v dokonale výmluvných barvách …
… a především tvarech.
Sluneční loučení tím ovšem získalo na skvostné působivosti, jejíž barvy směrem od západního ohně …
… postupně přecházely k protilehlé straně v cosi velmi podobného nachově laděnému Venušinu pásu. O ten se však v daných okamžicích nejednalo.
Teplota jako by se opět pokoušela o jakousi minusovou symetrii – porovnáváno ovšem s výše zmíněnou vimperskou v poledním čase. Pominout pak nešlo ani západní vítr, protože jeho sice pouhých 3,9 m/s (14,04 km/h) bylo ve výsledném působení docela znát.
Jako kouzelná sestava jemných narůžovělých závojů pozvolna přibývalo nad hlavou předivo cirrů, vždy neklamně předznamenávajících změnu počasí.
Rozloučení s boubínským zimním lesním královstvím však opět jako již nepočítaně tolikrát náleželo k vpravdě magickým. Teprve zítřek se probudí do výrazně jiné nálady.
9. února:
Boubín nám aktuálně nabízí krom jiného i srovnání pojetí zimy dále od hranic …
… a v jejich blízkosti.
Dnes nejvydatnější mrazík poněkud polevil a obzor směrem k Alpám hned zareagoval klasickým oparem, který však viditelnost úchvatných velehor zcela neznemožnil.
Směrem k Luznému, …
… Roklanům …
… či Velkému Javoru byla dohlednost vlivem mnohem kratší vzdálenosti zákonitě zřetelnější a ostřejší, čímž mimo jiné prozradila i bohatší sněhové zásoby, viditelně obalující i lesní porosty.
Vimperk si stejně jako celý širý kraj užíval báječného slunečna …
… a na rozdíl od Boubína navíc bezvětří. Nahoře ovšem válo od jihu rychlostí až 5,2 m/s (18,72 km/h).
Sněhový stav se od bohaté nadílky minulého pátku …
… optikou sněhoměrných tyčí prakticky nezměnil. Bělostnou pokrývku jen na povrchu přitvrdil mrazík, ale působením slunečních paprsků povolila natolik, že kroky se do ní stejně bořily téměř podobně jako zmíněného dne. Další vývoj počasí dle všeho směřuje k oteplení, jež by se mohlo projevit už o víkendu.
8. února:
Řeklo by se – sníh, …
… ale on je to úžasný svébytný mikrosvět.
A obzvláště teď, v časech silnějších mrazíků, nám předvádí své křehké, jakoby skleněné kouzlo v celé kráse.
7. února:
Nakonec se hromování o Hromnicích vyplatilo. Kdyby člověka za jiných okolností někdo charakterizoval jako druhého po neandertálcích, nebyl by to zrovna radostný podnět k zamyšlení nad sebou samým, …
… ale v případě komety, jež týmiž místy prolétala naposledy před zhruba padesáti tisíci let, si člověk takové označení s radostí udělí sám. Nejde, pravda, velikostně ani momentálním postavením na obloze o těleso srovnatelné s kometou Neowise, která zazářila v létě dvacátého roku, ale potěšení z úlovku, obzvláště pak v tomto jinak vesměs z daného hlediska nepříznivém čase, je snad ještě větší nežli tehdy.
6. února:
Ráno po mimořádně mrazivé noci se takto přímo nad zámkem loučil zapadající únorový úplněk, dle indiánských tradic nazývaný sněžný nebo hladový. Pozoruhodný je navíc tím, že ze všech letošních úplňků se na své oběžné dráze nejvíce vzdálil Zemi.
V průběhu dne se na původně téměř vyjasněnou oblohu opět nasunula oblačnost, …
… jejíž zásluhou se výrazný pokles teploty zmírnil. Nechme se tedy překvapit, zda další noc bude pokračovat ve včerejších mrazivých extrémech.
5. února:
První únorová neděle se probudila do až krajkově křehké barevné krásy, …
… kterou sluníčko postupně šperkovalo dalšími úchvatnými variacemi.
Je však zajímavé, že na nejvíce osluněné straně setrvával na zámeckých střechách sníh, …
… zatímco na odvrácených stranách, kde by se předpokládal nejvíce, ve skutečnosti schází – nejnápadnější jsou v tom směru střechy evangelické kaple a Vlčkovy věže.
Nad posledně jmenovanou se v podvečer objevil oblak par z temelínských věží, které se dnes pohledem do jihočeského vnitrozemí nepřehlédnutelně připojily k tvorbě oblačnosti.
4. února:
Ne všemi směry se ze Šumavy otevírá stejně laděný pohled, …
… vnitrozemí, jak vidno, umí navzdory dosavadnímu zimně přesvědčivému únorovému vývoji nabídnout znovu dojem předjaří, jakým nás tak štědře zásoboval leden.
3. února:
Máme za sebou poctivý zimní srážkový příděl, meteorology charakterizovaný jako sněhová bouře. Vimperku včerejšího odpoledne nadělila v rozmezí dvou hodin čerstvých deset centimetrů, které na silnicích vystřídaly sotva jakž takž sklizený sníh z předchozích dnů. Zatímco uplynulý víkend se nesl ve znamení vydatné ledovky, teď pro změnu šumavské lesy (a nejen je) trápí těžký bělostný příkrov, přinášející prakticky tentýž efekt – mnohé stromy, a to nejen staršího věku, tu tíhu prostě nevydržely.
Boubínská oblast měla oproti Vimperku zachovaný bohatší sněhový podklad, takže s čerstvými přírůstky nabízela dosud nedotčená cesta vzhůru zpočátku místy i šedesáticentimetrové zaboření.
Lemovaly ji nefalšované pohádkové výjevy, občas ovšem provázené z hloubi lesa zlověstným praštěním, jímž se hlásily přetížené stromy – jeden z takových předvedl chvilku po autorově opuštění jeho lokality své rozloučení.
Takové a podobné návějky patřily k opticky mírnějším, …
… neboť hlavní “lahůdky” této fyzicky slušně “výživné” cesty přinesl až vrchol. Západní vítr tu v nárazech dokázal zesílit až na 18,9 m/s (68 km/h), přičemž nebylo vyloučeno, že jde jen o jakousi “generálku” ještě vydatnějšího příštího nočního představení.
K závějím na vrcholu lze pro představu dodat jediné: délka hůlky od vyčnívajícího spodního konce rukojeti po špičku činí přesně jeden metr. Co se pak týče průběžně na různých místech měřené proměnlivé hloubky aktuální boubínské sněhové pokrývky, výsledné zprůměrování by tu za přispění zmíněných závějí dospělo k téměř pětasedmdesáti centimetrům.
Sněhoměrná tyč pochopitelně nepracuje s průměrem a závěje zohledňuje jedině v případě, že by k ní vítr skutečně něco navál (což se občas děje).
Od jednatřicátého ledna – tedy za pouhé tři dny – nicméně vykázala úctyhodný bezmála čtyřiceticentimetrový přírůstek.
K rozhledně, jakož pochopitelně i na ni dnes ještě lidská noha zjevně nevkročila.
Sníh se sem ovšem dostal v nebývalé míře – jak v té souvislosti nezavzpomínat na dveře, které zde po šestnáct let předcházely turniketu. V zájmu zdárného výstupu na vyhlídkovou plošinu bylo nutno odkrýt vše až k zrádnému spodnímu zledovatělému nánosu, tvořícímu na každém schodu zákeřný oblouk.
S viditelností dnes prakticky nebylo počítáno, šlo spíš o obvyklé změření teploty a síly větru – zde už se vrtulka anemometru sice překvapivě neroztočila rychleji nežli dole u závějí, ale pobyt nahoře rozhodně nevzbouzel pocit, že by vichr zásadně slábl.
Naměřenou teplotu bylo možno zajímavě porovnat se startovní vimperskou, jež činila prakticky totéž, jen nad nulou.
Překvapení v podobě nějaké viditelnosti se dle očekávání nekonalo, ale cesta vzhůru – jako ostatně kterákoli – za to rozhodně stála.
2. února:
S postupujícím časem se, bohužel, nelze ubránit pocitům rozmrzelosti nad jednolitou řadou zmařených příležitostí spatřit vzácnou kometu, již dle slov astronomů mohli před námi naposledy vidět neandertálci. Konstelace oblohy se však zatím stále výlučně podřizuje neblahému zákonu schválnosti – putující nebeské těleso ustavičně ukrývá za vrstvy oblačnosti. A tak si člověk, chtě nechtě, na Hromnice od srdce zahromuje.
- února:
Únor dle všeho jednoznačně hodlá od samého počátku napravit zimě lehce pošramocenou reputaci …
… a zatím na to jde se skutečnou grácií, jaká k danému ročnímu období náleží.
