Miniatury: Mrak křídel

    Mrak křídel

    Stoupám na vrch Vodník. Ve sněhu přede mnou není ani stopa. Přecházím a vyhýbám se popadaným větvím. Zlomila je námraza, ledovka, jakou jsem ve Vimperku dlouho neviděl. Některé z větví už mají nazelenalé pupeny, jak je předčasně probudil teplý počátek ledna. Na sněhu leží spousta březových semínek, těch drobných vlaštoviček. Některé temně prosvítají pod slabou vrstvou sněhu, jako by je zastírala mlha. Čím výše se dostávám, tím zlověstněji jsou stromy poničené. Na jednom místě váha námrazků zlomila vzrostlé borovice v půli. Kousek nad nimi leží u kořene zlomená jíva. Na větvích matně svítí drobné kočičky. A už se spouští krupková přeháňka. Vítr sílí a krupky běží po starém sněhu, místy se ve vírech zvedají a v malém buku, který se ještě nezbavil loňského listí, chrastí jako by jím protékal potok ze skleněných střípků.

    Sestupuju do údolí Medvědího potoka. Kousek nad vodárnou mi stoupá vstříc muž, který je rozhádán s celým světem. „Čau!“ zdravím ho. Neodpoví. Jeho zarputilá tvář a pohled kamsi dopředu nevěstí nic dobrého. Ukrývá v sobě časovanou bombu.

***

    V Pravětínském údolí voní dříví. Pokáceli tu borovice. Sníh na cestě je rozježděný traktorem, zůstala v něm spousta jehličí a klacky. A pálili tu i klest. Přímo na okraji cesty ještě doutná jedno ohniště. Sálá z něj teplo. Je to příjemné naklonit k němu tvář. Občas to v něm zapraská. Pak odbočuju doprava. Cesta tudy stoupá na Skláře. Slunce se opírá o oslnivě zasněženou louku, břízy na mezi ke mně natahují své stíny. Za mými zády planou ohnivou hnědí šišky smrků. O něco výš žhnou kmeny borovic. Konečně jsem dospěl na vrchol stoupání. Kdysi jsem tenhle kopec vybíhal, dnes jej sotva vyjdu, musím odpočívat. Skláře jsou rozloženy vysoko nad krajem. Míjím zeď domku, na svlačcích psího vína a skalníku visí rampouchy, někde se i pohupují, jak odtává na střeše sníh a kapky dopadají do mrazivého stínu. Vítá mě štěkot psích oblud. Na vratech jedné z honosných vil stojí: Zde není informační středisko. Neobtěžujte nás. U jiné chalupy jsem se kdysi zastavil s dětmi. Na skalce jsme si utrhli pár lesních jahod. „To jsou vaše jahody?“ obořil se na nás starší chlap.

    Sklářům je lépe se vyhnout, je to nevlídná obec. Přecházím louku. Na jihozápadním obzoru postávají krávy, na severu je vidět daleko až k Nahořanům. Propadám se do sněhu, praská ledová krusta. Les na druhé straně pláně se blíží pomalu, připadám si jak plavec, který dělá namáhavá tempa. Už aby doplaval ke břehu.

***

    Jdu ze Čkyně do Vimperka. Cesta po silnici k Sudslavicím je dlouhá, ani za krajnicí si člověk nepřipadá bezpečný. Kousek před Šichtovnou, u mostku přes Spůlku stoupá nízkými stromky úzká pěšina zabezpečená zábradlím. Asi je to zkratka na Spůli. Před mnoha lety, kdy jsem chodíval pěšky do Bohumilic do práce, jsem tam viděl stoupat manžele Kohútovy, jehovisty, kteří ve Vimperku hlásali svoji víru. Kam asi měli tenkrát namířeno? A proč si dodnes tohle setkání pamatuju? Snad že mi přišli osamělí, jak tak kráčeli svojí úzkou cestou ke spasení. Možná měli namířeno tam, kam nikdo za nimi nemůže. Třeba už pro ně neexistoval návrat do světa.

    Jdu dál, po mé levici je tolik krtinců. Jsou zasněžené z jedné strany, z té jižní už sníh ve svitu paprsků odtál nebo se vypařil. Temně hnědé hlavy jako by na jediný povel zvedly bílé hledí. A pak se vydávám vzhůru přes Sudslavice na Výškovice. Volyňka zůstává pode mnou, po druhé straně údolí jede na Vimperk vlak. Supí skoro jako já. Na odbočce na Modlenice si na chvíli sedám na zídku u křížku. Opodál muž míří ke kravínu, u vchodu se střetává se svým stínem, který ho doprovází po zdi, a oba pospolu mizí ve tmě. Ze střechy se kouří, otvory po větrácích připomínají vytlučené ciferníky chaosu. Procházím Paříží, potřebuju se vyprázdnit, pes mě vidí i na tu dálku mezi stromy a vytrvale štěká. Meditační potůček spí. Jen místy zůstal v ledu otvor ovroubený ledem. Připomíná trochu ozdobené okno do nevěstiny světničky. Na kamenech se vytvořil varhánkovitý led, jinde jak píšťaly varhan visí ledové rampouchy. O kousek dál napsal kdosi do sněhu: Ahoj lidičky mějte. Dál už zápis překryly stopy. Co tam asi bylo dopsáno? Mějte se dobře? Odbočuju z cesty do Rokle doprava, traversuju hrabické louky které v plném slunci připomínají rozlehlý kar. Usedám unaveně na betonovou skruž a vychutnávám paprsky slunce jako stařec.

***

    Včera chumelilo celý den. Při -3 °C padaly odpoledne až 3 centimetry nového sněhu za hodinu. A dnes se do té bílé záplavy obořil vítr o rychlosti až 22 metrů za sekundu. Jako by sníh nepřibýval, ale stanice se nořila do něj. Je třeba prohazovat cestičky, aby se člověk mohl trochu pohybovat. Jinak nikde žádná známka života. Jen tu a tam se sýkorka vynoří ze zvířené záplavy drobných ledových krystalků i větších vloček. Prorazí si vzdušnými poryvy cestu ke krmítku, popadne semínko a honem do úkrytu v jalovci. Leč ani těch sýkor není mnoho. Všechny se poschovávaly, aby někde v závětří přečkaly ten nečas. Prostor vyplňuje tolik jiných křídel. Jak si nepřipomenout obraz ze Sienkiewiczovy povídky Strážce majáku: Sblížil se také s racky, kteří sídlili ve skalních skulinách a večer se slétali na střechu majáku. Skaviňský jim obyčejně házel zbytky jídla a ptáci se brzy tak ochočili, že když je později krmil, obklopoval ho pravý mrak bílých křídel a stařec chodil mezi ptáky jako pastýř mezi ovcemi. Za plotem, zvláště směrem k jihovýchodu, se člověk bez sněžnic nikam nedostane. Zkoušel jsem to, chtěl jsem odtamtud pořídit pár fotek. Když jsem se propadl po zadek a nemohl vyprostit ze závěje nohu, jakoukoliv delší cestu jsem vzdal. A tak jsme tu spolu osaměli, já s tebou a ještě můj kamarád, který přijel se třemi dětmi. Připadáme si jak trosečníci, kteří se tu náhodně potkali a teď se noří do jedinečného soumraku. Mohu nanejvýš venku nad dveřmi rozsvítit lampu, kdyby se tu potřeboval ukrýt nějaký další zbloudilý poutník.

    Třetí večer se náhle trhají mraky. A měsíc naplno ozařuje krajinu. Opožďuje se, aby tuto noc spařil i to, co předchozí přehlédl. A následující noc bude úplněk. Ve svitu noční lampičky tě masíruju olivovým olejem. Kamarád, který podél stanice prohazuje sníh, nás několikrát zahlédl oknem, my o tom ale nevíme. Druhý den ráno mi svěřuje, že nás viděl. Děti, které mu pomáhaly, jsou menší, nedohlédly dovnitř. Naše propletená těla by zahlédlo jen temeno toho nejstaršího. Kamarád zůstane sám, jeho mladá žena ho opouští. Oči se mu lesknou napůl vytrysklými slzami. A při loučení se dlouho objímáme. „Drž se,“ říkám mu. „Vím, jak ti je.“

Text a foto Roman Szpuk


MINIATURY Romana Szpuka 2023

1. Zimní květy
2. Dva psíci

3. Šepot
4. Vlnky aneb sbohem, Otavo


MINIATURY Romana Szpuka 2022

1. Zářijové chvění
2. Déšť a oko
3. U pramene
4. Poslední bělásci
5. Rozježděné jeřabiny
6. Maškarní průvod
7. Dlaně
8. Hledač pokladů
9. Na šmejčku
10. I hvězdy padají 
11. Beton a varhany
12. Sny o loučení 


MINIATURY Romana Szpuka 2021

1. Silentio
2. Ohnuté břízky
3. Čandra
4. Stín túje se blíží
5. Klaperl
6. Na Vaydě
7. Schätzenwald
8. Sen o kapli Zmrtvýchvstání
9. Velikonoční mříže na Šumavě
10. Tmajemství
11. Bílé pírko
12. Březová voda
13. Černá strž
14. Vítr potěžkává přeháňku
15. Sklo
16. Velký Kokrháč
17. Usedavý svit večera
18. O andělech 


MINIATURY Romana Szpuka 2020:   

1. Tchořovické rybníky
2. Propustk
3. Kreslí a chechtá se
4. Tekuté písky
5. Čtyři úplňky
6. Vzpomínka na Lnáře
7. Vidoucí
8. Únos Sněhurky
9. Vločky a vlaštovky
10. Chlapeček a dálka
11. Ohnivec šarlatový
12. Boliaboliaboliaboli
13. Vodní mlýnky
14. Velký vůz
15. Pokušitelé
16. Třinácté komnaty skal
17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly
18. Świetliky
19. Princip propasti aneb noc na Plačlivô
20. První z listů
21. Nesmělé světlo
22.  Inverze
23. O čtení
24. Lidi budou klidnější
25. Když už nemůžeš, přidej!
26. Zmrzlý čaj na Milešovce
27. Malířka a převozník



MINIATURY Romana Szpuka 2019:   

1. Posed u Modravy 
2. Výstup na Stožec 
3. Dlouhé zimní noci   
4.Předjarní povídání  
5. Jarní vítr  
6. Náušnice paní Zajícové 
7. Soumrak na Šeravě 
8. Hle, dělám věci nové 
9. Fragmenty 
10. Kohout  
11. Svár zimy a jara 
12. Jepičí láska 
13. Hadí vrch 
14. Voda, voda 
15. Čtení v kavárně na Dvorku 
16. Cesty nevyzpytatelné 
17. Pouť po Českém středohoří
18. Svatá petflaška 
19. Socha Mír
20. Kouzlo červnových večerů
21. Polonina, Svidovec
22. Světlušky, červencové mrazy a pout
23. Čas patří jen hodinám
24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 
25. 
Quasi una Fantasia
26. Proměny
27. Sociálka
28. Bouře nad Gabrétou
29. Chamtivci
30. Tiché vytrvalé rytmy 
31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy
32. Rázem jsme všichni vzhůru 
33. 
Přízemní mlha
34. Höllbašský vodopád
35. Dušičková spektra
36. První doteky ledu
37. Světlo na mlhách
38. Zdivočelé fotografie
39. Flák srnčího
40.Čarovné mávátko 
41. Hořící srdce


MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

1.  Loučení s Friederike
2. Krátká zastavení   
3.
 Oheň tání 
4. Nesouvislý dialog  
5. 
Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
8. Co si myslí planety 
9. 
Bezejmenný potok
10. Pouť okolo andělky 
11. Město je jiné
12. Osamělci 
13. Staří a mladí 
14. Zpáteční cesta 
15. Chodím furt v pantoflích 
16. 
Toto místo 
17. 
Celé jaro  je erotické  
18. Na Brantlově dvoře
19. Socha Rodina 
20. 
České středohoří a Šumava 
21. 
Hýlové a blesk  
22. 
Bělásek a děti  
23. Omývání barev
24. Bolest křídel  
25. 
Slunovratova noc 
26. Květina nezradí svůj květ
27. Barvy čaje  
28. 
Ještěrčin ocásek 
29.
 Střet dvou vášní 
30. Zatmění  
31. Pavlínka
32. Perseidy 2018
33. Sarančatům sklaplo
34. Prokletí milenci 
35. Zanechávaje příbytek otevřený  
36. A měla jsem tě ráda? 
37. 
Vážka rudá 
38. 
Kohlschachten  
39. 
Na cello hraješ 
40. 
Zlatá a černá 
41. Panta rhei
42. Palvínov a Vatětice
43. Říjnové květy jahod 
44. Vratká lávka slov 
45. O solitude 
46. Listopadové toulky 
47. Zasněžené město 
48. Přebrodit Křemelnou


MINIATURY Romana Szpuka 2017 :    

1. Uplakaný čert
2. Hrušky 
3. Vánoční vzpomínka 
4. Co všechno ten nástroj dovede
5. Nešahej na ten sníh 
6. Otto Hrdin
7. V údolí Losenice  
8. Pavoučice sněžn 
9. Šla Kačenka podle vody
10. Vzpomínka na Krýmuse
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifix
19. Velikonoční vejce
20. Koza v kapli
21. Kolečka vypálené trávy 
22. Boubínská noc 
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi  
25. Domov
26. Táta 
27. David je fatalista
28. Noční bouřka na Boubíně 
29. Fenka a okoun
30. Duha 
31. Cestou z Najmanky na Radost 
32. Žluna 
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek 
36. Nepoučitelní 
37. Dobršská brána 
38. Hvězdy a psík 
39. Malá ťapkající holčička 
40. Zářijové plody 
41. Buchingerův dvůr  
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?  
44. Nejmanka u Hrbu  
45. První sníh  
46. Úplňková noc 
47. Jepice 
48. Herwart a Empedokles 
49. Dálky na dosah 
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta 
52. Flöhturm 
53. Blízkosti opuštěných 
54. Miniatury: Čtyři úplňky
55. Świetliky 
56. Kometa Neowise