V tichu uplynulé noci odešel člověk, jehož život byl neoddělitelně spjat s krásou přírody, především té šumavské. Patřil k nejvýznamnějším fotografům tohoto kraje a ve věku 71 let se jeho životní cesta uzavřela. Jeho snímky zná každý, kdo má Šumavu v srdci – zachytil v nich rašeliniště, jezera, hřebeny hor i jemné kouzlo podhůří. Šumavu nejen miloval, ale dokázal ji ztvárnit tak, jak ji vidí jen ti, kteří jí opravdu rozumějí – s citem pro její ticho, příběhy a sílu. Pro své blízké a přátele byl veselým, vlídným a laskavým společníkem, s nezaměnitelným výrazem tváře a gesty, a s radostí si nacházel čas na setkání a rozhovory.
Narodil se ve Vimperku, ale srdcem i domovem mu byla Čkyně, kde se formovala jeho láska k přírodě, lidem a místům, která později zachycoval svým objektivem. Na jeho fotografických výpravách ho často doprovázela manželka Jana. Po revoluci pracoval v tehdy ještě Chráněné krajinné oblasti Šumava jako strážce, fotograf a později vedoucí aktivu dobrovolných strážců. Po roce 2000 se naplno věnoval fotografii – vydal šest obrazových publikací o Šumavě, spolupracoval na dalších osmnácti, rozvezl přes milion pohlednic, pořádal výstavy, besedy, workshopy i expedice do hor celého světa. Jeho fotografie prezentovaly Šumavu na výstavách od Prahy až po Tokio. A přesto, jak sám říkal, nejraději se vracel do náruče Šumavy, která pro něj byla domovem i inspirací.
Šumava byla jeho krajinou srdce. Věděl o ní víc než kdokoli jiný a dokázal to předat dál – skrze obraz, slovo i svou lidskost. Odešel tiše, tak jako často přicházel do svých oblíbených lokalit – s respektem, pokorou a hlubokým porozuměním.
Čkyně, Šumava i všichni, kdo milují její krajinu, ztratili výjimečného člověka. Ale jeho dílo zůstává – jako svědectví o kráse, která tu byla, je a bude.
Ať tvá duše najde klid, tvá Šumava tě ponese ve svých vzpomínkách navždy.
