Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – říjen 2025

1 října, 2025
09:05

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove

31. října:

Sourozenci Boubín …

… a Bobík se nám zase jednou představili v lehce zádumčivé náladě.

30. října:

Výprava za podzimními krásami Šumavy nemusí vždy nutně směřovat jen na známá místa.

29. října:

V rozmezí pouhých čtyřiadvaceti hodin je nutno aktuálně oponovat včerejšímu komentáři, resp. konstatovat, že opět dochází k teplotnímu skoku, počasí nám nastavuje přívětivější tvář, ale současně nastoluje zákonitou otázku, čím a v jakém časovém zenitu nás opět překvapí.

28. října:

Teplota výrazně poklesla, …

… ale zatím jsme většinově stále svědky podzimních krás, …

… do nichž se ovšem ve vyšších polohách vkradly první známky zimy.

Některé šumavské lokality jim pootevřely bránu již celkem výrazně, …

… čímž dialog s podzimem dostal …

… spíše klostermannovský nádech.

Tyto první vpády patrně v plném rozsahu nepřežijí příští dny, …

…v nichž se má celkově ještě oteplit, …

… ale na druhé straně tu nemusejí dát na sebe dlouho čekat …

… další bílé posily.

V každém případě jsou takové a podobné přetahované ročních dob nanejvýš půvabnou podívanou.

Sedmá tohoto měsíce fotokronikou zachycená duha má jistě svou obecnější výpovědní hodnotu, a to tím spíše, že jmenovaný atmosférický jev dozajista krášlil říjnovou oblohu vícekrát, než se autorovi podařilo fotograficky polapit. Ač tento konkrétně nepatřil zrovna k nejvýraznějším, přece byl po návratu ze zimního výletu nanejvýš kontrastní změnou.

27. října:

Obloha, třebaže plna fantastických výjevů, ještě leckde nutně neprozrazuje, …

… že ve vyšších polohách Šumavy již nepřehlédnutelně leží první sníh.

26. října:

Ani poslední říjnová neděle nevybočila z řady nejbližších dnů – tedy proměnlivého a poměrně výrazně větrného počasí, …

… zákonitě provázeného i duhami.

Večer pak místy přinesl téměř meditativní atmosféru, vyladěnou do tajemných tónů.

25. října:

Na Šumavě cekem rychle převáží slunečno, ale leckde jinde to dnes nebude pravidlem.

24. října:

Započne-li jitro antikrepuskulárními paprsky v západní oblačnosti nad vimperským zámkem, lze očekávat velmi rozmanitý vývoj počasí.

A skutečně se vbrzku dostavil v podobě barevných změn a půvabné duhy tímtéž směrem. Zase jednou nebude nouze o vodu, …

… což potvrdila i šumavská krajina o něco výš. Další rýsující se duha za situace, kdy s deštěm poletoval i sníh, …

… celkem záhy přerostla v plnohodnotný oblouk.

Kometa C/2025 A6 (Lemmon) se nám zvolna vzdaluje, postupně bude ztrácet na zřetelnosti a příště se objeví dle astronomických výpočtů asi v roce 3175. Je tedy zapotřebí neváhat s loveckými fotopokusy, kdykoli je jasná obloha, což byla nakonec i dnes – přesně dva měsíce před Vánoci. Pohled z Boubína ovšem člověka téměř vyděsí, když ze snímku zjistí, jak je vesmírný prostor doslova zamořen družicemi – satelity, které oko naštěstí nevidí, ale fotoaparát jejich dráhy nemilosrdně odhalí. Tyto náležejí ponejvíce společnosti Starlink, jež se zaobírá internetovým pokrytím Země. Nejvýraznější z nich svými drahami kreslily takřka geometrické obrazce, ale pozorné oko odhalí, že je jich tam výrazně více, třebaže slaběji viditelných. Zkrátka taková vesmírná dopravní špička.

Jeden ojedinělý meteor uprostřed změti satelitních drah si dokázal na zlomek času, v němž na obloze zazářil, zahrát duo s kometou ve svém pouze optickém sousedství … ba co víc, pokusil se ve své jepičí existenci dokonce hrát první housle.

23. října:

Den se probouzel v pastelových tónech, …

… které však brzy vystřídala další z nevyčerpatelných variant …

… nebeského ohně.

22. října:

Podzimní zátiší …

21. října:

Oproti mrazivé sobotní noci se oteplilo, meteorologická vyhlídka směřuje k deštivu, ale noční obloha se v den, kdy kometa C/2025 A6 (Lemmon) na své vesmírné pouti prolétala nejblíže k Zemi, nanejvýš překvapivě vyjasnila.

Vzácné nebeské těleso, které se do zorného pole lidí navrátí za již zde včera zmíněných cca jedenáct set padesát let, sice klesalo, vzdáleno od nás asi osmdesát devět milionů kilometrů (tedy přibližně dvě třetiny vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem) a opticky obklopeno sítí nesrovnatelně bližších leteckých linek, do pásu nové oblačnosti a jiného atmosférického znečištění, ale v průběhu dne by nikdo nevsadil na jakoukoli jeho sebemenší možnou viditelnost.

V rámci astrofotografie noční oblohy autor prakticky pokaždé stojí před dilematem: předložit (s nutností náležitých úprav) divákovi „jen“ to, nač je zvyklý, co je schopno reálně vidět lidské oko, nebo naplno využít možností fotoaparátu nezatíženého představou dalšího dodatečného zpracovávání, ale uchovávajícího přesně to, co mu dopadlo skrze objektiv na snímač. A tak se i zde proti sobě ocitají dvě pojetí, z nichž může vyplynout srovnání. Vrchní dva snímky zachycují první variantu, tedy obecně zažité modré vidění oblohy, dané skutečností, že lidské oko má nízkou citlivost na slabé světlo a velmi malé, ba leckdy téměř žádné noční barevné vnímání (není tu samozřejmě řeč o výrazně nasvícených záležitostech, jako např. nočních městech). Fotoaparát má možnost dlouhých expozic, z nichž mimo jiné plyne schopnost zachytit zcela jiné barevné spektrum, odpovídající skutečnosti okem neviděné. A právě to představuje třetí snímek, barevně zcela jiný, protože zachycuje jev zvaný „airglow“, tj. zpravidla do zelena laděné světelné záření atmosféry, způsobené fyzikálně chemickými procesy, zejména tzv. rekombinací atomů a molekul – zejména kyslíku – v atmosféře. V takovém případě je fotoaparát oproti lidskému oku výrazně blíže realitě a měli bychom mu, byť je to pro nás nezvyklé, být vlastně vděčni za možnost seznámení se skutečným stavem věci. Dodejme ještě, že kometa již klesala do stále houstnoucího pásu oblačnosti nad obzorem, což jí ubíralo na zřetelnosti, ale stále je pozorovatelný její úžasně dlouhý iontový (plazmový) ohon.

20. října:

Po jitru, jakým začal předposlední říjnový týden, …

… bylo radostí projít se podzimním Vimperkem, …

… nad nímž obloha i za plného denního slunečna …

… prakticky neustále čarovala.

Je jen velká škoda, že se po mrazivé sobotní noci opět oteplilo, …

… takže není v našich končinách při zatažené obloze reálné využít po roce se doslova opakující příležitosti, totiž polapit další kometu, která se údajně znovu objeví za přibližně jedenáct set padesát let.

19. října:

Vimperk se tohoto podzimu poprvé probudil s namrzlými střechami, …

… o rostlinách nemluvě.

I včera vzpomínané zlaté kapradí vypadá po mrazivé noci jinak.

18. října:

Zlaté kapradí, jak vidno, neexistuje jen v pohádkách …

… a dokonce může ukázat cestu někam, kde si člověk i navzdory ztížené cestě přece jen připadá jako v pohádce.

17. října:

Někdy nám počasí nastaví v průběhu jediného dopoledne dvojí tvář, avšak nemá smysl cokoli vzájemně hodnotit, protože na Šumavě jsou obě varianty vždy krásné. Dnešek započal ranními mlhami, …

… které ovšem záhy postupně mizely doslova před očima.

Namísto toho se začalo zdát, že celkem slibně protržená oblačnost brzy dozná návratu …

… k původnímu zatažení (zde nad Bobíkem).

Na obzoru se ale začala rýsovat zcela jiná změna …

… v podobě působnosti stále zřetelnějších, ač původně nečekaných slunečních paprsků.

Vzápětí se ukázalo, že stále přítomná oblačnost je vlastně vynikající spolupracovnicí, neboť usměrňovala sílící sluníčko k velmi působivým kreacím.

V převažujícím, oko dokonale poutajícím zajetí živých barev nezanikla skutečnost, že vpravo na obzoru se vynořila i z daného úhlu velmi netradičně vyhlížející špička Boubína.

V jednu chvíli vyvstala otázka, jak asi dopadne souboj zřetelného blankytného torza s protrhávající se oblačností.

Ta ovšem měla stále navrch, stejně nad Luzným (zcela vlevo na vzdáleném obzoru) …

… jako nad Bobíkem.

Nakonec potvrdila své vítězství, ale každopádně bylo nutno poděkovat jí za vyznění slibné slunečné epizody.

16. října:

Stále se ukazuje, že nemusí být nutně slunečno, stačí i podmračené počasí, aby dokonale vynikla nádhera letošního podzimu … ale už začíná i lehce opadávat, takže k potěšení oka a duše je zapotřebí využít každé sebemenší chvilky.

15. října:

A opět se zatáhlo, ba ani voda shůry nescházela, ale rozhodně lepší pohled na ni byl, …

… když nepatrně posílila tu, která by stejně kouzlila sama o sobě i za plného slunečna.

14. října:

Nálada včerejšího večera panovala zásluhou slunečného počasí i po celý dnešní den, …

… drobnou daní bylo chladné ráno, v němž vimperská teplota nepřekročila hranici čtyř stupňů nad nulou.

13. října:

Ze srovnání se snímkem z 8. října vychází dnešní již jako nefalšovaná, naplno rozvitá podzimní krása, a to i přes skutečnost, …

… že dosud neustalo, jen se dopoledne poněkud zmírnilo deštivé období.

Večeru ovšem už naplno kralovalo sluníčko, jež se postaralo o dokonalý obrat celkové nálady nejen v krajině.

12. října:

Někdy se zkrátka přihodí, že počasí nenaplňuje fotografovy světelné představy, zachmuří se …

… a celou krajinu tak nějak zploští.

Současně ovšem právě tím nabízí ideální příležitost ukázat, …

… že krásy konečně naplno vybarveného podzimu vynikají za všech okolností, …

… i když se kupříkladu Bobík bez zřetelné sluneční účasti potýká s mlžnou čepicí, …

… stejně jako vrcholy na protilehlé mu straně. Šumavě zkrátka sluší naprosto vše.

11. října:

I tajemně se tvářící lesní zákoutí promlouvají poutavou řečí podzimu …

10. října:

Málo platno, jakmile vstoupí do hry sluníčko, …

… nemají nebeské chmury šanci.

9. října:

Kouzlo lesních zákoutí …

… vybízejících k naslouchání nejrozmanitějším příběhům …

… nezklame za žádného počasí.

8. října:

Podzim rozehrává svou barevnost čím dál víc, ale přece jen stále nedosahuje obvyklé vrcholné sytosti.

7. října:

Sice nám ubylo vody, ale nějaký čas je nám ještě souzeno pobývat …

… pod šedobílým příkrovem, halícím i mnohé šumavské vrcholy – zde Boubín.

6. října:

Není jistě zcela běžné, že ještě počátkem října hojně rostou houby a v nemenší míře lze na některých lokalitách najít i borůvky. Tyto jsou sice již přešlé prvními mrazíky, ale na koláč by množstvím i chutí stále bohatě stačily.

5. října:

Také první říjnová neděle započala v příznivém barevném ladění, do nějž sice ještě promlouvaly občasné deště, ale jejich kompenzací byly nádherné duhy, …

… o nichž lze mluvit jako o řadě tvarově rozmanitých sérií, rozložených prakticky do celého slunného dopoledne.

Zprávy o pustošivých a místy skutečně tragických následcích (dokonce i ztrátách na lidských životech) včera zde vzpomenuté bouře Amy vedly jedině k silnému povděku nad tím, že na rozdíl od nejvíce postižených britských ostrovů u nás v odpoledním čase všehovšudy coby jemná dohra pokračovaly jen výrazné přeháňky s nárazovým – oproti včerejšku již slábnoucím – větrem, na jaké jsme na Šumavě zcela zvyklí.

A byla z toho naopak nanejvýš pozitivně vyznívající příležitost sledovat na malém prostoru proměny krajiny, navracející se z původního zamlžení …

… postupně do stále zřetelnějších obrysů, …

… do nichž se, zatímco člověk ještě hlídal objektiv před drobným mrholením, na obzoru promítalo též obnovené sluneční působení.

Celkově si patrně ještě podobných rozmarů počasí užijeme i bez vzdálených bouří, ale nezbývá než znovu opakovat, že právě ty činí naši Šumavu nejpřitažlivější.

4. října:

První ranní sluneční paprsky pod potemnělou oblohou dodávaly krajině téměř přízračný nádech, ale navzdory avizovaným dopadům bouře Amy – důsledku nedávného střetu dvou hurikánů u východního pobřeží USA – slibovaly celkem vydařený den.

Zmíněná bouře měla podle meteorologických prognóz nejvýrazněji zasáhnout především Velkou Británii, resp. západ Evropy, a u nás se prezentovat především silnými poryvy větru. Odpolední obloha s hojným výskytem čočkovitých oblaků (lenticularis) skutečně potvrdila výrazné proudění vzduchu, …