Finsterau
„A žralok má zuby – a ty nosí v obličeji!“ – tak zní známý verš z Třígrošové opery Bertolta Brechta a Kurta Weilla. Žralok, který už žádné zuby nemá (nebo je nikdy neměl), je „bílý žralok z Bavorského lesa“, na kterého před několika týdny narazil náš fotograf Georg Knaus v lese poblíž Finsterau (jak již informoval portál da Hog’n). Jde o velký, místy mechem porostlý balvan, který nápadně připomíná slavného žraloka z filmového plátna.
Dobrý přítel řekl Knausovi Schosovi o jeho existenci a přibližné poloze. Hledání však nebylo zrovna snadné. Trvalo několik pokusů, než se mu podařilo „žraločí kámen“ najít. Podařilo se mu také skálu prozkoumat: místní jí říkají „Jagastoa“ – Lovecký kámen.
Na facebookové stránce Hog’n se redakce zeptala čtenářů, kdo o nápadném balvanu z bavorsko-českého pomezí ví víc – a skutečně se ozvalo několik lidí s podrobnostmi.
Ne lovec, ale voják
„Balvan se nachází mezi obcemi Heinrichsbrunn a Finsterau, na hřebeni Schoberbergu v Bavorském lese,“ uvádí například Johannes Reiß. Dodává, že na kameni je vyobrazen voják, nad jeho hlavou pak koňská hlava se zkříženými šavlemi. „Po stranách koňské hlavy lze přečíst slova ‘Bam‘ a ‘Berg‘,“ pokračuje Reiß. Do kamene je také vytesán rok 1938 a zkratky „HE“, „HD“, „BE“ nebo „AE“ a výraz „Jod“ – podle všeho jde o jména Heinrich a Johann Degenhart.
Jako zdroj těchto informací Reiß uvádí web Kameradschaft des Panzeraufklärungsbataillons 12, kde se píše o členu spolku jménem Volker Prager – rodákovi z Finsterau. Ten zde popisuje, že v roce 1938 bylo v jeho rodné vsi umístěno 17. jezdecké plukovní regimentu z Bambergu. „V té době probíhalo vojenské cvičení,“ uvádí Prager, „a kamarádi tehdy na kámen vytesali erb jezdců sedmnáctého pluku.“
Tento amatérský historik se při svých tvrzeních opírá o informace Centra pro vojenské dějiny a sociální vědy Bundeswehru. O 17. jezdeckém pluku lze více zjistit i na Wikipedii.
Pokud jde o iniciály „HD“, je si Prager „poměrně jistý“, že jde o Heinricha Degenharta, který při manévrech u „Jagastoy“ působil a později padl ve druhé světové válce. „Manévry trvaly několik měsíců – až do uzavření Mnichovské dohody,“ dodává.
Vyobrazení na přibližně čtyři metry vysokém, patnáct metrů obvodovém a asi dvěstětunovém monolitu tedy pravděpodobně nezobrazuje lovce, jak by název „Jagastoa“ napovídal, ale jezdeckého vojáka.
Prager dále spekuluje, že „Jagastoa“ mohl v dávných časech sloužit jako orientační bod nebo ukazatel cesty, protože z jeho vrcholu je výhled do Čech, na Annathal, Kreuzberg, Finsterau a k dalším výrazným skalním útvarům, například k Siebensteinkopf-Felsenu.
cc
Obětní kámen z keltských časů?
Čtenář Franz Müller se rovněž domnívá, že rytina na „žraločím kameni“ představuje vojáka. Dodává, že nedaleko, u starého sportovního hřiště ve Finsterau, se nachází i několik dalších velkých balvanů. A čtenář Ulrich Donaubauer upozorňuje, že podobný jev lze pozorovat u tzv. Wackelsteinu poblíž Entschenreuthu (obec Saldenburg): „Na turistické stezce k Wackelsteinu tam najdete i tzv. Velrybí kámen.“
Fotograf Georg Knaus, který kámen osobně navštívil, si všiml několika kulatých prohlubní na jeho povrchu. „Mám dojem, že by to mohly být obětní misky,“ říká. Znamená to tedy, že „Jagastoa“ byl zároveň obětním kamenem – tajemným kultovním místem z dávných, snad keltsko-germánských dob? Kdo ví…
cc
Stephan Hörhammer
