Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove
30. listopadu:
Listopad se s námi loučí nejen přesným zarovnáním konce měsíce s koncem týdne – tedy v neděli, ale též příjemným počasím za posledního zhoupnutí teploty – od nedávných slušných mrazíků až na +5°C.
Zmíněná neděle je navíc současně první adventní, ovšem již včerejší slavnostní rozsvěcení vánočního stromu a první svíčky na kašně, tradičně převlečené za symbolický adventní věnec, probíhalo za naprosté absence ještě v průběhu týdne zde viditelného sněhu.
Dnešní noc vše po slunečném dni doplnila jen lehkým deštíkem, takže nezbývá než doufat, že teplotní houpačka v nejbližších dnech opět nepootočí kormidlem do opačného směru, a nepřinese tak zákeřnou ledovku.
29. listopadu:
Na sklonku předposledního měsíce roku 2025 se Vimperk za mírného oteplení opět zbavuje zimního převleku …
… a zdá se, že prostor by znovu mohla dostat inverze. Mlha ovšem město zatím nepohltila, jen vyčkává na obzoru.
28. listopadu:
Chladné a slunečné počasí již poněkolikáté svádí k vzpomínkám na boubínské zážitky téhož dne, …
… tentokrát však již před patnácti lety – roku 2010.
27. listopadu:
Třebaže zatím nelze hovořit o velké sněhové nadílce, i stávající drobné přírůstky výrazně proměňují krajinu …
… a stále více obohacují její svátečně zimní vzhled.
Však i tento pohled vypadal ještě před třemi dny naprosto jinak.
26. listopadu:
Není probuzení jako probuzení – mlha ovšem vyklidila načas bojiště jen proto, aby připomněla, že obloha je plna sněhu, který se sice drobně, ale zato poctivě po většinu dne chystá vysypat na naše hlavy.
25. listopadu:
Vyhlíží-li zrána vimperský zámek takto, …
… stojí za to vydat se na průzkum pod Boubín, třeba i pro zjištění, jak vysoko sahá mlha. Dnes se ani tyto končiny nad ni nepovznesly.
Předčasná zima se tu ale už rozpřáhla poctivěji, opět jako by náladou kráčela vstříc adventu, který je nadosah.
A není vyloučeno, že by v příštích dnech mohla, podpoří-li ji venkovní teplota, podobným způsobem rozšířit pole působnosti i blíže k Vimperku.
24. listopadu:
Probuzení měsíc před Štědrým dnem se mělo podle meteorologických prognóz odehrát do nových sněhových zásob … ano, s jistou rezervou tomu tak vlastně skutečně bylo, třebaže jemný symbolický poprašek přece jen nelze zvát zrovna zásobami. Obloha však v těch časných hodinách působila velmi neotřelým až svátečním dojmem, …
… obzvláště poté, co do její skladby výrazněji promluvilo první sluníčko. Silněji ale do celé krajiny promluvilo především další teplotní zhoupnutí, po osmistupňovém mrazíku předešlého večera a vlastně celého uplynulého víkendu zase příjemně nad nulu.
Výsledek se opticky projevil hned krátce před polednem, …
… i když se stále našla místa, jichž se zimní příznaky navzdory oteplení nechtěly hned tak pustit. Někdy zkrátka není ani zapotřebí stavět vedle sebe jako včera snímky téhož dne napříč minulými lety … své kontrastní proměny je schopen nabídnout jeden jediný den.
23. listopadu:
Krásné počasí vydrželo po celý víkend … a vyzvalo k vzpomínání. Neradno v tomto čase vzbouzet boubínské lesní duchy, pakliže s nimi člověk není zadobře … stalo se již před dvanácti lety – v sobotu 23. listopadu 2013 při návratu za tajemného soumraku, před nímž nebylo z tehdy ještě naplno žijící rozhledny nic k spatření. Mlha se rozprostřela jako závoj mezi dvěma světy … v takových okamžicích se nechodí za výhledy, ale za přítomností, v níž je každá stopa ve sněhu návratem do krásného světa pohádkových kouzel, do světa šťastného dětství …
Téhož dne o rok později, jen za zasněného rána, v jakém i lidská přítomnost je pokornou součástí výmluvného ticha …
Přešly další tři roky … a hory ukázaly, že světlo si pamatuje jinak než my, někdy nám dává k nahlédnutí i to, co neexistuje.
Zestárnout o čtyři roky je pro krajinu zanedbatelné … stále se dokáže stejnou silou nadechnout do hloubky mezi kopce, hory …
… a mraky, které se někdy snesou tak nízko, že se dotýkají jejich špiček, starších než sám čas.
Ten ovšem nezpomalí. Je na člověku, aby se uměl v pravou chvíli zastavit a naplno si užít okamžiků, které už se nevrátí. V rytmu tichého dechu krajiny nic neláká k otázce, co bude, co přijde, co nás čeká …
22. listopadu:
Čtvrtá a současně předposlední listopadová sobota pohnula houpačkou počasí opět slunečným směrem, jistě nanejvýš vítaným i přes pěti, ba případně vícestupňový mrazík, který vše v posledních dnech soustavně provází.
A tak se přímo nabízela realizace nápadu, inspirovaného včerejší příležitostí k neotřelému pohledu na jezírko na Chalupské slati, totiž hledat k tomu ještě výše položená místa. Stále je především nutno konstatovat, že nebýt vzpomenutého mrazíku a nedávné sněhové pokrývky, jeho hladina by se v lesích pod úbočím Vyhlídky hledala velmi obtížně, leda by pomohl formou odlesků nejlépe polední sluneční svit. Takhle se ovšem jezírko v celkovém panoramatu, orámovaném shora krom již řečeného vrcholu nad Borovými Lady dále táhlými hřbety Vysokého stolce a pod ním Kamenáče, prozradilo na první pohled bez ohledu na pozorovací čas.
Zvolené stanoviště, ležící o sto nadmořských metrů výše oproti včerejšímu, pak zákonitě přineslo otevřenější pohled na jezírko, plně již odhalující zadní ze dvou řad jeho ostrůvků, …
… jejíž součástí je i proslulá břízka před vyhlídkovou plošinou. Zde se tedy oba krajinné body nabízejí v trochu jiné, nezvyklé perspektivě.
21. listopadu:
Soudný čtenář dávno ví, že kdykoli bulvár, bohužel dnes úspěšně infikující prakticky jakékoli médium, vyrukuje s osvědčeným formulačním modelem „Na Česko se valí …“, nebývá důvod vzrušovat se ani z desetiny tak, jak by si tvůrci podobných blábolů ku své primitivní spokojenosti představovali. Ani tentokrát se neodehrála aktuálně slibovaná sněhová bouře, ale v každém případě je vidět, že Šumava z hlediska sněhových přívalů, které zima samozřejmě může přinést, neponechává nic náhodě.
Předevčírem zde přiznaná mýlka ohledně mrazivého vývoje na jezírku Chalupské slatě dostala novou podobu, podpořenou pěti minusovými stupni pod šedomodře zataženou oblohou.
Zima si zkrátka své předčasné koketérie s vyššími šumavskými polohami užívá, …
… a daří se jí tak úspěšně vytvářet poutavou předehru …
… k blížící se adventní atmosféře.
Oblačný vývoj pak sice na jedné straně láká k fotografování, ale jedním dechem též volá po usednutí ke krbu.
Když už je zde delší dobu sledováno jezírko na Chalupské slati, stojí za to pátrat i po jiných, neotřelých pohledech, které je zasadí do širšího krajinného kontextu nežli asi nejznámější vyhlídková plošinka na konci dřevěného chodníku od Svinných Lad, a využít k tomu právě čerstvé skutečnosti, že hladina se zásluhou sněhu a mrazíku momentálně bělá. Tím je dokonale rozpoznatelná pod výrazným vrchem jménem Vyhlídka. Nutno ovšem dodat, že 1068 nadmořských metrů vysoký vrch nedělá svému jménu vlivem zalesněnosti pražádnou čest.
A tak si závěrem dnešního putování přibližme z netradičního úhlu aspoň onu dřevěnou vyhlídku na jezírko.
20. listopadu:
Ve vyšších polohách vystrkuje zima s měsíčním předstihem drápky výrazněji, …
… dnes provázena vytrvalou mlhou …
… a prakticky souvisle zataženou oblohou.
19. listopadu:
Zatímco Vimperk se včerejšího sněhu v drtivé většině zbavil, výše položené oblasti si jej nejen zachovaly, …
… ale ranní počasí dnes dokonce zprvu působilo dojmem, že ještě nějaký přidá, než se opět vybarvilo do příjemné slunečné, třebaže stále mrazivé podoby.
K tomu člověk občas musí umět poctivě přiznat, že ve svých odhadech jednoduše prohádal. Mrazík sice o dva stupně povolil, ale i tak postačil k tomu, aby jezírko na Chalupské slati oproti předpokládanému návratu do podzimní podoby naopak skutečně v celém viditelném rozsahu zamrzlo.
18. listopadu:
Stačil potřebný pokles teploty – ano, zejména oproti předešlé, babí léto připomínající sobotě výrazná houpačka – a nejen Vimperk …
… se probudil do dalšího zimního intermezza, …
… místy skutečně velmi půvabného, …
… i když sněhu bylo spíš jen symbolicky.
Mrazík ovšem leckde sestoupil i na šestý stupeň pod nulu, takže třeba známé jezírko na Chalupské slati téměř nakročilo k zamrzlé hladině. To se ovšem v průběhu dne nejspíš navrátí do původní podzimní podoby.
17. listopadu:
Co naplat, státní svátek nám propršel …
16. listopadu:
Po noční mlze, která zprvu slibovala návrat nedávných inverzních zážitků, přišel nad ránem krátký déšť, jenž prve řečenou situaci učinil pouhou epizodou. Jitro nabídlo za citelného poklesu teploty relativně čistou oblohu, …
… slibující, nedojde-li ke změně, vydařenou slunečnou neděli.
15. listopadu:
Osmnáct dní uplynulo od okamžiku, …
… kdy na (nejen) tomto místě Šumava výrazně pootevřela bránu prvním známkám zimy (28. října – viz archiv).
Dnes – v půli listopadu – počasí připomíná spíše babí léto, …
… i když ve zcela specifických barevných náladách.
Rok 2025 tak zvolna spěje k závěru, který se rozhodně zapíše do meteorologické historie …
… nemalou řadou extrémních situací.
14. listopadu:
Již včerejšího dne zaznamenané nezvyklé listopadové teplo i nadále pokračuje, …
… následkem čehož by se změna ohlášená na víkend mohla jevit jako velmi příkrý kontrast. Připomeneme-li si, že už konec října přinesl první nepřehlédnutelné projevy zimy, potvrzuje se jen model výrazné houpačky, v níž si šumavské počasí tak často libuje.
13. listopadu:
Včera (v praxi ovšem před cca dvěma hodinami) zde zmiňovaná oblačnost byla houževnatější, …
… stále se sytila čerstvými posilami od západu a navzdory meteorologickému očekávání, že okolo opět třetí hodiny ranní (jež přinesla ono překvapení předešlé noci) by mohla za současné kulminace polární záře přece jen vyklidit bojiště, …
… prakticky setrvávala na místě, ba ještě i střídavě stoupala výš. K tomu se navíc přidal svit sice ubývajícího, ale stále dosti výrazného Měsíce, …
… takže nejideálnější fotografickou možností bylo osvědčené půlhodinové zachycení zemské rotace. I tam jsou stále ještě tóny polární záře patrné, třebaže již v symbióze se vzpomenutým měsíčním svitem. Tak tedy buďte přes propast věků zdráv, Mistře Galileo … ať už jste to skutečně prohlásil na adresu zabedněných tupců, kteří Vám, jak už to bývá, tím více otravovali život, čím méně Vám sahali po kotníky (ani naše doba netrpí nouzí o podobné – někteří třeba vyznávají už starověkými Řeky jasnozřivě odvrženou a vyvrácenou teorii „placaté Země“), nebo Vám ona neodmyslitelně již s Vámi spojená větička byla vložena do úst co dodatečný pseudohistorický nános, PŘECE SE TOČÍ !
Ještě v nočních hodinách po slunečném, až nezvykle na polovinu listopadu teplém dni vykazovala obloha barevné tóny, které by klidně mohly pocházet ze slunečních erupčních aktivit, charakterizovaných v těchto dnech jako enormně silné.
12. listopadu:
Další jitro nad Vimperkem – tentokrát po první vlně polární záře, která opět nemálo překvapila, neboť se v nemalé kráse objevila o noc dříve, nežli byla většinově předpovídána a očekávána, …
… zatímco právě té – tedy dnešní – noci pak přinejmenším oblasti Vimperska nebyla v plné kráse souzena. Těžko odhadovat, zda někde jinde na Šumavě měli z daného hlediska více štěstí.
Přitom bylo i přes nepříznivé podmínky v podobě natruc rozložené obzorové oblačnosti zcela zjevné, že tentokrát musela zářit ještě intenzivněji – dokázala totiž zmíněnou oblačnost nemálo působivě natónovat. Nicméně v těchto okamžicích před půlnocí ještě žila naděje, že by přece jen mohlo dojít k postupnému vyčištění oblohy, kteroužto vizi živily i meteorologické odhady.
11. listopadu:
Sníh na letošního svatého Martina snad nikdo ani nečekal … ale možná ani to, co předváděla ranní obloha.
10. listopadu:
Šedobílá přikrývka se sice pozvedla výš, ale vrchol Boubína nad záplavou podzimní barevnosti stále ponechala odkrojeným.
9. listopadu:
Vše má svůj konec – a nadešel i pro kouzelné inverze posledních dnů. Byly vystřídány zataženým a deštivým počasím, místo jehož dokumentování dnes bude jistě lepší nechat promluvit čtrnáct let starou vzpomínku na jedinečné boubínské zážitky.
8. listopadu:
Probuzení druhé listopadové soboty zářilo téměř pohádkovou atmosférou, na níž měl svůj nemalý podíl mrazík, …
… který v průběhu předešlé noci lehce „přitlačil na pilu“. Nebylo však jisté, jaké životnosti se tento stav dočká.
Teprve o sto metrů výš – poblíže lokality U Sloupů – mohla přijít ke slovu sázka na jistotu slunečního vítězství, …
… stejně jako v kterýchkoli dalších vyšších polohách, …
… zde již o necelých tři sta nadmořských metrů výše, zaručujících skutečně trvalý pobyt nad rozsáhlou hladinou inverzního oceánu.
Ještě okolo jednácté se v nejednom lese nad Vimperkem zaskvěl Tyndallův jev (či efekt), vykouzlený průchodem slunečních paprsků putující mlhou, …
… ale pohled k Mařskému vrchu dal vzápětí jasně najevo, že návrat do Vimperka nebude mít jinou podobu nežli ponor do šedobíla, v němž město tentokrát navzdory ranním příslibům setrvá až do večera.
7. listopadu:
Když ve Vimperku nad ránem zhoustla mlha, dalo se předpokládat, že inverze nejen zesílila, ale vystoupila oproti včerejšku i o něco výše. Zmíněný předpoklad potvrdila návštěva rozhledny na Kbílu, …
… nacházející se oproti Boubínu v méně než poloviční nadmořské výšce. Z aktuální dohlednosti bylo zřejmé, že její vyhlídkovou plošinu zasahuje spodní okraj inverzní masy …
… a ten stav rozhodně potrvá minimálně po celé dopoledne.
Okolní krajina samozřejmě nepostrádala specifické kouzlo, …
… lesy nabízely podmanivé, fantazii inspirující podzimní výjevy, …
… ale málo platno, člověka to táhlo za slunečními paprsky, …
… tedy zpět do šumavských výšin, …
… nabitých pozitivní energií.
Hladina inverzního oceánu skutečně vystoupila výše …
… a s krajní působivostí rozprostírala po krajině své okraje, nejednou vyhlížející jako rozpřažené drápy nějakého dravce.
Rozhraní zpětného ponoru do šedivých hlubin tentokrát vyšlo do okolí Korkusovy Huti, …
… čemuž ze svých výšin poklidně přihlížel inverzních aktivit zcela prostý Boubín.
6. listopadu:
Noční mrazíky pokračují a spolu s nimi přišla ke slovu též inverze, na niž je, jak tu za léta existence fotokroniky nejednou zaznělo, nejúčinnějším receptem vyrazit do výšin.
Již včera byla připomenuta známá pravda, že vše zlé je k něčemu dobré – zavřená boubínská rozhledna člověka přiměje k věnování větší pozornosti pohledům z úbočí …
… a vrcholových průseků, …
… odkud lze mimo jiné zahlédnout také Alpy, jimž to i v nezvykle jiných kulisách samozřejmě sluší.
Už i památný kámen kardinála Schwarzenberga se dočkal „restaurátorského“ zásahu, vedoucího k nápravě dlouho postrádané čitelnosti vytesaného nápisu.
Cestou nižšími polohami ukazoval teploměr i -4°C, Boubín pak jasně prozradil, že inverze je též teplotního charakteru. Vrtulka anemometru se ani nepohnula – panovalo dokonalé bezvětří.
Ne všechna místa se ovšem dočkají vysvobození, …
… ale pohledem z výšin se krajině každopádně dostává velmi přitažlivé podoby.
Listopad se vůbec dočkal úžasného zvýraznění svých zvolna doznívajících barev …
… a vlastně též nejrozmanitějších tvarů, které jinak nejsou výlučně jeho výsadou. Uprostřed dialogu stromů došlo i na torzo bílé duhy.
Komu by se chtělo opouštět tu přemíru krásy a navracet se do šedobílých končin, …
… kde se ztrácí i elektřina?
5. listopadu:
Není pochyb o tom (a fotokronika to za dobu své existence bezmála osmnácti sty fotografickými výstupy svého autora dokazuje), že nejideálnější a nejpůsobivější pohled na alpské velikány se nabízel z boubínské rozhledny. Ta je bohužel (až na drobné protekční výjimky) definitivně uzavřena, byť není pochyb o tom, že navzdory vyjádření odborníků by ještě dokázala – s ohledem na výrazné zpevňující rekonstrukce uplynulých tří let – rozhodně nějaký čas bez zásadních problémů sloužit, snad jen s vyloučením velkých turistických náporů, jaké přinášívala letní sezóna nebo silvestrovské akce. Jak nás ovšem život učí, vše zlé je k něčemu dobré, …
… a tak se v daném případě neblahá situace stává podnětem k vyhledávání dalších, „neokoukaných“ míst, odkud lze – sice nikoli již tak ideálně, ale přece – ze Šumavy spatřit zmíněné velehory. A jsou to cesty vpravdě dobrodružné, ba s nezvyklými výsledky, …
… když se například masiv Dachsteinu namísto uvyklého místa za Třístoličníkem přestěhuje nad Bischofsreut, kdežto býval z Boubína k vidění masiv berchtesgadenských Alp s dominujícím Watzmannem. Inu, změna je život.
Dnes byly pozorovací podmínky jedním slovem skvostné, neboť pátý listopadový den se probouzel do lehkého mrazíku, na leckterých lukách přežívajícího ještě do dopoledních hodin.
4. listopadu:
Dalo se očekávat, že po nedělních vodních přídělech zbyde ještě i v úterý dost na to, …
… aby se Šumava probouzela do kouzelných přízemních mlh.
A skutečně si s nimi skvostně dále zakouzlila, …
… nemálo pak zejména tam, kde cítila živelní spřízněnost.
Třeba okolo Teplé Vltavy bylo možno zastihnout přímo magické chvilky, …
… ale ani v nejvyšších polohách o ně nebyla nouze.
Někdejší strážní hrádek Kunžvart si začal užívat slunečné volnosti …
… teprve okolo desáté.
Naproti tomu Luzný v ten čas ještě přihlížel oblačnému tanci, …
… který jej stále dokázal i ukrýt všem k němu namířeným zrakům.
V okamžiku tohoto dalšího pohledu ke Kunžvartu (jen mírně odjinud) již bylo definitivně rozhodnuto o slunečním vítězství.
3. listopadu:
Že by třetí listopadový den svědčil pro jev, který už byl tolikrát ve fotokronice nazván houpačkou?
Šumava v každém případě projevila od samého rána zřetelnou vůli zbavit se mlžného sevření, …
… z čehož se postupně zrodilo celodenní slunečno s pouhými zbytky oblačnosti, většinou zanedbatelné.
2. listopadu:
Příjemné počasí milému listopadu dlouho nevydrželo, ale nelze říci, …
… že by pohled z okna i tak nepřinášel působivou podívanou, …
… třebaže oproti včerejšku barevně monotónní a především mokrou.
Namísto prakticky celodenního souvislého deště a mlh, třebaže jinak zcela stylového a jistě fotogenického dušičkového počasí, tedy raději ještě jedna vzpomínka na kometu C/2025 A6 (Lemmon), prolétající souhvězdím Pastýře. Dráhu jí na rozdíl od satelitů Starlink opticky kříží pouhé letadlo (blikající přerušovanými pozičními světly) a dlouhý plazmový ohon se nachází mezi výraznějšími hvězdami σ (Sigma Bootis) – žlutobílým trpaslíkem a ρ (Ró Bootis) – oranžovým obrem o více než osmnáctkrát větším průměru než naše Slunce. Prve jmenovaná hvězda se od nás nachází 50 světelných let, druhá 160 světelných let – krásný příklad optické relativity vesmírného prostoru z hlediska pozemského pozorovatele. Zbývá dodat, že nejvýraznější hvězdou v pravém horním rohu snímku je γ (Gama Bootis) aneb modrobílý obr zvaný Seginus, vzdálený od nás necelých 86 světelných let a představující Pastýřovo levé rameno. Má zhruba 3,5x větší průměr než naše Slunce … a celý ten fascinující, v mnohém nepředstavitelný, miliard dalších bezejmenných objektů plný svět je nám dnes zapovězen dušičkovou vláhou …
1. listopadu:
Předposlední měsíc roku nás vítá v přívětivém tónu stále krásného podzimu, …
… v němž mají kouzelné sluneční paprsky přebohatě oč se opřít a co našim očím v krajině zajímavě vytáhnout.
