Dnešní východ slunce na Šumavě byl dechberoucí. Obzor se zvolna rozhořel do odstínů růžové, zlaté a oranžové, zatímco z údolí se tiše zvedala mlha. Lesy se probouzely do nového dne a krajina působila téměř posvátně – tichá, čistá a plná síly. Takové ráno připomíná, proč je Šumava místem, kde se člověk opravdu nadechne.
