Šumava je dnes známá svou malebnou přírodou – od sluncem zalitých luk až po lesy pokryté horské hřebeny. Za touto idylou se však skrývá poměrně temná lidská historie. Po druhé světové válce bylo německy mluvící obyvatelstvo na české straně hranice vyhnáno. V důsledku toho byly desítky míst, jako například Horní Světlé Hory (Oberlichtbuchet), Březová Lada (Birkenhaid) nebo Grafenhütte, zcela srovnány se zemí – a upadly v zapomnění. Dnes tyto desítky vesnic a samot na bavorsko-českém pomezí připomínají už jen zbytky zdí a hřbitovy.
Pohled na šumavskou obec Knížecí Pláně (Fürstenhut), přesněji na severní část obce. V pozadí je vidět Bučina (Buchwald). Foto: verschwundene-doerfer.de
Aktuální projekt Evropského regionu Dunaj–Vltava (EDM) s názvem „GrenzNachbarn“ (Hraniční sousedé) si klade za cíl tyto někdejší osady na Šumavě virtuálně znovu oživit a uchovat tak paměť na vesnice, které mnozí pamětníci označují jako „ztracenou vlast“.
Za projekt zodpovídá Barbara Daferner, která již téměř 14 let pracuje pro kancelář EDM Dolní Bavorsko se sídlem ve Freyungu. Rodilá obyvatelka Burghausenu se od té doby „s radostí věnuje přeshraniční výměně s Rakouskem a Českem“. Jako rodačka z Horního Bavorska, vyrůstající v blízkosti rakouských hranic, si v průběhu let vytvořila hluboký zájem o historii, přírodu a kulturu Šumavy – a zejména o osudy rodin v pohraničí. Hovořili jsme s ní o „zaniklých vesnicích“ a o její projektové práci.
„Jinak k tomu mladá generace ztratí vztah“
Projektová manažerka Barbara Daferner ze sdružení „Euroregion Dunaj-Moldau“. Foto: soukromá
Paní Dafernerová:Projekt „GrenzNachbarn“ se dotýká velmi citlivé kapitoly německo-českých dějin. Jaká byla konkrétní motivace, respektive impulz Evropského regionu Dunaj–Vltava, zaměřit se právě nyní na historii zaniklých vesnic?
Projekt je financován Bavorským státním ministerstvem hospodářství, regionálního rozvoje a energetiky a každé tři roky realizujeme nové dotační projekty. Toto téma mi osobně leží na srdci už dlouho, protože zde již nějaký čas bydlím a do Čech jezdím velmi pravidelně.
Je škoda, že jsme se mu nevěnovali dříve – alespoň ne ve větším rozsahu. Tyto příběhy se spíše tradují v soukromém prostředí, protože se týkaly rodinných příslušníků či předků. Jsou pak předávány jen v rámci rodin. To je samozřejmě důležité, ale myslím si, že by se o tomto tématu měla dozvědět i širší veřejnost, aby nebylo zapomenuto. Jinak k němu mladá generace ztratí jakýkoliv vztah.
Navíc je stále obtížnější najít pamětníky či potomky první generace – takže ideální by bylo začít už včera. Platí zde rčení: Když ne teď, tak kdy? Rozhodnutí věnovat se opuštěným a zaniklým obcím v rámci EDM souvisí s několika vývojovými faktory:
EDM existuje od roku 2012. Po úvodních letech zaměřených především na hospodářství, infrastrukturu, mobilitu a klasický regionální rozvoj se ukázalo, že kultura, identita a sociálně-historické dimenze mají i nadále zásadní význam. Přeshraniční spolupráce, která je prostřednictvím EDM institucionalizována, umožňuje zpracovávat historická a kulturní témata společně s partnery napříč hranicemi – což dříve nebylo prakticky možné. Otevírá se tím nová příležitost ke společné reflexi minulosti a paměti, viditelné napříč hranicemi i generacemi.
„Nejde jen o historická fakta“
Jaký je hlavní cíl projektu? Jde primárně o uchování paměti, o turistické využití regionu, nebo o podporu česko-německého porozumění?
Vše dohromady. Projekt výslovně tematizuje výzkum „opuštěných obcí jako společného kulturního dědictví“. Cílem je vytvořit komplexní přehled: mapování těchto míst, rozhovory s pamětníky, sběr fotografií a dokumentů, pěší a cyklistické trasy i výstavy, aby byla tato kapitola regionálních dějin v prostoru Dolního Bavorska a jižních Čech co nejkomplexněji zachycena.
Nejde jen o historická fakta – ale o obnovení povědomí o dříve společné kulturní a sociální síti. Tato místa a jejich příběhy jsou dnes z velké části zapomenuty, přesto jsou součástí společného pohraničního dědictví. V této paměťové a dokumentační práci vidím i příležitost: prostřednictvím výstav, práce s veřejností, propojování aktérů a přeshraniční spolupráce lze toto zmizelé dědictví zviditelnit – jako základ pro vzdělávání, paměťovou kulturu a možná i pro udržitelný turismus či kulturní identitu.
Pamětníci a citlivá práce s minulostí
Výpovědi očitých svědků jsou emocionálně i historicky velmi cenné. Jak tyto lidi vyhledáváte a získáváte pro rozhovory? A jaké výzvy přináší práce s často bolestnými vzpomínkami?
Získávání pamětníků je vždy citlivý a často zdlouhavý proces. V německo-českém pohraničí jsou tyto události navíc politicky i osobně silně zatížené – válka, ztráta domova. Po mém článku v regionálním deníku se však již ozvala řada zájemců, kteří poskytli informace a nabídli spolupráci.
Tyto skupiny často znají další osoby či rodiny pocházející z konkrétních míst. Využíváme také místní sítě – vlastivědné spolky, muzea, archivy. Velkou roli hraje veřejná výzva: oslovujeme lidi prostřednictvím regionálního tisku, sociálních sítí, akcí a přednášek. Osobní otázka typu „Vzpomíná si ještě někdo na…?“ často spustí lavinový efekt – jeden kontakt vede k dalším.
Téma je však nutné zpracovávat velmi citlivě, dát prostor samotným pamětníkům, příliš netlačit a nepokládat nepříjemné otázky. Většinou se pak jejich vyprávění rozvine samo…
„Nemá jít o masový turismus“
Interaktivní mapa má virtuálně oživit zaniklá místa na české straně. Co konkrétně uživatel uvidí, když klikne například na obec Hurkenthal?
Důraz je kladen na historický kontext, odbornou správnost, emocionální přístup a úctu k lidem, kteří tam kdysi žili. Kromě mapy s vyznačenými lokalitami je klíčové srovnání tehdejšího a dnešního stavu obce – prostřednictvím historických fotografií a stručného historického úvodu.
Nejemotivnější částí jsou osobní výpovědi pamětníků, například:
„Byl jsem ještě dítě, ale pamatuji si, jak…“
„Když jsme museli odejít, směli jsme si vzít jen jeden kufr.“
„Dnes je tam už jen les, ale když zavřu oči, pořád vidím náš dům.“
Turistika s respektem k místu
V další fázi projektu jsou plánovány přeshraniční pěší a cyklistické trasy. Jak skloubit tragické osudy zaniklých vesnic s dnešním zážitkem z přírody v chráněné krajinné oblasti?
Skupiny budou malé a vedené velmi citlivě, vždy ve spolupráci s lesnickými a turistickými spolky a aplikací Wanderkultur. Nemá jít o masový turismus – zejména s ohledem na chráněné území a národní park. Na místě budou informace poskytovat průvodci nebo – v další fázi – malé informační tabule s QR kódem, který návštěvníky přesměruje na web projektu. Do budoucna je myslitelná i forma virtuální reality, kdy si návštěvníci nasadí VR brýle a „ocitnou se“ v původní podobě obce.
„Budeme rádi za fotografie“
Projekt spolupracuje s renomovaným fotoateliérem Seidel i s turistickými a kulturními spolky na obou stranách hranice. Jak konkrétně funguje přeshraniční spolupráce?
V rámci EDM spolupracujeme s kolegy z Rakouska a Česka již téměř 14 let, kolegové z Euregia Bavorský les–Šumava–Dolní Inn dokonce ještě déle. Přeshraniční spolupráce proto pro nás nepředstavuje jazykovou ani administrativní bariéru. Navíc kolegové v Česku většinou dobře hovoří německy – a v případě potřeby pomůže angličtina.
Veřejnost je vyzvána k zasílání fotografií a informací. Co si od toho slibujete a jak ověřujete jejich správnost?
Budeme rádi, pokud nám potomci nebo bývalí obyvatelé poskytnou fotografie. Kontaktní údaje jsou uvedeny na našich webových stránkách. Před zveřejněním probíhá vždy dvojí kontrola, aby byla zajištěna historická správnost a relevance materiálů.
Osobní rovina
Po intenzivní práci s osudy vyhnaných lidí a zničených vesnic – je nějaký příběh nebo místo, které se vás osobně dotklo nejvíce?
Ne, nemám jeden konkrétní příběh. Spíše obecný zájem o sousední zemi a historii zaniklých obcí. Pro mě jako příslušníka třetí generace je těžké si představit, jak vše tehdy probíhalo. Ráda chodím na túry a považuji pozůstatky Dolních a Horních Světlých Hor, Knížecích Plání i staré hřbitovy, například v Českých Žlebech, za velmi zajímavé – natolik, že jsem projekt sama iniciovala.
„Shromážděná data zůstanou“
Na závěr: Projekt je plánován na tři roky. Co se stane s webem www.verschwundene-doerfer.de a shromážděnými daty po skončení financování?
Doba trvání dotačních projektů je obvykle omezená. Pokud však bude projekt dobře přijat a hodnocen jako úspěšný, existuje možnost jeho opětovného podání či rozšíření s inovativním přístupem. Webové stránky zůstanou dostupné i do budoucna a shromážděná databáze bude zachována.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v další práci na projektu.
