Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove
31. ledna:
Třebaže se počasí nakonec smilovalo a ukázalo přívětivou zimní tvář, …
… přenesme se v návaznosti na vzpomínkový boubínský včerejšek na rozloučenou s lednem 2026 ještě o rok nazpět, a to v podobě dramatického slunečního vítání jednatřicátého dne roku 2013.
30. ledna:
Leden se rozhodl loučit mlhami a šedí – za této situace je určitě vhodnější opět zavzpomínat na léta dávno minulá, třeba rok 2014, jehož předposlední lednový den přinesl boubínské jitro s rudnoucími Alpami …
… a působivou inverzí.
29. ledna:
Další sněhové přírůstky opět dodaly Vimperku optický punc nefalšované zimy.
28. ledna:
Čeňkova pila je místem, …
… kde teplotní výkyvy tradičně nemají pražádný vliv …
… na úchvatné ledové království, …
… vzniklé za úporných mrazů.
V běhu, ba rozletu zastavená voda tu působí chvílemi přímo magicky.
27. ledna:
Je potěšující, že ani dosud nejsilnější mrazy neumlčely mnohé šumavské studánky.
26. ledna:
Šumavě se dostalo lehkého … nejpříhodnějším obratem se jeví poprášení čerstvým sněhem, …
… které však vlivem oteplení na +4°C do večera spolehlivě zmizelo.
25. ledna:
Začíná se zdát, že tolik zde probíraný mráz se zvolna unavuje, takže je nejvyšší čas …
… věnovat se jeho kouzelnému dílu ve větším detailu, …
… a ponořit se tak do světa nefalšovaných přírodních zázraků.
24. ledna:
Slunce se opět po většinu dne skrývá, …
… ale dá-li už o sobě vědět, …
… dodává zmrzlé krajině na větší působivosti.
23. ledna:
Mrazy posledních dnů už je možno s klidným svědomím označit za úporné, ovšem sledovat leckteré jejich dílo je krásným zážitkem.
22. ledna:
I dnes by se daly z ranního Boubína pořídit záběry blízké tomuto – deset let starému, provázené rovněž mrazem pohybujícím se v rozmezí druhé desítky stupňů pod nulou.
21. ledna:
O den později přibylo na noční obloze oblačnosti … a po polární záři již ani stopa (úsek zbarvený do světle fialova je produktem městského světelného smogu).
20. ledna:
Již včerejší mrazivá noc přinesla po loňském listopadu opět na mnoha místech skvostně viditelnou polární záři. Ve Vimperku se nad obzorem objevil mlžný opar, ale ještě časně nad dnešním ránem byla na obloze slabě čitelná barevná doznívání té velkolepé nádhery, …
… dokud vše pozvolna nesplynulo do jediného temného tónu.
Geomagnetická sluneční bouře musela být mimořádně silná, protože ještě ve večerních hodinách, kdy clonící mrazivá mlha oproti předešlé noci vystoupila výše, byly i skrze ni na obloze patrné barevné pásy, sice již výrazně slabší, ale přece viditelné.
19. ledna:
Na řadě jsou dle „houpačkového“ harmonogramu opět mrazy, bez poctivější sněhové pokrývky opticky čitelné jen v podobě námraz …
… na veškeré vegetaci. A samozřejmě pocitově všude, kde se člověk náležitě nebrání teplým oblečením.
18. ledna:
Třetí lednová neděle přinesla Vimperku vysvobození z šedobílého zakletí, ale nerodilo se zrovna zlehka, o čemž vypovídala i střídavá ranní nasvícení města, zejména pak podzámčí. Sluce rozhodně nemělo ničím usnadněn vstup na scénu, …
… důležité však je, že se zdařil, ba dokázal z přetrvávajícího zůstatkového oparu vytáhnout dokonce i Alpy, …
… třebaže spatřit je vyžadovalo poctivé soustředění pozornosti.
Obrysy hraničních vrcholů, jako např. zde Smrčiny a Plechého vystupovaly na obzoru celkem ostře, …
… zima se více nežli sněhem prezentovala především mrazem. Kam ovšem dosáhly sluneční paprsky, tam výsledky jeho nedávné spolupráce s mlhou v podobě poutavých námraz spolehlivě likvidovaly.
17. ledna:
Vleklá vimperská mlha vybízela k pokusům zjistit, do jaké výše sahá její moc.
Ukázalo se, že horní hranice inverzní oblačnosti dnes lavírovala okolo jedenácti set nadmořských metrů …
… a umožnila přitom slunečním paprskům průběžně vytvářet celou sérii úchvatných optických jevů, známých jako bílá duha či mlžná duha.
S blížícím se podvečerem však mlha začala natolik vítězit a především stoupat, že záhy byl vší kráse konec a vládu i zde převzal třístupňový mrazík.
16. ledna:
Poklesne-li teplota opět do blízkosti nuly, je zákonitým vyústěním celkové situace inverze – mlha.
A přesně ta sevřela i Vimperk, kolem poledního sice nakrátko zlehka osvobozený, ale bez možnosti delší dohlednosti.
Ani hlavní dominanta – zámek – nebyla viditelná ze samotného města v plné míře, natož pak aspoň po většinu dne. Večerní hodiny přinesly do ulic klasické „mléko“, jež vydrželo po celou noc.
15. ledna:
K dvěma včerejším snímkům Výškovic není prakticky čeho dodávat, oteplení téměř dokončilo své dílo – zimu opticky proměnilo v předjaří.
Vyšší polohy jsou na tom jen o málo lépe, …
… místy se v nich však najdou celkem působivé plastické vzpomínky na nedávné sněhové vánice.
Sníh je ovšem mokrý a těžký, patrně by nepotěšil ani ty nejodhodlanější lyžaře. Tím zajímavějším se nicméně může stát příští vývoj, jímž se nakonec stejně jako vždy dáme překvapit. Momentální situace by v každém případě při dalším sněžení a zhoupnutí teplot, které by tentokrát muselo změnit směr opět pod nulu, představovala ideální podklad.
14. ledna:
V zájmu nenarušení celistvosti týdenního boubínského ohlédnutí obsahuje dnešní den v rámci srovnání i dva aktuální včerejší snímky. Po sérii extrémně mrazivých dnů, v nichž dokonce šumavský mráz zdolal třicetistupňovou hranici, následuje již druhým dnem – jak také jinak – prudké zhoupnutí směrem vzhůru, až k osmi stupňům nad nulou. Nemá smyslu polemizovat, do jaké míry je tento jev možno či nemožno považovat za přirozený, spíše sledujme třeba na příkladu nedalekých Výškovic, …
… jak se během včerejška a dneška postupně stále více ztrácí ještě nedávno velmi slušná sněhová zásoba.
Druhým příkladem je včerejší …
… a dnešní vimperský zámek. Už na jeho střechách zaznamenáme, úbytky, třebaže zrovna tady nepůsobí nijak dramaticky. Totéž by se mohlo zdát i pohledem na podzámčí a městské střechy, ale pozorné oko vidí své.
13. ledna:
„Chcem-li se setkati, nelučme se radš tedy.“ Tak praví ve své básni Sbohem a šáteček náš slavný básník Vítězslav Nezval. Co by to bylo za loučení s retrospektivním boubínským týdnem, kdyby byly opomenuty právě Alpy, po nichž bylo voláno předešlého dne. Tento třináctý leden nás přenáší tam, kde jsme začínali – do roku 2015, …
… a nabízí nejen setkání s Alpami, ale především zcela svéráznou barevnost celé krajiny včetně jemných proměn, jak je to kouzelné jitro postupně přinášelo.
12. ledna:
Týden vzpomínek věnovaných boubínské rozhledně zakončíme dvanáctým lednem roku 2014. Jak vidno, zima se tehdy nepředvedla ve své očekávané typické podobě, ale nebylo jí možno upřít, že zazářila úžasnými barvami – zde dokonce v kombinaci tzv. Venušina pásu, obohaceného pruhem bělostné oblačnosti.
Na tomto směru vždy táhly oko Alpy … a oblačnost, která je tentokrát dokonale zakrývala, vzbouzela dojem, jako by se snažila jejich siluety nahradit vlastní hrotitostí. Nejednoho návštěvníka možná i zprvu oklamala.
Vyšlé sluníčko se po prvotním dialogu s Bobíkem …
… pustilo do barevných kouzel v průhledných inverzních vrstvách.
Dospívající den se ovšem hlásil svými vlastními charakteristickými barvami, …
… které postupně vystřídaly všechnu nezaměnitelnou časně ranní poezii.
11. ledna:
I takovouto podobu na sebe umí brát zima (nejen) na Boubíně … tento jedenáctý leden náležel roku 2017 … a letošní mu na tomtéž místě co do bělostného vzhledu zdárně sekunduje.
10. ledna:
Desátý leden roku 2016 vyšel na neděli … a jitro velmi sveřepě ovládla mlha, …
… provázející i cestu návratu.
Neděle je ovšem ideálním dnem k podniknutí vícera výstupů – tehdy postačil hned druhý, odpolední, …
… aby přebohatě vykompenzoval ranní nenaplněná očekávání.
Snímek sice nepřenese rychlost, jíž se všechna ta krása neustále pohybovala a fantasticky proměňovala, …
… ale k zachycení zážitku, který se začne vracet plnou silou, naštěstí stačí.
9. ledna:
Historické toulání mezi lety 2015 a 2016 tentokrát přerušíme návratem ještě hlubším – do 9. ledna roku 2010. Tehdy to teprve šestileté rozhledně bez solárních panelů, zařízení pro přenos internetu a zejména turniketu, zato s dosud neukradenými prvními hromosvody dozajista slušelo více nežli v poslední podobě před smutným koncem.
8. ledna:
Do třetice v rámci ohlížení do minulosti nezaškodí připomenout si, že i ve dnech, které se netěší záři slunečních paprsků a všemu, co tato může nepředvídatelně nabídnout, lze nacházet stopy krásy, …
… neboť vždy záleží na úhlu pohledu. A nad sebehustší mlhou je stále sluníčko, třebaže je zrovna nevidíme …
… a podléháme optice chladné pichlavosti. Vzpomínka na osmý leden nás opět navrátila do roku 2015.
7. ledna:
Retrospektivní nahlížení do fotokroniky umožňuje nelámat si hlavu se striktním dodržováním příslušného aktuálního data. Zde tedy 7. leden o rok později nežli včerejší vzpomínkoví Tři králové – psal se rok 2016. I tehdy hrála pohledem z boubínské věže hlavní roli inverze, i tehdy se nad ni svérázným způsobem propsaly temelínské páry …
… a nad tím vším kouzlilo sluníčko, …
… a to až do podoby takřka ohnivé, …
… dokud se nad krajinou nezjevilo samo …
… a nerozmáchlo se k jejímu fantastickému nazdobení.
Tak byl uvítán další …
… z neopakovatelně krásných zimních dnů.
6. ledna:
Autentický tříkrálový Boubín už si nelze dopřát v podobě, jakou mohl mít naposledy loňského roku – totiž vychutnat si, co nabízí rozhledna. Nic ovšem nemůže zabránit návratům do minulosti – tentokrát konkrétně o jedenáct let, tedy do roku 2015. Tehdejší tříkrálové, mimochodem rovněž úterní jitro bylo skutečně magické. Dokola se rozprostírala inverze a nad ní za hlubokého ticha všemi směry zázračné výjevy. Zde stopa temelínských par, nad nimiž jako by chtěl časný sluneční svit nadzdvihnout cíp opony svrchní oblačnosti.
Alpy by patrně čekal jen málokdo … a přece se aspoň částečně objevily.
Lednový úplněk nadešel oproti letošnímu roku o dva dny později, ale v porovnání s předevčírem zde představeným superúplňkem se rozhodně neměl zač stydět.
5. ledna:
I takhle může vyhlížet dílo šestnáctistupňového mrazu … a člověk jen přemýšlí, jak asi musel ten vodní útvar na střešním okně vypadat před zmrznutím.
4. ledna:
Nedělní jitro krom jiného uvítalo první a jediný letošní superúplněk,
… zvaný též vlčí. Měsíc do té fáze dospěl již včerejšího dne v 11.02 hodin.
Ať už si kdokoli spojuje dle svého založení s tímto jevem cokoli, všem bez rozdílu nastala přívětivě slunečná neděle, jejímž vyvrcholením ovšem bude výraznější mráz.
3. ledna:
Třetí lednová obloha nad Vimperkem se v průběhu první letošní soboty tvářila zprvu mnohoznačně, …
… nikoho by asi nepřekvapil další příděl sněhu, který nebeské barvy nevylučovaly, ale nakonec zvítězilo slunečno, …
… jehož pozdní záře dodávala zejména historické části města svébytný půvab.
I v dávném středověku, na nějž se nám dochovala řada architektonických památek, …
… lidé v tento čas pohlíželi na běloskvoucí střechy, jen v jiném složení a rozmístění.
Zastřešeny byly bezesporu i bašty městského opevnění, …
… jen namísto zámku vedly dialog s hradem podobného ražení. Jeho ozvěny tu ovšem přes propast staletí zaznívají dodnes, jen v silně romantizujícím tónu, který milosrdně skryje často jistě krušnou realitu, jakou bychom možná zažívat nechtěli.
2. ledna:
Leden se od samého začátku snaží potvrdit svůj post zimního měsíce, …
… což dnes přetavil do podoby zasněženého dopoledne.
Nescházela ani chvilková příležitost k bleděmodrému protržení oblačnosti, …
… která ovšem zakrátko opět nad kouzelně nabíleným městem rozepjala svá křídla a po setmění navázala na dopolední konání.
1. ledna:
Nový rok 2026 započal od loňska přetrvávajícím silným větrem a k němu sice drobným, ale vytrvalým nočním sněžením. Projevila se tu však i změna v podobě zákazu či omezení zábavní pyrotechniky. Ne že by se snad všichni chtěli rázem vzdát oblíbené novoroční radovánky, …
… ale v porovnání s předchozími roky rozhodně znatelně ubylo amatérského rámusení.
Cesta na Boubín nabídla nejedno vpravdě zimní pohlazení na duši, …
… provázené slunečními paprsky pod nebeským blankytem, ..
… i místy zasněnou oblačností.
Krásně se tu zapomínalo na každoročně nevyhnutelné pomyšlení, …
… že o týden dříve bývá všeobecná nálada o poznání slavnostnější, protože atmosféra střídání roků se zkrátka nemá šanci rovnat svébytnému lyrickému kouzlu vánočních svátků.
A dnes k tomu všemu vyhrával stále nepominutelný, ale přece mírnější vítr (9,55 m/s – 34,4 km/h) … jen mrazík setrval na včerejší – loňské hodnotě.
Soumrak provázený červánky tiše vybízel k otázce, jak se asi v následujících dnech změní počasí. Nebylo by divu, kdyby se tam kdesi nahoře rozhodli trochu nám přisypat sněhu.
Šestá hodina novoročního večera už je tradičně vyhrazena profesionálnímu městskému ohňostroji, …
… který jako vždy …
… nepotřebuje dalších doprovodných slov.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Zbývá tedy již jen popřát všem na prahu druhé čtvrtiny jednadvacátého století především pevné zdraví … každý ostatně ví nejlépe sám, jakými dalšími přáními by rád orámoval běh svého života, aby převažujícím pocitem byl klid a spokojenost.
