Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove
7. února:
Vimperk je konečně plně zbaven mlhy, ale lákavě se rýsující blankyt z toho ještě zdaleka nebude.
Možná budeme rádi, nenaplní-li se předpověď dalšího sněžení, …
… o němž vypovídá i odpolední oblačnost.
6. února:
Že by si vleklá mlha dala říci a zdvihla se z vimperských ulic?
5. února:
Potůčky v hloubi šumavských lesů …
… zachovávají svérázné kouzlo zimy.
4. února:
I před čtrnácti lety ovládala boubínský vrchol mlha, ale přece jen ne natolik pevnou rukou, která by zabránila aspoň symbolické promluvě slunečního loučení.
To pak nejlépe vyniklo za soumračného návratu zpět dolů.
3. února:
Slunci stále, co naplat, vstup zakázán, …
… zato mrazík – dnes čtyřstupňový – má zcela volné pole působnosti.
Zima se v duchu lidové pranostiky o únoru opravdu snaží, aby pole sílila, za což buďme rádi.
2. února:
Nežli hledět do vimperské mlhy, vydejme se raději vzhůru do světa sluneční záře, …
… a to o dvanáct let nazpět …
… na boubínský vrchol, …
… právě vyprovázející den pozvolna ke spánku.
1. února:
Devět tisící sto šedesátý třetí den jednadvacátého století se nám opět překlopil z předešlého slunečna do šedi, …
… na níž se nic nezměnilo ani ve vyšších polohách, než v jaké se nalézá Vimperk.
Ale i tak bylo vlastně všude krásně šumavsky, přesněji řečeno typicky zimně šumavsky.
