Monitoring rysů: populace stabilní, počet mláďat rekordní
Bavorský les / Šumava
Dobré zprávy z hlubokých lesů hraničního hřebene: aktuální monitorovací zpráva za období 2024/2025 pro Národní parky Bavorský les a Šumava ukazuje mimořádně pozitivní vývoj místní populace rysa. Díky druhému nejvyššímu počtu zaznamenaných samostatně žijících jedinců v historii monitoringu a historickému maximu v počtu mláďat je nyní populace v regionu považována za stabilní, uvádí správa národního parku v tiskové zprávě.
V uplynulém monitorovacím roce bylo jednoznačně identifikováno celkem 27 samostatně žijících rysů (12 samic, 8 samců a 7 jedinců neurčeného pohlaví). Zvláště působivá je míra reprodukce: všech 12 samic vodilo mláďata – celkem bylo zaznamenáno 22 rysích mláďat.
„Tento výsledek nás velmi těší a ukazuje, že se rysům v obou národních parcích daří dobře a že zde našli vhodné životní podmínky,“ zdůrazňuje ředitelka Národního parku Bavorský les Ursula Schusterová. K rekordnímu počtu mláďat dodává: „Počet 22 mláďat představuje dosud nejvyšší zaznamenaný počet během jednoho rysího roku. Této hodnoty jsme dosáhli pouze jednou, a to v monitorovacím roce 2018/2019.“
Mezinárodní spolupráce jako klíč k úspěchu
Podle prof. Marca Heuricha, který vede monitoring v Bavorském lese, je přeshraniční spolupráce probíhající od roku 2009 základem účinné ochrany druhu: „Pouze díky těmto datům můžeme sledovat stav populace a její rozšíření, včas rozpoznat změny a případně upravit ochranná opatření.“
Radost panuje i na české straně hranice. Pavel Hubený, ředitel Národního parku Šumava, vzpomíná na počátky projektu: „Pamatuji si ještě dobu, kdy jsme před 40 lety na Šumavě vysazovali rysy z Karpat. Doufali jsme, že přežijí, ale nic nebylo jisté. Dnes vidíme, že jsme udělali správnou věc – že v celé oblasti Šumavy a Bavorského lesa žije dostatek rysů, jejich populace je stabilní a především že obyvatelé celého území je přijali jako přirozenou součást svého domova.“
Vedoucí ochrany přírody NP Šumava Martin Starý považuje klidné a rozsáhlé území obou parků za zásadní výhodu, zároveň však upozorňuje: „Je však třeba připomenout, že přeshraniční populace rysa v oblasti Šumavy je stále poměrně izolovaná. Bylo by žádoucí, aby se propojila s další populací.“
„Vzory podobné otiskům prstů“
Pro přesné sledování plachých šelem v hustých lesích využívá tým technicky náročnou metodiku. Celé sledované území má rozlohu 820 km², kde je během každé sezóny po dobu 100 dnů instalováno 109 fotopastí na 69 strategických místech. Pro jednoznačnou identifikaci bývají kamery často umisťovány v párech proti sobě, aby bylo možné zachytit obě strany těla zvířete.
Tyto snímky slouží k individuálnímu rozpoznání rysů, protože skvrnitý vzor srsti je u každého jedince jedinečný. Marco Heurich to přirovnává k lidské identifikaci: „Každá srst má individuální vzory a skvrny, které se u jednotlivých zvířat liší. Tyto jedinečné znaky fungují podobně jako otisky prstů u lidí.“
O Noře, Kikovi, Geli a dalších
Zájemci si mohou celý monitorovací report stáhnout na webových stránkách Národního parku Bavorský les. K dispozici jsou zde i profily celkem 70 rysů, kteří byli v obou chráněných územích zaznamenáni od začátku fotopastového monitoringu – a někteří dokonce už před jeho zahájením.
Nejstaršími dosud doloženými jedinci byli rysice Nora a rys Kika, kteří se dožili 14 let. Průměrný věk zvířat, jež byla pozorována alespoň ve dvou po sobě jdoucích letech, činí aktuálně 6,1 roku. Rysice Geli, narozená v roce 2013, je dnes s 11 lety nejstarší samicí zaznamenanou ve sledovaném území.
da Hog’n
