Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove
31. března:
V zásadním principu lze zopakovat, co bylo řečeno posledního dne předešlého měsíce – února. Jako by se totiž onen poslední den snažil naznačit či připomenout, co bude charakteristické pro jeho nástupce. Od samého rána se vnucovala představa aprílového, tedy nanejvýš rozmarného počasí.
Sněžilo již včera, dnes ovšem s ještě větší intenzitou. Pomyslný souboj jara se zimou v roli vetřelce se odrážel i na vodních plochách, …
… některé lesní scenérie pak působily v daném smyslu přímo alegoricky, třebaže šlo jednoznačně o dílo fantazie, nikoli prostou realitu, jistě vysvětlitelnou ve zcela poklidném duchu.
Oko za hledáčkem fotoaparátu si v každém případě skvostně užilo báječně fotogenické atmosféry.
30. března:
Stále převažuje chladné počasí, …
… do nějž mnohde namísto avizovaných dešťů promlouvá svými atributy zima.
Rozhodně ale krášlící rukou, …
… umocňující poezii lesa …
… a dodávající této i cestám s jejich ztuhlými stopami.
Jen čilý podběl musí uvyknout ledovým korunkám na svých květech.
29. března:
Jako by i příroda svou náladou od samého rána reagovala na dosud nezrušený, proti přírodě jdoucí nesmysl jménem letní čas, který se bohužel opět v noci ujal na více než půl roku – přesně na 210 dnů, tj. 30 týdnů – vlády.
Do večera sice došlo k mírnému zlepšení, ale nakonec je bylo možno vykládat spíše jako předzvěst k dalšímu z návratů zimy do jarního hájemství.
28. března:
Nekonečný prostor pro exaktní vědecká vysvětlování, stejně jako pro lidskou fantazii … každému, co je bližší jeho založení a libosti.
Obě kategorie si navíc vůbec nemusejí vzájemně překážet, ani odporovat.
27. března:
Dalo se předpokládat, že včerejší vimperské dva centimetry sněhu, které se ještě téhož dopoledne rozplynuly, budou mít ve větších nadmořských výškách jinou podobu a především větší trvanlivost.
Potvrdil to i Boubín, …
… na němž panoval mrazík a chvílemi se ozval západní větřík o síle 5,6 m/s (20,16 km/h).
Nejpřitažlivějšími se ukázaly pohledy vzhůru k nebeským výšinám, …
… dole pak bylo možno kvitovat s povděkem, že čerstvý sníh v bohatší vrstvě povětšinou překryl staré zledovatělé pozůstatky původní pokrývky, po níž bylo nejlépe chodit s nasazenými nesmeky.
Zásoby sněhu předvedl také Luzný, jejž lze zahlédnout i bez rozhledny, …
… zatímco Vimperk už se dalších bělostných přírůstků nedočkal. Vybízel spíše opět k otázce, kolik let zbývá k tomu, aby dosud viditelný zámek prakticky zmizel oku za přírůstky podboubínských smrčin.
26. března:
Nu, ranní zimní pozdrav už nás neminul, naštěstí ale Šumavu nepotkalo totéž, co je hlášeno zejména z Beskyd.
Večer se pak zaskvěl dramatickými tóny, jako by jimi chtěl uzavřít sérii průběžných sněhových přeháněk, které však již nevyústily v trvanlivější viditelný efekt.
25. března:
Copak nám asi věstí oblačnost s typickými „lentikuláry“, tedy čočkovitými mraky?
24. března:
Podvečer přizdobil zámecké panorama půvabným nádechem pravého parhelia.
23. března:
Stále nás zdraví jaro, …
… nešetří slunečními paprsky, …
… ale ani chladem – zima má ostatně co oplácet a vše nasvědčuje tomu, že tak učiní právě v tomto týdnu.
22. března:
Kdekoli oko v přírodě spočine, tam může nacházet úchvatné scenérie – nezřídka prostřednictvím stromů včetně těch, jejichž životní pouť se uzavřela.
Jiné pak přicházejí přímo s hudební symbolikou, zde nepřehlédnutelným tvarem dávné antické lyry.
21. března:
Namísto dokumentace zatažena a občasného deštiva si raději připomeňme tři různorodé boubínské časně jarní večery jedenáct, …
… deset …
… a devět let staré.
20. března:
Přeneseme-li se ve vzpomínkách o osm let nazpět, můžeme konstatovat, že i v onom roce 2018 vyšla jarní rovnodennost na 20. březen, jen oproti letošku o hodinu a půl později – na 17:15. Pohledem z Boubína, …
… ba i z jeho rozhledny do širého kraje se to však jevilo jako pouhá čirá teorie.
Letos je sice též možno říci, že astronomické jaro vítal na Šumavě sníh, …
… ovšem v naprosto symbolické zbytkové menšině na stinných místech, kam nedosáhly sluneční paprsky.
V těchto okamžicích ještě vládla zima, …
… leč opticky v podobně teoretickém duchu …
… jako úvodem vzpomenuté osm let staré jaro.
Kromě sněhových ostrůvků ji ve vyšších šumavských polohách připomínala vlastně jen dopolední teplota -2°C. To ovšem v okamžiku nástupu jara dávno neplatilo – rozdíl ve prospěch plusové hodnoty činil rovných deset stupňů, což představovalo velmi slušný skok.
19. března:
Škoda, že snímek není schopen přenést i omamnou vůni půvabného lýkovce, rozkvetlého již dávno před svatojosefským svátkem.
18. března:
I rozpačitá chladná mlhavá jitra mohou přinášet klenoty, k nimž stojí za to sklonit se.
17. března:
Dvojí tvář jediného dne, chladného a slunečného, …
… ale též zasněženého po aprílovském způsobu.
16. března:
Boubín se probudil do ponuře mrazivého jitra, …
… ba i slibovaný sníh nejen zjevně poletoval, nýbrž i zůstával ležet.
Přesto se však zima zbytku své zatím stále právoplatné vlády již plně neujme, …
… spíš přemýšlejme, co si asi schovává na vzdálené okamžiky, v nichž oplatí jaru jeho předčasné vpády.
15. března:
Houževnatý devětsil se zimních doteků nebojí.
14. března:
Také dnešní návrat do boubínské historie naváže na již zde vzpomenuté časy slunečních gloriol, nepotřebujících vždy nutně celý oblačný oceán, …
… aby třeba jen slaběji zazářily okolo stínu rozhledny …
… přičiněním slunečního loučení.
13. března:
Za poutavými zážitky není vždy nutno vydávat se do dalekých míst, provázených všeobecně známými atraktivními legendami.
Třeba lokalita nedaleko Čkyně, zvaná Zdůlí, přináší vzpomínku na pradávnou tragickou událost z roku 1742.
V oněch časech, poznamenaných vleklými „válkami o rakouské dědictví“ mezi habsburskou císařovnou Marií Terezií a zde konkrétně bavorským kurfiřtem Karlem Albrechtem, který si za podpory Francouzů činil nárok na císařský trůn, došlo v těchto končinách k menší bitvě, či spíše šarvátce mezi rakouským a ustupujícím francouzským vojskem. Jeden z prchajících poražených Francouzů se zřítil s koněm ze skály náležící k vrchu zvanému Skalnice.
Jeho matka si mrtvé tělo vyzvedla, převezla domů do Francie a na místě synovy smrti dala vystavět kapličku. Tolik historie, kterou tu symbolicky připomíná i motiv piety na oltáři.
Lidová pověst je ovšem romantičtější, a jak už to bývá, nabízí více variant. Podle jedné mělo jít o francouzského důstojníka, který se v noci vracel od dívky, do které se tu zamiloval.
Reálnému základu – smrtelné nehodě – se tak dostává zcela jiného, mnohem silnějšího a přitažlivějšího pozadí.
Ať už se téměř tři sta let stará událost odehrála jakkoli, jedno je jisté, …
… dodnes zachovalá vzpomínka na tragicky vyhasnuvší mladý život neztrácí na své působivosti a dává příležitost k zajímavému výletu.
12. března:
Ohnivá večerní obloha nás nenechává na pochybách o tom, …
… že i samo počasí bude plné změn, …
… stejně jako fantastické oblačné dění, …
… plné barev i prchavých tvarů.
11. března:
Jaro už se hlásí, ještě však i s bělostnými stopami nočních mrazíků, …
… přenechávajících své dílo slunečním paprskům.
10. března:
Jistě i teď by bylo k živému spatření, co zůstává už jen vzpomínkou.
9. března:
I takhle může, bohužel, vyhlížet šumavská lesní mýtina, …
… poseta cizokrajnými „pozdravy“ až z dalekých Brém.
8. března:
Opět nelze vynechat boubínské vzpomínky – tentokrát na sluneční glorioly, vykreslené na hladině inverzního oceánu, …
… z jižní strany rozbouřeného a tříštícího se o Basumský hřeben.
7. března:
Jako vždy statečně přečkala sníh i mrazíky …
6. března:
Navzdory přetrvávajícímu teplému počasí boubínský vrchol stále drží slábnoucí zbytky své sněhové pokrývky, většinou již silně zledovatělé.
Dnes panovaly i příznivé podmínky k pozorování Alp, třebaže již jen vybranými průhledy skrz lesní porost.
S přibývající silou slunečních paprsků zákonitě i viditelná torza pozvolna mizela ve stoupajícím oparu.
Vimperský zámek na protilehlé straně podobným problémům nečelil, …
… bylo však jen možno porovnávat na základě dřívějších zkušeností míru jeho zakrytí vzrůstajícími lesy – ostatně i ze samotné rozhledny bývala před již mnoha lety k zahlédnutí špička jeho věže, což brzy přestalo být pravdou.
5. března:
Každého osluněného blankytu bychom si měli umět naplno vážit a uvědomit si, že není automatickou samozřejmostí.
4. března:
V „obyčejné“ struktuře dřeva promlouvají ozvěny vesmíru. Tváří v tvář jim by se člověk měl dokázat zamyslet nad tím, …
… zda je svými často krátkozrakými, směšně megalomanskými projekty přírodě nepostradatelným, ..
… zda jej tato k své zdárné existenci vůbec potřebuje, …
… resp. položit si otázku, …
… zda jí není nejužitečnějším …
… nanejvýš v této podobě.
3. března:
Náš nebeský souputník vstoupil již v čase 12:38 do úplňkové fáze, tentokrát tím pozoruhodnější, že její finalizace byla součástí úplného zatmění Měsíce. Nemusíme však litovat, že jsme této unikátní záležitosti neměli možnost přihlížet – především se odehrála v rozmezí cca osmapadesáti minut pro nás dopoledního času 11:04 – 12:02 a nejlépe pozorovatelnou byla nad Pacifikem, kde sice z našeho hlediska nastává zhruba devítihodinový časový posun, který by viditelnost umožňoval, avšak máme to poněkud „z ruky“.
2. března:
Druhého dne se původně uplakaný březen již slunečně rozesmál, …
… zpočátku však ještě i mrazivě, …
… kterýžto stav byl ovšem zcela jasně odsouzen k ústupu kouzelným proměnám, …
… jimiž neomylně promlouvalo …
… hlásící se jaro.
I loňské barvy náhle zapůsobily jako zcela svěží …
… pod blankytem rozjásané oblohy.
1. března:
Nástup meteorologického jara byl sice poněkud uplakaný, ale možná na něj budeme v průběhu měsíce ještě vzpomínat v dobrém.