Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove
28. dubna:
Za dva dny uvítáme máj. Leckde by ovšem mohla vzniknout domněnka, že se jen pozdí kalendář a jmenovaný měsíc byl dávno uvítán.
27. dubna:
Je úžasným zážitkem moci být přítomen tomu, jak vlivem jemného oparu pod zcela vyjasněnou oblohou téměř neviditelní alpští velikáni, …
… jež si musí k oku přitáhnout dalekohled či teleobjektiv, přihlížejí ze svých monumentálních výšin krásnému slunečnému jaru.
Plný rozkvět je nadosah, …
… ale fotograficky nejpůsobivější je tu stejně vždy za jakéhokoli počasí věčné setkávání minulého s příštím, …
… odcházejícího s přicházejícím, …
… loučení s vítáním.
26. dubna:
Poslední aprílová neděle …
… prakticky s předstihem opravňuje k souhrnnému zhodnocení celého měsíce, …
… který letos svým příslovečným počasím, obecně charakterizovaným jako velmi náladové a proměnlivé ve velkém rozsahu, šetřil, resp. popřál nám mnohem více krásných dní na úkor zatažených, mlhavých a deštivých.
Zbývající čtyři dny už na tom sotva něco zásadního změní, jakkoli nutno uznat, že poctivé deště by rozhodně byly žádoucími a potřebnými.
Životadárné vody není nikdy dost.
Večerní červánky sice mají zvěstovat změnu počasí, ale mírné dešťové přeháňky nám meteorologové slibují nejdříve až na květen … stejně nezbývá nic jiného než dát se přírodou překvapit.
25. dubna:
Jaro naplno září …
… nejen při zemi, …
… ale duben leckde předbíhá květen již i výše.
24. dubna:
Také svatojiřský pátek se kouzelně vydařil, …
… ovšem vylézající hadi ještě v boubínských lesích k zahlédnutí nebyli, o štírech pak nemluvě ani v nejparnějším létě 🙂 .
Přece jen tu navzdory příjemnému slunečnu nepanovalo zrovna teplo, …
… i když sněhu oproti minulému týdnu ubylo …
… do stále symboličtějších miniatur.
Vylepšila se ovšem dohlednost, …
… přesněji řečeno zřetelnost dominantních šumavských vrcholů počinaje Velkým Javorem …
… přes Roklany, …
… oba Ostré s Jezerní horou a Špičákem …
… až k Luznému.
Proměny viditelnosti vimperského zámku však závisejí především na rychlosti růstu okolních lesů. A tady hraje svou nepřehlédnutelnou roli skutečně každý rok.
23. dubna:
Pro takovéto narušení pravidelnosti ve střídání počasí se jistě nikdo nehněvá, …
… obzvláště když obloha od samého rána slibuje blankytné vyladění …
… a lehká oblačnost nad prosluněným obzorem zjevně nebude mít dlouhého trvání.
22. dubna:
Není ničím neobvyklým, že přívětivá podoba jara bývá vykoupena nočními mrazíky, jejichž stopy se stávají ranním pozdravem.
Skutečně není moc vody, ale když se i to málo přioděje vytouženou sluneční září, …
… jež navíc dodá některým šumavským zákoutím i nádech slovy nepopsatelného tajemna, probouzející se fantazie jakákoli pomyšlení na problémy reálného světa spolehlivě odplaví.
Kroky už pak samy zamíří na vzájemně spřízněná místa pod klenbou lesů, …
… kde čeká nejedno překvapení – třeba v podobě lidového propojení prvotně velikonočního motivu s vánočním.
21. dubna:
Nežli od samého rána hledět do očekávaného a také naplněného šedivého zatažena, pojďme raději … a to doslova … ke kořenům.
20. dubna:
Páteční odhad pravidelnosti střídání nálad počasí zatím docela vychází, po uplakané neděli nás vítá do předposledního dubnového týdne opět sluneční úsměv.
A ten, jak dávno známo, nejlépe vynikne v srdci přírody, o naší šumavské nemluvě.
Ani poměrně bohatá oblačnost za takových okolností nevzbouzí pražádné obavy, ale naopak působivě dotváří celkový obraz krajiny, ať již ve větších celcích, …
… nebo třeba detailnějších pohledech do konejšivé a léčivé náruče lesů.
Takové okamžiky představují mimo jiné ideální kulisu k vzpomínkám na ty, kdož Šumavu obývali před staletími, někdy bezejmenní, jindy naopak zvěčněni pro budoucnost pery literátů, jako třeba proslulý dobrosrdečný a dobromyslný legendární silák mimořádného vzrůstu – Rankl Sepp. Tato přezdívka muže, jehož skutečné jméno znělo Josef Klostermann, je vlastně, jak bývalo zvykem, spojením původu – zde lokality zvané Ranklov (v současných mapách Ranklovská rovina) a jména – zde německé lidové podoby jména Josef (jednoduše řečeno, tam, kde my jsme z Josefa udělali Pepu či Pepíka, mají Němci Seppa). Shoda příjmení se slavným spisovatelem, který nic patrně netušícímu Rankl Seppovi zajistil literární nesmrtelnost románem V ráji šumavském, nevychází z příbuzenského poměru.
Dnes již z bývalé Seppovy rodné usedlosti pozůstává jen drobná zarostlá hromada suti …
… a nepatrné symbolické torzo někdejšího zdiva na zalesněné louce, jež v těch dávných časech podle dobových fotografií byla holou širou plání, sloužící mimo jiné jako pastvina.
Kamenná stavba s moderním zastřešením, připomínající seník či menší stodůlku, je pozdějšího data a se Seppovým původním sídlem nijak nesouvisí (leda by se zrodila z materiálu získaného jeho demolicí, což se jeví poměrně pravděpodobným).
Navzdory zákonitým proměnám vlivem neúprosného běhu času tady však dávná historie promlouvá velmi silně, neboť kouzlo Šumavy nade vše spolehlivě odolává.
19. dubna:
Neděle se rozhodla nenapodobit sobotu v převažujícím slunečnu, ale naopak vyzdvihnout odvrácenou stranu aprílového počasí a spíše si většinou poplakat, navíc za mírného ochlazení. To je ovšem výzva k výpravě do lesů, …
… kde lze nejen tradičně potěšit oko i duši, …
… ale též nahlédnout do zelené lékárny našich dávných předků.
Prvním pojmem, který patrně napadne každého, kdo se kdy setkal s nějakým druhem takovéto cizopasné houby, je „choroš“, což vychází z obecného označení pro širokou skupinu na dřevě parazitujících hub – čeleď chorošovitých, zahrnující desítky konkrétních druhů. Jen některé ale mají v názvu přímo jméno choroš. Druh na snímku nese název troudnatec kopytovitý /Fomes fomentarius/, který se odvíjí od skutečnosti, že zmíněná houba bývala ve vysušené podobě využívána jakožto zdroj troudu, tedy snadno zápalné látky, schopné vznícení od pouhé vykřesané jiskry (považme, že sáček se sušenými houbami, mezi nimiž nechyběl ani troudnatec, byl nalezen např. u slavného „ledového muže“ Ötziho – více než pět tisíc let staré mumie, objevené roku 1991 v alpském ledovci). Tato názvotvorná charakteristika však není zdaleka postačující, …
… vezmeme-li v úvahu, že odpradávna byla právě tato houba používána k zastavování krvácení a potažmo k jakési formě, řečeno naší současnou terminologií, dezinfekce. Dnes je pak prokázáno, že troudnatec obsahuje vitaminy B, D, kyselinu listovou, jsou mu připisovány antibakteriální a antivirové účinky, ba vykazuje údajně (podle čínských vědců) účinnost i proti některým formám rakoviny. Opomenout nelze ani jeho využití v lidovém oděvnictví, konkrétně v podobě svérázných čepic či výroby plsti. Určité kulinářské receptury pak dokonce doporučují mletý troudnatec jako koření na grilované maso. Nu, k podobným údajům či návodům je vždy zapotřebí přistupovat střízlivě a obezřetně, což ale nic nemění na skutečnosti, že příroda je mimo jiné, jak již bylo výše řečeno, velkou zelenou lékárnou.
Stejně tak je dávno prokázáno, že zdraví těla neodmyslitelně souvisí i se zdravím duše. Komu by k dosažení potřebné harmonické vyváženosti obojího nepostačovala atmosféra samotného lesa, ten si ji podle svého založení může posílit na místech, kde k dílu přírody přiložil svou ruku i člověk.
Nutno ovšem připomenout, že člověk je přece rovněž neodmyslitelnou součástí přírody – je jen škoda, že se k ní v současnosti nedokáže navracet stejnou měrou jako dávné generace, které jí, třebaže nedisponovaly pokročilou vědou našeho střihu, zjevně rozuměly nesrovnatelně více a neméně tak si jejích darů vážily.
18. dubna:
Předposlední dubnový víkend přidal na teplotě, ba chvilkami vyladil oblohu do téměř bouřkových tónů. Zůstalo však jen u optických dojmů, střídaných většinovým slunečním projasněním. Večer si ale zase jednou barevně zakouzlil.
17. dubna:
Začíná se zdát, že příroda vnáší do střídání počasí určitou pravidelnost – dnes, hned za úsvitu, vytáhla po včerejší mlžné uplakanosti sluneční kartu, zajisté vítanou a nanejvýš příjemnou.
Za boubínského takřka bezvětří působila – v současnosti již jen u paty rozhledny – naměřená teplota příjemnou jarní svěžestí, …
… jaká by tam nahoře nabyla dozajista jiných rozměrů. Pohled do zapovězených výšin navíc vyvolal velmi silnou symboliku vpravdě mystického charakteru – jako by rozhledna, jejíž čas se pozvolna stává vinou neblahých okolností (zdokumentovaných zde sedmadvacátého února) sečteným, byla shora jištěna jakýmsi nebeským řetězem.
A ke všemu je stále možno konstatovat, že na Boubíně ještě navzdory vlnám poměrně výrazných oteplení přetrvává sníh, třebaže zcela pochopitelně již jen v symbolických zbytcích.
Viditelné jsou i na vzdáleném Almbergu / Mitterdorfu, kde ovšem současnou situaci významně v počátcích podpořilo umělé zasněžování sjezdovek.
Však na stinných místech boubínského vrcholu také najdeme rozsáhlejší bělostné ostrůvky, dosud odolávající stále větší síle slunečních paprsků.
Nejsilnější lákadlo dnešního výstupu představovala dohlednost, i když ovlivněná oparem. Např. oba Roklany téměř vyžadovaly k svému objevení navyklé cvičené oko, …
… zato vimperský směr přišel se zřetelnou bohatou geografickou nadílkou. Vlevo v popředí se nezapře zámek, prakticky v jedné linii s panelovým „Sojčákem“, za zámkem navazují Hrabice a Cejsice. V dáli za jmenovaným vimperským sídlištěm se rozprostírá Vacov s Miřeticemi a nejblíže k obzoru pak lze vpravo rozeznat dvojmo v krajině rozprostřené Zálesí. Výrazným vrcholem, který ještě obzorový opar uprostřed propustil k oku za objektivem, je Kůstrý.
Jakkoli panelová architektura do šumavské krajiny přirozeně nezapadá, pohled z Boubína vybízí k vděčnosti, že tato betonová masa umělých vesnic se aspoň dočkala barevných úprav, které přece jen zmírňují mnohem horší optický účinek, jaký by vzešel z původní obvyklé uniformní šedi, na jakou jsme byli zvyklí v minulém století.
Ukončit však dnešní boubínské putování pohledem na panelové sídliště by se rovnalo neuvěřitelné zhůvěřilosti … navraťme se proto závěrem zpět z „civilizace“ do objetí posvátného klidu prosluněného lesa.
16. dubna:
A opět návrat k zatažené obloze, zde od samého rána ukrývající Boubín, který by jinak danému krajinnému úseku na obzoru dominoval.
Jinde ovšem vládla skrz naskrz až dolů poctivá mlha, místy okořeněna drobným mrholením, …
… což umožňovalo soustředit veškerou pozornost k půvabům lesa, nabývajícím tou souhrou prazvláštní tajemnosti.
15. dubna:
Teprve duben půlící středa se po ranních mlhách dokázala naplno slunečně usmát, …
… třebaže večer celkem zákonitě opět ponořila do oparu.
14. dubna:
Další z ranních nálad pod zasmušilou oblohou zprvu nenaznačovala, …
… že by se šumavské počasí mělo pohnout přívětivějším směrem.
Oproti včerejšku naopak i místy lehce kapalo, …
… na zásadní zbohatnutí vodních toků to však nemělo šanci stačit.
Dnes pro změnu Teplá Vltava …
… nevykazovala pražádné rozdíly v porovnání se včerejší Studenou.
Slunečno se ale nakonec přece jen dokázalo prosadit, …
… i když ne silou, jakou by bylo možno očekávat.
13. dubna:
Ani druhé dubnové pondělí ještě neprovedlo zásadní obrat v počasí, i když je slibováno oteplení.
A tak bylo lépe po několika ryze dokumentárních snímcích nejen krajiny, …
… ale též pozůstatků dávno rozbořené šumavské architektury …
… zamířit k vodě, …
…. jež nikdy nezklame.
Leckdo si postěžuje na její nedostatek, ale třeba Studená Vltava (a to nejen podle názvu) …
… spěchala do hlavního koryta dokonce i po rozvodněné louce.
12. dubna:
Jediný den stačil k prudké změně atmosféry. Ještě včerejší milé slunečno opět ustoupilo zataženému a místy mlhavému počasí, …
… v němž ale krásné (nejen) velhartické letité stromové solitéry nabyly na svébytné přitažlivosti …
… a fotogeničnosti.
Velké překvapení ovšem představoval zejména hřbitovní kostel, naposledy ve fotokronice prezentovaný loňského šestnáctého července. Dočkal se totiž potřebné opravy omítky štítové zdi, což jednak celkem ostře kontrastuje se stavem zbývající části fasády, …
… ale zejména zbavuje kostel legendárních tajemných úkazů podle místní pověsti, jež se údajně stala inspirací k Erbenovým Svatebním košilím. Dobové zprávy nicméně shodně tvrdí, že po každé opravě se dívčina tvář objevila po čase znovu … třeba onen potřebný čas ještě neuplynul a zázrak se zopakuje i tentokrát.
Za jiný by se možná dala považovat skutečnost, že Spasitel u kostelní zdi oproti minulému dokumentování již nepřipomíná gymnastu na hrazdě. Jedna oprava ale volá po další, …
… pokud naopak nemá situace pod Kristovýma nohama být vnímána vlastně jako specifická symbolika pomíjivosti – zde „až za hrob“.
Nakonec se lehce změnilo k dobrému i původní mlhavo a přestalo ve známém nicovském panoramatu zapírat očím nejvzdálenější šumavské vrcholy.
11. dubna:
Jarní kvítka zkrátka musejí být uvyklá rozmarům přírody, …
…. jejíž fantazie navíc nezná hranic. Stačí třeba setkání se zajímavým stromem, na první pohled pamětníkem mnohého.
Člověk tedy přijde blíž …
… a pak už si jen v úžasu tiše přiznává, …
… že fantazie přírody zase jednou silně poškádlila tu jeho.
A co teprve, dojde-li na pozemský dialog s nebesy …
10. dubna:
Tak se nám apríl konečně pochlapil a po krásných dnech nabídl také jiný odstín svého příslovečného počasí. Vimperk se probudil do přeháněk, zahrnujících ledovou krupici i nefalšovaný sníh.
Ten ve vyšších polohách dokázal přesvědčit, že se udrží déle nežli dole ve městě, …
… což bylo dáno především rovným bodem mrazu, který už ovšem neumlčel rozdováděné studánky.
V každém případě se opět potvrdilo, že Šumavě tato tvář báječně sluší …
… a dává přímo malebně vyniknout všemu, čím tu příroda doslova kouzlí.
Popsaná ranní vimperská situace se brzy obrátila v pouhé deštivo a město až do pozdního odpoledne obklopila mlha.
9. dubna:
Jitro druhého dubnového čtvrtka se lehce zakalilo, a nenavázalo tak na náladu svých dvou předchůdců. Skutečné milovníky přírody, nadto šumavské, však popsaný stav jistě neodradí od toulek, …
… které za všech okolností mohou přinášet překvapení, k nimž navíc není vůbec nutno vyhledávat turisticky atraktivní známá místa.
Nejzajímavější rozuzlení nejednou přinášejí cesty bez předem stanoveného cíle … třeba jako ta dnešní, jež prakticky nečekaně odhalila mimo jiné přežívající pozůstatky zimy – jak jinak nežli v blízkosti lesních vod.
A pak už jen tajemný prožitek posvátného klidu, …
… tolik potřebného zejména v dnešním veskrze zblázněném světě.
K zastavení lákal i živou vodou obklopený půvabný ostrůvek devětsilů, …
… stejně jako představa, kolik nejrozmanitějších příběhů asi navždy tají mlčenliví svědkové neúprosného běhu času.
8. dubna:
Z dalšího, snad ještě blankytněji shora vybarveného dne vyzařovala radost, sdílena po svém vším, …
… s čím se lze v chrámu přírody setkat.
7. dubna:
V den, který se zaskví nádherně blankytnou oblohou, …
… je ze světelného hlediska nejlépe počkat si na večerní slunce …
… a jeho kouzla krátce před rozloučením.
6. dubna:
Nad čím asi tohle pozoruhodné přírodní oko roní svou slzu … ? Nebylo by divu, kdyby nad člověkem …
5. dubna:
Pokud se z Vimperka vydáme přes Bavorov až k samotě zvané Podhory, otevře se nám nejen krásný panoramatický pohled směrem k Boubínské hornatině, …
… ale též možnost vystoupat příjemnou zalesněnou krajinou …
… na vrchol zvaný Svobodná hora …
… a navštívit tam mladší sestru boubínské rozhledny.
Použitý příbuzenský termín nám potvrdí již první pohled na důvěrně známé tvary dřevěné věže, lišící se od výše jmenované absencí vstupního turniketu, solárních panelů a internetových parabol na vnější straně zábradlí vyhlídkové plošiny, která je tady navíc zastřešena. Rozhledna nese jméno Haniperk a její sourozenecké pouto s boubínskou je zpečetěno rukopisem téhož vimperského projektanta – ing. Jiřího Ondřicha.
Haniperk je sice, jak již bylo řečeno, mladší, a to o nezanedbatelných patnáct let, ale v každém případě prozrazuje výrazně svědomitější péči, …
… podněcující k otázce, jaké životnosti se navzdory nevyhnutelnému působení přírodních vlivů, byť v méně než poloviční nadmořské výšce oproti Boubínu, dočká.
Trvale zde umístěný teploměr prozradil o Velikonoční neděli téměř osmnáct stupňů, v jejichž kontextu působil svižný větřík o rychlosti až 8,7 m/s (31,32 km/h) jako rázné osvěžení.
Rozhled je tu všemi směry úžasný, ať už k Šumavě, zde konkrétně úvodem již vzpomenuté Boubínské hornatině s dvěma známými dominantními vrcholy a hrbolkem Solovce mezi nimi, …
… bližšímu Libínu, ba i k podobně jako na předešlém snímku Bobík stále zbytkově zasněženému Hochsteinu, prozrazujícímu se napravo v dáli, …
… nebo třeba k památné zřícenině hradu Helfenburku.
Zajímavým zpestřením se stala náporům větru statečně odolávající fotomodelka z říše dvoukřídlého hmyzu – bzučivka obecná.
Spojitost Haniperka s Boubínem má, jak zde již nejednou zaznělo, v druhém případě od loňského července smutně trpkou příchuť, a tak se tu člověk neubrání pomyšlení, že i v rámci boubínského zalesnění by přinejmenším alpským směrem byla vítána podobná ojedinělá vyhlídková místa v podobě malých pasek, jaké jsou k nalezení poblíže rozhledny na Svobodné hoře.
4. dubna:
Třebaže na Šumavě nebývají ničím překvapivým zasněžené Velikonoce, letošní Bílá sobota naštěstí opticky nenaplňuje svůj název, naopak se štědře usmívá na posly jara, ať již fialky, …
… podběl …
… či jaterníky.
3. dubna:
Něco málo …
… z podboubínských …
… velkopátečních nálad.
2. dubna:
Zelený čtvrtek se nepřehlédnutelně přiblížil k jarní atmosféře, vynechal srážky a pozdvihl teplotu do příjemnějších rovin.
Jen s podvečerem posunul barvu, jež mu dává název, do zcela jiných, výrazně expresivních odstínů.
1. dubna:
První dubnové jitro se předvedlo v mírně příznivějším duchu nežli včerejší poslední březnové, tedy především již bez sněhových přeháněk, ale v těsné blízkosti chladných lesních vod stále zůstávalo pocukrováno.
Uprostřed té aprílové bělosti tím více upoutal kvetoucí lýkovec, podobně jako předešlého měsíce o svatém Josefu, před prvním jarním dnem.