Radary místo vize.
Silnice na Strážný se pořád jen lepí a Vimperk z ní mezitím vybírá pokuty

Stačí si představit typické hlášení Zelené vlny: sníh, kamiony v zatáčkách u přejezdu, problém na tahu ke Strážnému. A Vimperk? Město, které by mělo být branou na Šumavu, pořád působí spíš jako výběrčí na trase, jejíž skutečné řešení se znovu odkládá.

Oficiální materiály samy ukazují, jak křehká je páteřní silnice I/4. Na jaře 2025 byla kvůli opravě přejezdu ve Vimperku a železničního mostu v Kubově Huti silnice I/4 v úseku Vimperk–Kubova Huť uzavřena a objízdné trasy na Strážný vedly přes Prachatice, Volary a Lenoru nebo přes Borová Lada. Letos se zase na výjezdu z Vimperka sanuje nestabilní svah a ŘSD ve své mapě oprav pro rok 2026 u I/4 v jižních Čechách uvádí především dílčí zásahy, například úsek Solná Lhota–Korkusova Huť nebo sanaci skal mezi Hliništěm a Strážným. Jinými slovy: znovu se lepí, opravuje a improvizuje. Systémové řešení na horizontu nevidět.

A teď to podstatné. Jihočeský kraj v oficiálním odůvodnění 4a. aktualizace Zásad územního rozvoje připomíná, že koridor I/4 od Nové Hospody přes Strakonice, Vimperk a Strážný k německé hranici byl po vypuštění z celostátní politiky územního rozvoje přeřazen mezi záměry krajského významu. Ve stejném dokumentu kraj uvádí, že potřeba zvýšení kapacity I/4 mezi Novou Hospodou a Strakonicemi se neprokázala a že další pokračování směrem k hranici vyžaduje jen dílčí úpravy, protože dopravní zátěž je méně významná. Přeloženo do normální řeči: velká nová kapacitní silnice směrem na Strážný včetně  tunelu pod Kubovou Hutí zůstává spíš snem než reálnou prioritou. A to není slogan opozice. To je závěr z oficiálních krajských dokumentů.

Právě proto bije do očí druhá tvář Vimperka: radarový systém jako stabilní zdroj příjmů. Město v odpovědi podle zákona 106 uvádí, že na radarech vybralo v roce 2024 přes 24,16 milionu korun a v roce 2025 dalších 20,40 milionu. Současně ale na provoz systému vydalo 12,91 milionu a 11,77 milionu. Dohromady tedy za dva roky spolykal provoz radarového aparátu 24,67 milionu korun, tedy 55,4 procenta vybraných peněz. Město zároveň eviduje 8,9 pracovního úvazku na radarovou agendu a mezi největší nákladové položky patří mzdy, hybridní pošta a nájemné. Ne, ty peníze se neztrácejí neznámo kde. Ztrácejí se velmi konkrétně — v drahé administrativě, která v době digitalizace působí jako model z minulé dekády.

Radary samy o sobě nejsou problém. Problém je, když se z nich stane náhradní dopravní politika města. Radnice samozřejmě nebude stavět státní silnici místo ŘSD. Jenže to není pointa. Od vedení města se čeká tlak, hlas, nepříjemné otázky a jasná priorita. Město na trase do Německa nemůže dlouhodobě působit tak, že na jedné straně mlčky přijímá, že se směrem na Strážný budou dělat jen dílčí opravy, a na druhé straně se spokojí s tím, že z průjezdu vybere miliony na pokutách. To není vize. To je rezignace přetavená do účetní položky.

Vimperk si musí vybrat, čím chce být. Bránou na Šumavu a partnerem pro moderní dopravní řešení? Nebo městem radarů, uzavírek a nekonečných objížděk? Dokud bude platit to druhé, zůstane obraz Vimperka pro mnoho projíždějících prostý: ne město, které vítá, ale město, které měří.

MM