Jakub Bursa (1813–1884) je jediný jménem doložený mistr lidového „selského baroka“ — svérázného venkovského slohu, který v polovině 19. století rozkvetl na Prachaticku a Vlachovobřezsku. Narodil se roku 1813 v Dolních Nakvasovicích, řemeslo se vyučil ve Vlachově Březí, kde roku 1884 také zemřel. Nebyl školený architekt — byl vesnický zedník, který uměl z obyčejné omítky udělat obraz.
Co je selské baroko
Na přelomu selského hospodářství a měšťanské pýchy začali sedláci zdobit průčelí svých statků bílými štukovými štíty. Bursa tyhle štíty pozvedl na malé lidové umění: modeloval reliéf přímo do mokré omítky, bez plánů, jen podle okamžité představy — a tak žádné jeho dvě stavby nejsou stejné. Charakteristické jsou sloupky a polosloupky členící štít, stylizovaný smrček se šiškami, a hlavně „boží oko“ uzavřené v trojúhelníku nebo v půlkruhu.
Letopočty a nápisy
Bursa své štíty datoval a popisoval — na omítku psal letopočet dokončení i zbožné či rýmované nápisy, mnohdy s dobovými pravopisnými chybami. Právě ty dělají jeho štíty tak lidskými: čte se z nich vzdělání i sebevědomí venkovana své doby. Většina doložených děl vznikla mezi lety 1840 a 1862.
Kde jeho dílo najdete
Zdobené štíty od Bursy a jeho okruhu se dochovaly v řadě vsí kolem Vlachova Březí a Prachatic — namátkou Předslavice, Lštění, Šumavské Hoštice, Dvory, Dub nebo rodné Dolní Nakvasovice. Nejde o jediný velký monument, ale o síť drobných klenotů rozesetých po pošumavské krajině — proto se za Bursou jezdí „od štítu ke štítu“.
Proč se vyplatí zastavit
Bursovy štíty jsou nejkrásnější v šikmém ranním nebo večerním světle, kdy štuka vrhá stíny a reliéf ožije. Kraj kolem Vlachova Březí je tichý, mírně zvlněný a málo turistický — ideální na pomalý objížděcí výlet, kdy se člověk kochá vesnickými návesmi. Živý pohled na tenhle kraj najdete v kamerách vpravo.