Karel Klostermann (13. února 1848, Haag am Hausruck v Horním Rakousku – 16. července 1923, Štěkeň u Strakonic) je dodnes nazýván „básníkem Šumavy". Byl spisovatelem německého původu, který psal česky i německy — a právě on jako první dokázal literárně zachytit svět šumavských lesních samot tak, že se z drsného pohraničního kraje stala krajina příběhů.
Odkud přišel k Šumavě
Ke kraji ho přivedl otec — lékař, který působil v šumavském podhůří (na Sušicku a Kašperskohorsku). Malý Karel tu trávil dětství, mluvil s dřevorubci, skláři a hajnými a naslouchal jejich vyprávění. Vystudovat začal medicínu ve Vídni, tu ale nedokončil; živil se pak jako učitel němčiny a francouzštiny na německé reálce v Plzni a teprve později, ve zralém věku, začal vážně psát.
Dílo, které oživilo lesní samoty
Nejprve psal německy, brzy ale přešel k češtině. Proslavil se romány a povídkami z hlubokých šumavských hvozdů: Ze světa lesních samot (1891), V ráji šumavském (1893) a Skláři, k nimž patří i cykly Šumavské črty a Šumavské povídky. Jeho hrdiny jsou lidé lesa — hajní na osamělých hájovnách, skláři u zaniklých hutí, plavci dřeva u Vchynicko-tetovského kanálu. Kraj kolem Srní, Modravy a Březníku díky němu poznal celý český svět.
Kde ho na Šumavě potkáte
Klostermannova stopa je v tomto koutu Šumavy všudypřítomná: v Srní stojí Dům Karla Klostermanna s návštěvnickým centrem, nad obcí je Klostermannova vyhlídka s vyřezávanou lavicí nesoucí jeho jméno a letopočet 1848–1923. Právě tenhle kraj — kamery a mapu vpravo — máte před sebou naživo.
Tip navíc
Po jeho stopách vede i tip Klostermannova stopa: Cesta od Hájenky k přehradě Lipno. Krásné je vydat se sem na podzim, kdy modřínové stráně nad Srním hoří zlatem přesně tak, jak je Klostermann popisoval.
