Literární čtvrtek: Skauti na Otavě

30. 7. 2020 Jitka Řezanková

ŠUMAVSKÝ LITERÁRNÍ ČTVRTEK

Josef Pavel: Skauti na Otavě

Objednal jsem si nějaké knížky přes internet, ale nějak se zasekly a marně vyhlížím pošťáka. Ještě, že je doma kam sáhnout. Výběr nebyl náhodný. Dcera je zrovna coby vedoucí na skautském táboře já sám jsem jich organizoval desítky. A tak vím, že to není jednoduché. To máte stany, hrnce, sekerku, pilu, kotlík, provazy, povolení, povolení, povolení, potvrzení, povolení, potvrzení….

A tak tuhle knížku čtu vždycky s velkou nostalgií. Hlavně proto, že člověk až žasne, jak to všechno bylo jednoduché, stačila chuť, nadšení, zdravý selský rozum a místo potvrzení a povolení podání ruky. Ani s programem to nebylo zas tak složité, vystačili jste s radost z táboření a dobré party.

Dobře jsem znal pátera Fořta, toho, co jsme mu mezi skauty říkali Fík. Býval kaplanem ve Vimperku, ale hlavně horažďovickým skautem v oddíle právě Josefa Pavla. Často mi o tom vyprávěl a koneckonců jejich hroby jsou na prácheňském hřbitově kousek od sebe. Občas je tam oba navštívím a sem tam se vypravím i na ten ostrov na Otavě, kde horažďovičtí tenkrát tábořili, sednu si do trávy a přemýšlím, že to tenkrát nebylo v mnoha ohledech vůbec špatný. Jenže jsme si to pak zařídili všechno trochu jinak. A nemáme sílu, chuť či odvahu sem tam něco vrátit zpátky.

Jaroslav Pulkrábek