Los evropský (Alces alces) je největší evropský jelenovitý — a nejméně nápadný velký savec Šumavy. Samec dorůstá délky až 280 cm, váží kolem 350–450 kg a nosí charakteristické lopatovité parohy, které žádný jiný náš jelen nemá. Přesto ho spatří jen málokdo: los je plachý, samotářský a drží se míst, kam lidé skoro nechodí.
Vázaný na vodu
Losa nenajdete na suchém hřebeni. Jeho domovem jsou mokřady, rašeliniště, podmáčené lesy a mladé porosty plné vrb, osik a olší, kterými se živí. Právě takovou krajinu nabízí jižní Šumava — Lipensko a rozlehlý Vltavský luh, mozaika slatí a niv kolem Vltavy nad Lipnem. Voda, měkká půda a mladé dřeviny jsou pro tohoto obra vším.
Nejzápadnější losi Evropy
Na jižní Šumavě žije jedna z nejzápadnějších stálých populací losa v Evropě. Zvířata sem doputovala z Polska — první přišli už koncem 50. let 20. století a osídlili právě Lipensko, jedinou oblast v Česku se stálou populací. Kolik jich tu je? Odborníci z Národního parku Šumava odhadují jen pár desítek kusů, spíš deset až dvacet zvířat, a jejich počet pravděpodobně klesá. Los je proto u nás zvláště chráněný, silně ohrožený druh.
Uvidím ho?
Nejspíš ne — a to je vlastně dobře. Los se pohybuje hlavně za soumraku a svítání, přes den odpočívá v mokřadní houštině. Setkání s ním je na Šumavě malý zázrak, o který se hraje jednou za mnoho výletů. Kdo chce zvýšit šanci, ať tiše sleduje okraje luhů a slatí za rozbřesku — a pořád počítá spíš se stopou v bahně než se samotným zvířetem.
Pomozte s mapováním
Každé pozorování se počítá. Národní park Šumava dlouhodobě mapuje výskyt losa a vítá hlášení od návštěvníků — pokud losa (nebo jeho stopy či trus) potkáte, dejte vědět lesníkům a ochranářům. U tak vzácného druhu má i jediná fotka z fotopasti velkou cenu.
