Modravské slatě jsou jeden z nejrozsáhlejších a nejcennějších rašelinných komplexů celé Šumavy. Rozkládají se ve vnitřní části národního parku v trojúhelníku mezi Modravou, samotou Březník a státní hranicí s Bavorskem, ve výškách kolem 1150 metrů. Je to kraj vrchovišť, tůní a zakrslé kleče — místo, kde se čas měří po tisíciletích, jak pomalu narůstá rašelina.
Prameniště šumavských řek
Slatě fungují jako obrovská houba, která zadržuje vodu a pak ji pomalu vydává do potoků. Právě odtud pramení Roklanský potok i vody, které se níže spojují v Vydru — jednu z nejdivočejších šumavských řek. Rašeliniště tak drží celý vodní režim krajiny a v suchých létech ji chladí a zavlažuje.
Přísně chráněná divočina
Většina slatí leží v I. zóně Národního parku Šumava a je veřejnosti nepřístupná — les i mokřady se tu ponechávají zcela bez zásahu. Je to domov tetřeva hlušce, jeřábka lesního a dalších druhů, které jinde v Česku téměř vymizely. Klečová vrchoviště a otevřené slatě jim dávají klid, jaký potřebují k hnízdění.
Stopy po lidech
I do této divočiny kdysi zasáhla lidská ruka: rašelina se tu ručně těžila borkováním — vyřezáváním cihel rašeliny, které se sušily a topilo se jimi. Dodnes jsou v terénu patrné odvodňovací kanály a staré borkovací jámy. Dnes se naopak kanály zahrazují, aby se slatě znovu zavodnily a vrátily do přirozeného stavu.
Jak je vidět
Do jádra slatí se nesmí, ale jejich okraje lemují turistické trasy z Modravy a Filipovy Huti a rozhled do celého komplexu nabízí rozhledna na Poledníku. Nejblíž divočině jste u Březníku — dál už pokračuje jen bezcestí ponechané přírodě. Aktuální dění sledujte v reportáži o lese na Modravských slatích a na živých kamerách vpravo.
