Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera) je jedním z nejohroženějších a zároveň nejfascinujícících živočichů Šumavy. Tenhle velký sladkovodní mlž s lasturou dlouhou až kolem 13 cm žije zahrabaný v korytě chladných, čistých a na živiny chudých (oligotrofních) toků. Na Šumavě přežívá hlavně v Blanici a Teplé Vltavě — v řekách, které patří k nejčistším u nás.
Živočich, který přežije století
Perlorodka se běžně dožívá přes sto let — nejstarší jedinci až kolem 150 let. Je tak jedním z nejdéle žijících živočichů našich vod. Celý život tráví filtrováním vody: každý mlž jí denně přečerpá desítky litrů a přitom ji čistí. Právě proto je perlorodka i citlivým ukazatelem zdraví řeky — zmizí hned, jak se voda znečistí nebo obohatí o živiny.
Podivuhodné rozmnožování
Rozmnožování perlorodky patří k divům přírody. Z dospělé samice se uvolní mikroskopická larva — glochidium, která se musí přichytit na žábry pstruha obecného. Tam přečká zhruba 1–2 měsíce jako neškodný parazit, než odpadne na dno, zahrabe se do písčitého sedimentu a promění se v drobného mlže. Bez zdravé populace pstruhů se perlorodka vůbec nerozmnoží — osudy obou druhů jsou svázané.
Perly a lidé
Jméno nese perlorodka po pravých perlách, které dokáže vytvořit. Kdysi se pro ně lovila a její sběr přísně hlídala šlechta pod hrozbou tvrdých trestů. Perla ale roste desítky let a najde se jen ve zlomku mušlí, takže těžba se časem přestala vyplácet. Dnešní kritické ohrožení přineslo hlavně znečištění a napřimování řek ve 20. století — z původního areálu druhu u nás zmizelo přes 95 %.
Kriticky ohrožená — a zachraňovaná
Perlorodka je v Česku vedená jako kriticky ohrožená a je i evropsky významným druhem. Blanice hostí nejpočetnější českou populaci (řádově kolem 10 000 jedinců). Aby druh nevymizel, provozuje Národní park Šumava polopřirozený odchov: mladé perlorodky se odchovávají v chráněných podmínkách a po několika letech se vypouštějí zpět do Blanice a Teplé Vltavy. Podrobnosti sledujeme v článku Pomoc perlorodkám v řece Blanici.
