Rojovník bahenní (Rhododendron tomentosum, dříve Ledum palustre) je nízký, stálezelený keřík z čeledi vřesovcovitých. Dorůstá zhruba půl metru až metr a půl, bohatě se větví a jeho mladé větévky i rub úzkých kožovitých listů pokrývají rezavě plstnaté chloupky. Neroste jen tak někde: patří k rašeliništím, rašelinným borům a vřesovištím — a na Šumavě je jeho domovem svět slatí.
Jak ho poznáte
Listy jsou úzce podlouhlé, na líci tmavě zelené a lysé, na okrajích podvinuté. Nejnápadnější je ale vůně: když list rozemnete mezi prsty, uvolní se silná, pryskyřičně kořenná aróma — keřík je totiž prosycený silicemi. Na přelomu května a června se objeví husté vrcholové okolíky drobných bílých až krémových květů, které nad tmavou zelení rašeliniště doslova svítí.
Kde ho na Šumavě hledat
Rojovník roste v porostech na otevřených slatích i v podmáčených rašelinných borech — tam, kde je rašeliník, borůvčí, klikva a suchopýr. Najdete ho v okolí Modravských slatí, na Jezerní slati u Horské Kvildy, na Rokytecké a Tříjezerní slati i v dalších vrchovištích centrální Šumavy. Do jádra slatí se ovšem nechodí — pohybujte se jen po značených stezkách a povalových chodnících.
Pozor: voní, ale je jedovatý
Silice, kterým rojovník vděčí za svou vůni, jsou zároveň omamné a mírně jedovaté — celá rostlina obsahuje toxické látky, které dráždí trávicí a močové ústrojí a ve větším množství mohou způsobit malátnost či bolesti hlavy. Nesbírejte ho, nelistujte na místě dlouho v hustém porostu za horka a nekonzumujte ho. Obdivujte ho očima a nosem.
Chráněný poklad slatí
Rojovník bahenní je zákonem chráněný a v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je veden jako silně ohrožený (kategorie C2b). Většina jeho šumavských lokalit navíc leží v I. zónách Národního parku Šumava a je územně chráněná. Právě proto ho živě sledujeme jen zpovzdálí — přes webkamery mířící do slatí (panel vpravo).
