Rokytská slať (též Rokytecké slatě, německy Weitfällerská slať) je se svými 142 hektary největší slatí Šumavy. Leží asi 5 km západně od Modravy v jádrové zóně Národního parku, v nadmořské výšce kolem 1100 metrů, a je vidět z nedalekého Roklanu.
Co je vrchovištní slať
Vrchoviště je rašeliniště, které žije jen z dešťové vody — proto se klene mírně do výšky nad okolní terén. Vrstva rašeliníku tu roste odspodu už tisíce let a mezi kobercem mechu se leskne 69 jezírek, nejvíc ze všech šumavských slatí. Stromy tu přežívají jen jako zakrslé a mrazové formy smrků, borovic a bříz — svět v malém, kde platí jiná pravidla než v okolním lese.
Proč sem nesmíte
Zdejší flóra i fauna jsou natolik výjimečné, že celá slať je veřejnosti nepřístupná — patří do nejpřísněji chráněné jádrové zóny parku. Podívat se na ni ale můžete zdálky: rozprostírá se pod vrcholem Roklanu (4,5 km) a její okraje míjí trasy kolem Modravy a Poledníku, jejichž záběry vidíte v živých kamerách vpravo.
Kde slať zažijete zblízka
Výchozím bodem do kraje slatí je informační středisko Rokyta mezi Modravou a Srním, s expozicí o plavení dřeva a venkovní geologickou expozicí (geobod Rokyta). Odtud se vydáte na blízkou Tříjezerní slať, kde vede povalový chodník s jedenácti zastaveními přímo přes živé vrchoviště s jezírky — přístupná ukázka toho, jak Rokytská slať vypadá uvnitř.
Tip navíc
Jak vypadá okolí Rokyty a co všechno tu geobod ukazuje, popisuje tip Zažít Šumavu jinak — z geobodu Rokyta. Nejkrásnější je slať za mlžného rána a na podzim, kdy rašeliník i zakrslé břízy hrají do červena. Do jádra se nechoďte — a právě proto zůstává tak divoká.
