Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) je jedna z nejmenších a zároveň nejpodivuhodnějších rostlin Šumavy. Roste přímo v rašeliništích a slatích — na kyselých, živinami chudých vrchovištích, kde by běžná rostlina strádala. Rosnatka si poradila jinak: co jí země nedá, uloví si sama. Je to masožravá rostlina, a přesto se vejde na dlaň.
Past z rosy
Listy vyrůstají v přízemní růžici a jsou pokryté drobnými žláznatými chloupky (tykadélky), z nichž na konci visí lepkavá kapička. Ta se na slunci třpytí jako ranní rosa — odtud jméno rosnatka i latinské Drosera („orosená"). Jenže rosa to není. Je to past. Když na list usedne komár, mušku či pavouček, přilepí se a čím víc se zmítá, tím pevněji uvázne. Chloupky i celý list se pak k oběti pomalu ohýbají a rostlina hmyz stráví.
Proč loví
Rašeliniště je na dusík a další živiny mimořádně chudé. Rosnatka lovem doplňuje to, co v rašeliništi chybí — z chyceného hmyzu získává hlavně dusík. Fotosyntézu má jako každá zelená rostlina, maso je jen chytré přilepšení, které jí umožňuje přežít tam, kde jiní neobstojí.
Bílé kvítky
V létě vyžene rosnatka tenkou lodyhu s drobnými bílými kvítky, které se otevírají jen za slunečného dne. Květ stojí vysoko nad lepkavými listy — aby si rostlina omylem neulovila vlastní opylovače.
Chráněný druh — dívejte se, nesahejte
Rosnatka je zákonem chráněná a vázaná na neporušená rašeliniště, kterých ubývá. Na Šumavě ji potkáte na vrchovištích a v slatích kolem Kvildy, Modravy a Horské Kvildy — často hned u povalových chodníků. Trhat, přesazovat ani na ni šlapat se nesmí. Nejlepší je pokleknout, podívat se zblízka na třpytící se kapičky a nechat ji tam, kde ji potřebuje celé rašeliniště.
