Rys ostrovid (Lynx lynx) je největší kočkovitá šelma Evropy a živoucí symbol šumavské divočiny. Poznáte ho na první pohled: krátký, „useknutý" ocásek, vysoké nohy, na koncích uší nápadné černé štětičky a po stranách hlavy huňaté licousy. V rozlehlých lesích Modravska a Bavorského lesa má rys jeden z posledních skutečně velkých revírů ve střední Evropě.
Jak ho poznáte
Rys je samotář a mistr nenápadnosti — člověk ho ve volné přírodě spatří jen výjimečně. Je aktivní hlavně za soumraku a v noci, přes den odpočívá v úkrytu. Každé zvíře má svou skvrnitou kresbu srsti jako otisk prstu, díky čemuž badatelé jednotlivé rysy rozeznávají na snímcích z fotopastí. Právě fotopasti jsou dnes hlavním způsobem, jak se šumavská populace sleduje.
Tichý lovec
Rys loví ze zálohy: nehoní kořist na dlouhé vzdálenosti jako vlk, ale připlíží se a udeří několika mohutnými skoky. Jeho hlavní kořistí jsou srnci, dále mladí jeleni, zajíci a drobní savci. Jedno ulovené zvíře mu vydrží na několik dní — vrací se k němu, dokud z něj něco zbývá. V šumavské potravní síti tak přirozeně reguluje stavy spárkaté zvěře.
Návrat na Šumavu
Rys ze Šumavy v minulosti vymizel a vrátil se sem díky reintrodukci v 80. a 90. letech 20. století, provázané s vysazováním na bavorské straně. Šumava a Bavorský les tak dnes sdílejí jednu šumavsko-bavorskou populaci — rysové neznají hranice a jejich revíry se klenou přes obě strany hor. Jednotlivá zvířata odtud postupně osidlují i vzdálenější pohoří, například Brdy.
Ohrožený samotář
Přes pokroky zůstává rys ohroženým druhem. Nejvíc ho sráží pytláctví, střety s auty na silnicích a fragmentace krajiny, která rozděluje jeho revíry. Monitoring fotopastmi Národního parku Šumava a bavorského národního parku proto sleduje nejen počty dospělých zvířat, ale i každoroční přírůstky koťat — a v posledních letech přináší i radostné zprávy o rostoucí populaci.
