Stará jímka není rybník, ke kterému vede cedule s lavičkou. Je to bažinatá kotlina těsně pod Prášilským jezerem, na svazích Poledníku — a hlavně živý příklad toho, jak si Šumava bere zpátky, co jí kdysi vytvořil ledovec. V mělké pánvi tu totiž kdysi leželo jezírko a dnes už je z něj jen zazemněné, zarůstající rašeliniště.
Co tu vlastně je
Odborníci ve Staré jímce vidí pozůstatek dalšího ledovcového karu — mělčí sestry sousedního Prášilského jezera. Zatímco velké jezero si vodní hladinu udrželo, tady voda postupně ustoupila a kotlinu zaplnila rašelina. Vzniklo cenné mokřadní stanoviště: koberce rašeliníku, ostrůvky borovice rašelinné, tůňky, které se lesknou jen po dešti. Přesně takto vypadá „návrat k přírodě" — pomalu, po centimetrech, po staletích.
Kde ji hledat
Stará jímka leží těsně pod Prášilským jezerem (1079 m), zhruba na kótě kolem 1030 m, a odvodňuje ji Jezerní potok, který dál míří do Křemelné. K Prášilskému jezeru se dojde z Prášil po červené značce (asi 5 km); samotná kotlina Staré jímky ale spadá do I. zóny Národního parku Šumava a je součástí přísně chráněného mokřadního komplexu — dívat se na ni patří z dálky, ne z jejího nitra.
Proč stojí za pozornost
Málokde je tak dobře vidět, že jezero není věčné. Stará jímka je učebnicová ukázka zazemňování — přirozeného stárnutí ledovcového jezera, které se přes tisíce let mění v slať. Je to tichý protipól turisticky vyhledávaného Prášilského jezera pár set metrů nad ní: místo, kam se příroda vrací sama a bez publika.
