Adalbert Stifter (1805–1868) je největší spisovatel, jakého Šumava dala světu. Narodil se 23. října 1805 v Horní Plané (německy Oberplan) do rodiny tkalce plátna. Psal německy, patří k vrcholným autorům biedermeieru — a přestože prožil velkou část života ve městech, jeho srdce i pero se vždy vracely k šumavským hvozdům, jezerům a pláním svého dětství.
Spisovatel
Šumavská krajina prostupuje celým jeho dílem. Proslul povídkovým souborem Studie a novelou Hvozd (Der Hochwald), v níž se hluboký les stává téměř hlavní postavou. Vrcholem je rozsáhlý román Pozdní léto (Der Nachsommer, 1857) o životě v souladu s přírodou a historická freska Vítek (Witiko), věnovaná zakladateli rodu Vítkovců. Stifter uměl popsat obyčejné věci — kámen, jedličku, sněžení — s takovou trpělivou přesností, že jeho stránky čtenáře dodnes vodí přesně těmi místy, kudy sám chodil.
Malíř
Stifter byl také malíř. Krajinu, o níž psal, zároveň maloval — od popisně věrných biedermeierových výjevů se postupně propracoval až k překvapivě moderní, téměř impresionistické práci se světlem. Slovo a štětec u něj mířily za stejným cílem: zachytit tichou velikost přírody.
Stifterův památník nad Plešným jezerem
Nejtěsněji se literatura a šumavská příroda potkávají nad Plešným jezerem pod vrcholem Plechý. Na skalním ostrohu nad hladinou stojí Stifterův památník — štíhlý žulový obelisk, slavnostně odhalený v roce 1877. Připomíná právě tu krajinu, kterou spisovatel opěvoval. Od roku 1848 přitom Stifter žil v Linci, kde působil jako školní inspektor; zemřel tam 28. ledna 1868.
Tip navíc
Za Stifterovými stopami se vydejte do jeho rodiště — přečtěte si heslo Horní Planá, kde jeho rodný dům dnes slouží jako muzeum, nebo k Plešnému jezeru, nad nímž stojí jeho památník. Nejkrásnější je zdejší kraj časně ráno, kdy se nad vodou drží mlha — přesně tak, jak jej Stifter maloval i psal.
