Svatý Vintíř (německy Gunther, latinsky Guntherus; cca 955–1045) byl benediktinský mnich a poustevník, jehož jméno nese celý kus Šumavy. Pocházel z hraběcího rodu Käfernburg-Schwarzburg v durynském Sasku a byl příbuzným — bratrancem — pozdějšího císaře Jindřicha II. Světské pohodlí urozeného pána ale vyměnil za řeholi: vstoupil mezi benediktiny a stal se zakladatelem kláštera Rinchnach v bavorském pohraničním hvozdu.
Poustevník v hvozdu
Vintíř netoužil po opatské moci, nýbrž po samotě a modlitbě. Odešel proto hlouběji do neprostupných lesů na pomezí Čech a Bavor a žil tu jako eremita — v prosté poustevně, obklopen jen hvozdem, zvěří a pramenitou vodou. Poslední léta strávil na vrchu Březník nad dnešní Dobrou Vodou u Hartmanic, kde 9. října 1045 zemřel. Podle svého přání byl pohřben v pražském břevnovském klášteře; jeho kenotaf dodnes připomíná světce u jižní stěny klášterní baziliky sv. Markéty.
Vintířova stezka a pomezí
S poustevníkem se odedávna pojí Vintířova stezka — stará spojnice, která podle tradice vedla z bavorského Rinchnachu přes šumavský hvozd až k Břevnovu. Vintíř je proto vnímán jako muž, který otevíral cesty a prosekával stezky zapomenutou divočinou a spojoval český a bavorský břeh pomezí. Bývá spojován i s christianizací a kultivací tohoto dosud pustého kraje — a lidová paměť z něj časem udělala patrona šumavských hvozdů.
Světec a jeho poutní místo
Tam, kde světec dožil, vzniklo poutní místo Dobrá Voda, k němuž dodnes míří poutníci z české i bavorské strany hranice. Stojí tu kostel sv. Vintíře se skleněným oltářem — jediný chrám na světě zasvěcený tomuto světci. Vintířův příběh a jeho středověká legenda (Vita s. Guntheri) přibližuje i Legenda o sv. Vintířovi. Aktuální počasí a živý pohled na jeho kraj najdete v panelu vedle.
