|
Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … 31.října:
Jako by svým posledním dnem chtěl odčinit, že si s námi, co se počasí týče, tolikrát nejrůznějšími způsoby zašpásoval, …
… popřává nám loučící se říjen spousty krásného sluníčka …
… a zítřkem počínajícímu listopadu předává svou štafetu …
… v pravých podzimních barvách … 🙂
Nicméně se zdá, že před dvěma lety barevně čaroval ještě poněkud více … 30.října:
Touha podívat se na inverzi z Boubína i do třetice po sobě ustoupila pohledu zdola, konkrétně z kopců nad Záhoříčkem, odkud jsou krom samotné vísky k vidění jako na dlani Mářský vrch, Bobík i Boubín.
Východ slunce dnes musel být tam nahoře s ohledem na oblačnost skutečně famózní. Sotva však vystoupilo výš, dalo mu nemalou práci vyslat své paprsky oblačnou clonou zpátky dolů. Díky tomu a současně putující mlze dostala podzimní krajina – zde směrem k Věnci nad Čkyní – doslova pastelový nádech … 29.října:
Přispat si je jistě báječné, ale PŘIVSTAT SI je ještě báječnější … 🙂 … obzvláště pak, může-li se člověk nahoru svézt Velkým vozem 😉 …
Od této chvíle jistě není zapotřebí dalších podrobných komentářů … ostatně vše podstatné už bylo řečeno pod druhým snímkem ze včerejšího jitra …
Bobík, …
… ba i Temelín už byl zkušeným čtenářem jistě na obzoru poznán 🙂
… i tenhle oceán má své vlny …
A opět návrat kamsi pod hladinu … Vimperk se zpod ní pozvolna vymanil až okolo poledne. 28.října:
Těžko už dnes spočítat, kolikrát jsem za léta vyslechl jednu a tutéž otázku: „Co tě na tom Boubíně pořád tak láká?“ … 🙂 … Dnes třeba asi vůbec nejhustší mlha, která mne kdy provázela celou cestou vzhůru a co chvíli budila dojem, že se z ní náhle vynoří nejedna z postav tajemných boubínských pověstí …
Každá cesta sem je prostě jiná, jedinečná … nic se tu neopakuje, ba naopak, stále přibývá nového. Dnes například bylo nahoře v tomto okamžiku jasné, že Boubín s velkou pravděpodobností potvrdí svou výjimečnost v rámci celé české Šumavy.
Rozhodující podíl na výše řečeném má ovšem proslulá věž, na niž vystoupit znamená octnout se z celé české Šumavy nejvýše …
Kdesi hluboko se tu ukrývá Bobík spolu s dalšími vrchy … a takhle dnes vypadal doslova celý obzor, …
… pod nímž se vše, co by jinak rozhled do kraje nabízel, dalo pouze tušit. Zde třeba zrovna Vimperk, …
… zatímco tady by se za jiných okolností bylo pro změnu možno pokochat alpským panoramatem … ale neukázal se jediný vrchol, natož pak cokoli s nižší nadmořskou výškou.
Jen tradiční temelínské páry v jedné ze svých nepřeberných variací … a nade vším životadárné slunce, …
… které na západní straně opět nezaváhalo, podepsalo se na oblačné moře obzvláště krásnou gloriolou …
… a s přibývající intenzitou vzbouzelo po zbylém obzoru dojem, jako by boubínské lesy vzplály.
Jediným vrcholkem, který se nesměle ukázal teprve půl hodiny po východu slunce a aspoň symbolicky tak zachránil čest zbytku Šumavy, byl Velký Roklan 🙂 .
Komu by se chtělo ponořit zpět pod mlžnou hladinu ? … Ale nebylo jiné volby. 27.října:
Mlha, která od včerejšího večera postupně doslova sedla na dno vimperských ulic, …
… se dnes přece jen celkově mírně, ale znatelně za drobného mrholení zvedla … copak asi přinese zítra za svítání na šumavských vršcích? 26.října:
Ranní inverze může mít ve Vimperku (jakož samozřejmě i jinde) mnoho podob: např. takovouto přírodní jako zrovna dnes, …
… případně vlastními komíny vyrobenou, jako např. loni touto dobou … 25.října:
Sluníčko se dnes probíjí k Šumavě jen velmi těžce, ale nakonec se mu to podle všeho podaří …
… a je tu 🙂 24.října:
V pondělním ránu většina z nás pospíchá do práce a přiznejme si, že nálada tu někdy nebývá zrovna z nejlepších … možná by ji mírně zlepšil třeba pohled do zcela obyčejného trávníku, k němuž bychom se asi běžně nesklonili. Ale když si na něm pohraje noční mrazík … 🙂
Mýlit se je nejen lidské, ale někdy dokonce i velmi příjemné … pro dnešek např. meteorologická předpověď kreslila samé mraky, ani stopu sluníčka … 23.října:
Zásluhou přibývající oblačnosti dosavadní mrazíky přes den povolily. Zákonitou daní za mírné oteplení je převládající pošmourno, ale na druhé straně je právě ono nejvděčnějším fotografickým obdobím …
Mezi dozrálé trnky se na konci větévky schovala slunéčka sedmitečná, …
… ale o moc tepleji jim tu už jistě nebude, chtělo by to lepší úkryt … 22.října:
Inverze může mít mnoho nejrozmanitějších podob – dnešní se pro změnu soustředila po celém obzoru, kde o sobě dávala vědět téměř ještě za tmy.
Je právě něco málo po půl sedmé, teploměr se tu zastavil na jednom stupni pod nulou (dole ovšem byl o další čtyři větší mráz) a obzor je až na několik výjimek jako nalinkovaný.
O hodinu později se zdá, jako by se slunci, jež ve skutečnosti už vyšlo, stále nechtělo přes inverzní hradbu na oblohu … na opačné straně se v krátkých intervalech střídavě objevují a mizí drobné tmavé obláčky (zde zrovna nad Trojmezím), podle všeho kouřového původu. Náznakem se hlásí i Alpy, z nichž je tradičně nejvýraznější masiv Dachsteinu a jeho nejbližších sourozenců.
Jakmile se slunce přehouplo přes inverzní pás, jejž současně ohřívá a rozpouští do výše, je jasné, že tu vzápětí začne fantastická světelná hra …
Na protější straně obzoru se pozvolna prozrazují známé charakteristické vrcholy, jako třeba Roklany … jistě tomu napomáhá i silný mrazivý vítr.
Je ovšem třeba otočit se nazpět a nenechat si ujít tuhle úžasnou duhovou podívanou kolem Bobíku …
Zatímco výše na obzoru stále pokračují barevná a světelná kouzla, na zpáteční cestě už je velmi zřetelně znát úbytek výšky o nejméně třicet metrů.
I tady jsou však barvy krajiny vlivem všeho, co se momentálně stále děje za našimi zády, vyladěny do neobvyklého nádechu.
Ještě o dvě hodiny později je pohledem z Homolky nad Vimperkem zjevné, že na boubínské věži je stále spousta důvodů k úžasu … 21.října:
Cesta vzhůru dnes místy silně připomínala situaci před týdnem – Boubín se náhle začal halit do přetékající mlhy. Tentokrát ovšem přece jen s podstatným rozdílem: po celou dobu byl více či méně vidět měsíc, který se pak nahoře vysloveně potutelně usmíval pod vousy, neboť už dávno věděl své … 🙂
Očekávaná inverze se v plné míře dostavila – mlha začala v dvoustupňovém mrazíku klesat dolů …
Před východem slunce se nad tímhle oceánem jako vždy prozradil jen Temelín …
Vimperk jako by se tam kdesi hluboko na dně snad přímo vařil …
Sluníčko tu bude co nevidět …
Uprostřed všech úchvatných scenérií dnes však měl Boubín v zásobě ještě skutečné lahůdky – jednou z nich byla tato sluneční gloriola na západní straně, která by se např. z letadla jevila jako duhou olemovaný světlý kruh na mracích, …
… druhou pak švitořící párek křivky obecné, který jako na objednávku přilétl a usedl na dva nejvyšší smrky. Zde právě nenápadnější samička rozmlouvá …
… s krásně vybarveným samečkem … 🙂 20.října:
Příprava inverzní oblačnosti, na niž se tak báječně hledí z vršků, může mít nejrůznější podobu – loni např. dokonce s dvojitou duhou, …
… letos pak se zprvu zataženou, ale nakonec téměž dočista vymetenou oblohou. Uvidíme, co tam vysoko nahoře přinese zítřek, který zjevně opět vrátí rtuť teploměrů blíže k nule, ba mnohde přímo pod ni … 19.října:
Není nakonec pro oko i duši lepší připomenout si namísto tuctového deštivého dneška opět týž vimperský den před rokem … ? 18.října:
Noční mrazíky povolily, slibovaná změna počasí je za dveřmi, …
… o čemž vypovídá i vše, co se od samého rána žene ze západu přes vrchol Boubína, který se možná vbrzku opět dočká bílé špičky. 17.října:
Každý podzim se chová jinak – letošní například ještě zdaleka neobarvil řádně stromy … (loňský se toutéž dobou činil podstatně více) …
Předloňský pak byl v tomto směru nejpoctivější, ale na den přesně s dnešním barvil již do sněhu (konkrétně pod Boubínem) …
Největším pomocníkem, který dokáže náležitě vytáhnout barvy, je momentálně zapadající slunce, jež mimochodem právě nad Smrčinou a Plechým prozrazuje, že počasí příštích dnů opět zraje ke změně … 16.října:
Jeden kolega fotograf dnes odešel z Boubína příliš brzo s odůvodněním, že stejně nejsou vidět Alpy, kvůli nimž se sem vypravil.
Měl počkat, …
… protože tady obzvlášť platí, …
… že trpělivost růže přináší. Je sice pravdou, že občas i nečekaně, ale právě v tom spočívá jedno z mnoha kouzel Boubína – mistra netušených překvapení … 🙂 15.října:
Vykvetl ještě vysoko nad Vimperkem … ale příliš pozdě, …
… stejně jako tahle říjnová růže před gymnáziem … 14.října:
Na Boubíně dnes vše nasvědčovalo tomu, že noc byla původně jasná a mrazivá, …
… ovšem nad ránem sem vstoupila hustá mlha, přetékající přes vrchol …
… a proměňující krajinu ve spolupráci se sílícím, ale neviditelným sluncem v bezmála přízračnou fantastickou říši.
13.října:
Jsem si plně vědom, že mnozí kolegové z branže kantorské by se mnou, nahlíženo optikou školního řádu, zcela zásadně nesouhlasili, …
… ale i tak bych, nahlíženo pro změnu optikou fotografickou, oběma hříšníkům z 3.A za tyto krásně rozbité dvéře gymnázia …
… okamžitě navrhl ředitelskou pochvalu 🙂 ! 12.října:
Loňský říjen byl touto dobou přívětivější, …
…
.. zato dnes se nacházíme opět tam, kde jsme byli předevčírem … 11.října:
Den na draka, a to v pravém slova smyslu … už od noci to venku fučí jedna radost … 🙂
I větrný den však může nakonec být jako malovaný, …
… vymetená obloha nabídne daleký rozhled …
… a jeden by neuvěřil, že ještě předevčírem tu byla řeč o sněhu. 10.října:
Teprve v pozdních odpoledních hodinách dnešního uplakaného dne o sobě dalo skrze hustou oblačnost vědět sluníčko, …
… aby pak za soumraku spolu s teplým větrem ohlásilo další změnu počasí. Předčasná návštěva paní Zimy je dle všeho na několik příštích dní zase zažehnána … 9.října:
Druhá říjnová neděle chvilku po šesté hodině ranní – kdo by měl touto dobou chuť na trochu nefalšované vánoční nálady, může si současně dopřát pravého boubínského ovzduší … 🙂
Mrznoucí mlha co chvíli houstne, takže s viditelností dnes nepočítejme, a to přinejmenším po celé dopoledne …
Páteční rada by každému, jak vidno, přišla k dobru ještě více …
Rodilý Šumavák si tady logicky očekávanou otázku, zda nemáme místo října prosinec, nepoloží, neboť tohle ve zdejší nadmořské výšce prostě není ani z kraje podzimu nijak zvláštním či výjimečným překvapením.
Co dnes nenabídla věž, vynahradí zpáteční cesta …
Konfrontace dvou ročních období jako malovaná, …
… nicméně přece jen připusťme, že iluze Vánoc, která je tu zatím předčasným vetřelcem, místy skutečně na celé čáře vyhrává … 🙂
Spolu s výškovými metry jí však ubývá …
Může si fotograf přát báječnější světlo nežli mlhu ?
Na úpatí Boubína už je jen lehce pocukrováno … a též znatelně tepleji. 8.října:
„Podzime, podzime, zas už nosíš deště,“ … slova této dětské básničky od Vítězslava Nezvala dnes asi budou mít většinou navrch, ale i sluníčko si, zdá se, k sobotnímu počasí poví své … uvidíme zkrátka, kdo s koho … 7.října:
Po noční vichřici změna počasí jistě nepřekvapila nepříjemně samotným faktem, že nastala, nýbrž naopak příjemně tím, že mohla být i horší …
Dole ve Vimperku však situace vypadala zcela jinak nežli o necelých sedm set metrů výše nad ním … na Boubíně již v odpoledních hodinách sněžilo, v podvečer si pak nasadil svou obvyklou oblačnou čepici, …
… kterou mu čas od času načechral a protrhal silný ledový vítr, aby ovšem v prvé řadě předvedl, kolik dalších sněhových zásob se tam nahoře nad šumavskými vrcholy ještě ukrývá.
Sluneční kotouč sám o sobě sice neměl šanci ukázat se, ale přece jen se dokázal rozloučit …
Když už měl čepici Boubín, nemohl se dát zahanbit ani jeho věrný bratr Bobík …
Pouhá minuta zbývá do okamžiku, kdy se vše, co bylo dosud k vidění, definitivně zavře, ponoří do tmy a ke slovu se opět dostane první letošní sníh ….
Tu jej máme … a s ním jednu dobrou radu: nedejme se zmýlit tím, že dole je ještě relativně (s ohledem na říjen) teplo. Tam nahoře už vůbec není od věci poctivá zimní bunda, o čepici a rukavicích nemluvě … 🙂 6.října:
Ohlašované změny počasí zatím naštěstí nejsou nikterak dramatické, ale je jisté, že nás neminou …
… dnešní noci má nastat zlom … 5.října:
Některé šumavské scenérie přímo vybízejí k použití infračerveného filtru … 4.října:
Severovýchodním směrem se podle radaru nad celou republikou cosi chystá … snad ještě ne sníh, kterým je nám vbrzku vyhrožováno … 3.října:
Stále sílící teplotní rozdíly mezi dnem a nocí se již po ránu nezapřou … jistě nejsou daleko okamžiky, kdy místo drobných vodních kapiček budeme potkávat i tady jinovatku … 2.října:
Německý Hochstein (1332 m) se nachází těsně při státní hranici a nabízí úchvatné pohledy přes šumavské vrcholy do českého vnitrozemí, obzvláště pak při východu slunce, …
… kdy se zcela vpravo prozrazují páry Temelína, zatímco vlevo se můžeme pokochat siluetami Boubína a Bobíku, tentokrát v obráceném pořadí oproti tomu, na které je Vimperák ze své strany zvyklý.
Nesmíme ovšem zapomínat též na jižní pohled – směrem k Třístoličníku, za nímž se nám vynoří kompletní pás alpského panoramatu, jemuž zde, stejně jako při pohledu z Boubína, dominuje starý známý Dachstein.
Ranní sluníčko se zprvu opře do jeho ledovců, …
… pak však začne stále více ohřívat a zvedat inverzní oblačnost, až se vznešený alpský velikán stává pozvolna zahaleným přízrakem z jiného světa …
Boubín s Bobíkem zdraví poutníka i na cestě z Hochsteinu k Třístoličníku. 1.října:
První říjnové jitro opět jen potvrzuje letošní zcela mimořádně netradiční rozpoložení matky Přírody, neboť Dachstein (jakož i kterékoli jiné alpské vrcholy), natož pak jeho proslulý ledovec touto dobou zpravidla k vidění z Boubína nebývá …
Nezbývá než závidět vzduchoplavcům, kteří se v časném sobotním ránu vznášejí v balónu nad údolím mezi Smrčinou a Plechým, fantastické pohledy, které se jim bezesporu z výšky naskýtají …
Sedmero sloupů rakouské větrné elektrárny však možná takhle zřetelně nevidí …
|
