Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala
31.ledna:
Čas letí jako voda, a to doslova, protože zatím poslední, stále trvající obleva se v objemu nedávné sněhové nadílky jeví jako nejrazantnější. První měsíc nového roku je za námi a Boubín se s ním rozloučil překvapením skutečně ve velkém stylu. Za přispění ledové vichřice při jinak pouhých dvou stupních pod nulou se po delší době odehrálo vše, co sice ve zkratce, ale jinak náležité chronologii nabízejí následující snímky …
Lesy si načas užívají nemalé úlevy od tíhy námraz, které byly poctivou zkouškou odolnosti, a zbylá sněhová pokrývka, zbrázděná vichřicemi, se možná v dohledné době staně tvrdým podkladem dalším bílým přídělům … ale to už zjevně ukáže únor – leden si své splnil.
30.ledna:
Již potřetí v této zimě musí Volyňka, zbavena nedávných ledových okras, zvládat vydatný nápor vody po oblevě …
29.ledna:
Boubínský snímek z posledního lednového úterního rána by mohl vzbouzet dojem, že se tu vlastně opakovala nedělní situace. Pozorné oko si však jistě povšimne, že zásluhou znatelného oteplení se mnohé smrky na vrcholu zřetelně více zbavily námrazové zátěže. Fotografie sice dále nenapoví, že tu vládly pouhé dva stupně pod nulou, ale současně s nimi zatím asi nejsilnější letošní vichřice, která člověku, sotva se pokusil otočit proti ní, metala do tváře a nejcitelněji zejména očí stovky drobných ledových jehliček, …
… zato však prozradí, že i námrazy na samotné věži poněkud změnily svůj charakter. I v tomto případě zapracovalo zvýšení teploty, které rozpustilo původní bohaté nánosy a zachovalo pouze místy menší ledové připomínky nedávného stavu, na nichž začinají vznikat nové námrazové útvary.
S nedělí pak lze naopak srovnat skutečnost, že více nežli z věže toho bylo z hlediska rozhledu k vidění cestou nazpět, ale jedním dechem dodejme, že tentokrát žádná sláva.
Sestup také naznačil rozvrstvení srážek – nahoře se krom vzpomenuté vichřice, tvořící cestou navíc závěje, nic jiného nedělo, zato čím dál níže začínalo drobně sněžit …
… a na samotné Kubovce pak vypukla nefalšovaná chumelenice, která ovšem blíže k Vimperku – tedy opět výrazně níže – postupně přešla v déšť.
28.ledna:
Teplota stoupá, …
… ba i obloha se konečně projasnila a zase jednou dala nad Vimperkem příležitost barvám slunečního západu.
27.ledna:
Původních čtrnáct stupňů pod nulou se dnes na Boubíně zmírnilo na pouhých devět, ale současně už byla ve vzduchu předzvěst vydatnějšího oteplení, …
… slibovaného na příští týden. Po včerejším jasném mrazivém dni se obloha opět shora zatáhla a uzavřela do té míry, že málem nepustila do hry sluníčko, …
… původně kyprý sníh se pak poněkud slehl a ztěžkl, což ovšem nebránilo silnému mrazivému větru v modelování zcela nových tvarů a struktur.
26.ledna:
Čeká nás nebývalý mráz …
25.ledna:
Občas bývá z Boubína k zahlédnutí situace, v níž se místy těsně, takřka na dotyk, setkává inverze s vyšší oblačností …
… a na protilehlé straně se zatím plazí po vrcholech, …
… jako by chtěla co nejpřesněji kopírovat jejich tvar.
Současně se zdá, že není šance spatřit nad téměř zcela utopeným Bobíkem slunce, ale ono se zatím pozornému oku dávno prozradilo aspoň jemným barevným nádechem, …
… dosahujícím až pod Luzný, který se náhle čerstvě vynořil na západním obzoru.
24.ledna:
Je zajímavé pozorovat, jak se mění zimní situace na Volyňce, čím níže po jejím toku se vydáme.
23.ledna:
Někdy se špička Boubína zdá být pohledem zdola čistou, ale realita nahoře ukáže, že právě o špičku se těsně otírá rozhraní inverze – právě tak tomu bylo i dnes před rozedněním.
Celkové zbarvení krajiny se však posléze přece jen změnilo a nakonec se našla i skulina pro symbolický pozdrav čerstvě vyšlého sluníčka. Bezezbytku se tak naplnil norský meteogram, …
… který předpovídal viditelnou sluneční aktivitu teprve na odpolední hodiny. Vlivem jen mírně protržené inverze se ovšem v tom čase vimperskému zámku dostalo bezmála přízračné podoby jako z jiného světa.
V podvečer pak došlo i k takovémuto předzápadovému rozloučení.
22.ledna:
Včerejší drobné, ale husté sněžení naštěstí nedosáhlo vytrvalosti z minulého týdne, k večeru ustalo a mlha, která na celý den ovládla oblohu, …
… se nad ránem zvedla, což se zdálo být předehrou k slibovaným dalším silným mrazům.
Ty se ovšem nekonaly, …
… ba místo nich teploměr vyšplhal lehce nad nulu …
… a náhle začalo kapat ze silně namrzlých střech. Dočkáme-li se tedy opět mrazů, bude je patrně provázet i nepříjemná ledovka.
21.ledna:
I předposlední lednové pondělí, v němž např. slaví své třiasedmdesátiny světově proslulý operní tenorista Plácido Domingo, zatímco téhož dne před dvěma sty dvaceti lety pro změnu stanul pod gilotinou francouzský král Ludvík XVI., zeť císařovny Marie Terezie, se probouzí pod inverzní klenbou, z níž se nám ovšem co nevidět opět začne sypat další bílé překvapení.
20.ledna:
Přesně před čtyřmi týdny zbývala jediná noc do Štědrého dne, jemuž ovšem nakonec scházela za okny pravá zimní atmosféra, jaké si naopak můžeme dosyta užít dnes.
I vánoční strom, třebaže už nesvítící, dosud stojí na náměstí, ponořeném zrovna do houstnoucí mlhy, …
… nepostrádající určitě osobitého kouzla, …
… jehož si tu asi nejlépe vychutnává ve svém novém zimním přiodění svatý Florián.
19.ledna:
Po dnech vydatné sněhové nadílky a následného sevření inverzní oblačností nebylo jiné volby než hledat chybějící slunce tradičně výš – už kousek nad Kubovkou se správnost této volby prvními zlatavými náznaky potvrdila.
Cesta vzhůru ovšem tentokrát vlivem hlubokého kyprého prašanu trvala znatelně déle a na vrcholu mne pak přivítaly o tíhu čerstvého sněhu bohatší námrazou obalené smrky, …
… hrající střídavě zásluhou sluníčka různými barevnými odstíny.
Námraza na samotné rozhledně se příliš nezměnila, …
… teploměr tu ovšem velmi překvapivě ukázal pouhý jeden stupeň pod nulou, … ale nestalo se tak poprvé.
Rozdíl teplot nad a pod inverzí se zkrátka čas od času otočí oproti celkem logickému očekávání – v této chvíli tedy byla větší zima třeba v dole utopeném Vimperku.
A inverze je tentokrát skutečně poctivá – na celém východním obzoru propustila všehovšudy špičku Bobíku …
… a směrem jižním pak Smrčinu, Plechý s celým hřbetem Trojmezí až k Hochsteinu … a rovněž Alpy.
Sluníčko, které zprvu poměrně bohatě zalévalo svými paprsky poslední úsek cesty vzhůru, náhle mělo pro změnu plné ruce práce s vrchní oblačností, …
… skrze niž se ovšem přece jen dokázalo chvílemi přihlásit a zejména se pak podepsat na inverzi pod sebou.
Dalo o sobě dokonce vědět i posledním pozdravem během zpáteční cesty v okamžiku, kdy nezbývalo než se do té inverze v rámci sestupu zanořit.
I mlha však má něco do sebe – např. se v ní celkem daří jemnějším námrazám na drobných větévkách, ostatně tu teplota hned o poznání sestoupila, a to na čtyři stupně pod nulou. Původní dramatické mrazivé předpovědi, slibující až sedmnáctistupňové zážitky, se nicméně alespoň tady, jakož i ve Vimperku zatím nenaplnily.
18.ledna:
Sněžení ustalo, …
… ale má být pro změnu vystřídáno vydatným mrazem, …
… takže určitě nebude od věci pořádně přiložit do kamen 🙂 .
17.ledna:
Sněžení, o němž byla řeč již včerejšího večera, neustává po celý dnešní den a k polednímu stihlo pokrýt Šumavu bezmála čtyřiceti centimetry čerstvé bílé nadílky, která dozajista ještě zdaleka není u konce.
Dokonale pod ní zmizela i železniční trať – zde konkrétně vimperský úsek směrem do Volar.
Také včera vzpomínaná Volyňka se dočkala nových zimních kouzel, …
… zatímco řidiči, a to zejména kamionů, by se pro změnu jistě rádi obešli bez nich, obzvláště pak stojí-li v koloně na výpadovce na Strážný, kterou jeden z jejich kolegů poblíž železničního přejezdu zablokoval.
Zaměstnanci správy silnic či technických služeb si tedy dnes jistě nemohou stěžovat na nudu.
O tom, jak se vyvíjela sněhová situace do večerních hodin, si nejlépe učiníme představu srovnávacím pohledem na boční zpětná zrcátka zamaskovaných automobilů na předchozím a tomto snímku.
Stále sype jako z peřiny, takže si člověk v duchu posteskne, že Ježíšek měl přijít buď o loňském Dni republiky, …
… nebo až dnes.
Kdopak by tu hádal Škodu Octavii 🙂 ?
16.ledna:
Volyňka se nám opět zasnoubila s mrazem …
… a další příděl drobného, ale vytrvalého sněžení je doslova za dveřmi.
15.ledna:
Už pohled na oblohu nad Vimperkem okolo čtvrté hodiny ranní se stal příslibem dalšího z neobyčejných boubínských příběhů – možná v tom okamžiku sehrála svou roli též intuice na základě mnoha věcí tam zažitých … na vrcholu před východem slunce už každopádně nebylo pochyb.
Pravda, úzký průzor mezi zajímavým mrakem a inverzí na horizontu se sice klidně mohl také náhle zavřít – a nestalo by se tak poprvé, …
… namísto toho se však právě onen vrchní mrak vlivem výrazného východního větru …
… začal rozpínat směrem vzhůru …
… a v této své nové podobě vlastně uzavírat oblohu slunečnímu kotouči, který se měl každým okamžikem objevit.
Letmý pohled směrem k Plechému napověděl, že nejvyšší hora české Šumavy dočista zmizela v putující oblačnosti, která už pozvolna začala polykat i Hochstein. Východní směr proudění je tu pak zcela zřejmý – a dodejme, že to vše se dělo v osmistupňovém mrazu.
Byl však nejvyšší čas navrátit se k východnímu směru, na němž právě začínalo velkolepé divadlo. Do té chvíle víceméně líně přešlapující mlha se náhle dala okolo Bobíku do svižného pohybu k rozhledně …
… a uchystala tak ideální kulisu, ba přímo promítací plátno právě vycházejícímu sluníčku …
… k jeho světelnému koncertu.
I skrze stále se zužující již vzpomenutý průzor náhle vznikla úchvatná sluneční koróna …
… a postupně měnila svůj tvar, …
… rozsah i barevnost …
… v závislosti na momentálním postavení slunečního kotouče a intenzitě clonící mlhy.
Ta v jednu chvíli dokonale ovládla celý obzor, pak se však opět začala střídavě trhat …
… a postupně odkrývala zcela nové pohledy na fantastické proměny okolní krajiny.
Bylo tu možno jedině litovat, že stále sílícím slunečním paprskům stál v cestě onen větrem rozprostřený svrchní mrak, …
… neboť v opačném případě by tu byla na protější straně, kde se rovněž začala vařit mlha, zcela ideální příležitost k vzniku nejedné sluneční glorioly. Člověk však nesmí být tváří v tvář čarující přírodě nevděčný, …
… a to tím spíše, že třeba Vimperk, jak se průběžně ukazovalo, dle všeho zůstal o ranní sluneční kouzla ochuzen. Zatímco ještě po příchodu na Boubín byla k spatření jeho světla, netrvalo dlouho a zmizel pod hustou mlhou.
14.ledna:
Milovníci pravé zimy se konečně dočkali …
… i ve Vimperku … 🙂
13.ledna:
Nízké zimní sluníčko si umí pohrát, ale dnes k tomu nebude mít mnoho dalších výraznějších příležitostí.
Zato mráz, který už od včerejška bohatě pocítily nejen mnohé kočičí tlapky, bude i přes mírné ochabnutí pokračovat.
12.ledna:
Vydařená slunečná, ale konečně současně i slušně mrazivá druhá letošní sobota takhle názorně ukázala hned nad Kubovkou výškové rozložení teplot. Bylo jasné, že, ač tomu tak nemusí být nutně vždy, nejnižší tentokrát čekají zcela nahoře – na Boubíně.
Strakonice jsou na tom, jak vidno, z hlediska sněhu patrně podobně jako Vimperk, ale o mnoho tepleji tam asi nebude.
Stále sílící mrazík dále vydatně posílil bohaté námrazy na stromech, viděné tu už předevčírem. V záři klesajícího sluníčka působily boubínské smrky dojmem, jako by před čímsi skláněly své hlavy, nebo nesly tíhu zimy též za všechna místa, kde tato zatím scházela.
Temelín se dnes svými parami …
… skutečně stylově vepsal do tváře krajiny, v níž horizontálně oddělil spodní inverzní opar od čisté oblohy. Moci si odmyslet jeho čtyři obludné věže, celkový dojem by byl ještě působivější.
Na vrcholu mne přivítalo devět stupňů pod nulou spolu s mohutnou oblačností, …
… barvenou zapadajícím sluníčkem, které se za ní sice samo důsledně maskovalo, ale z ubývajících sil ještě dokázalo na rozloučenou pohladit svými paprsky kousek krajiny nad Basumským hřebenem.
Daleké vnitrozemí se podle všeho stále částečně ukrývá pod inverzí, …
… kdežto směrem k Bobíku je obzor relativně o něco čistší, dohlédneme-li k Chlumu i Kleti.
Je zjevné, že sluníčko v plné síle dokázalo přes den částečně rozpustit námrazy obalující konstrukci rozhledny, kterým pak s podvečerem sílící mráz dal novou podobu nejrozmanitějších rampouchů. Jelikož je současně účinným pomocníkem v přibrzdění hrozby chřipkové epidemie, přiložme do kamen a držme mu palce, aby nějaký den vydržel a spálil co nejvíce bacilů.
11.ledna:
Teprve druhé lednové páteční ráno se probudilo do bílé nálady, ale šlo spíš jen o lehké symbolické pocukrování, jehož se navíc šumavské krajině nedostalo natolik, aby se dalo říci, že konečně přišla pravá zima. Ani znatelný mrazík to nezachránil.
Po celý den až do noci se však zdálo, že sněhu jsou nad námi opět plná oblaka, …
… takže nejbližší dny jistě dostanou příležitost předvést, co s námi zima vlastně zamýšlí.
10.ledna:
Teplotní rozdíl mezi Vimperkem a Boubínem dnes ráno činil rovných pět stupňů, a to tak, že tři nad nulou připadly městu, zbývající dva pod bodem mrazu pak hoře. Ta se na samé špici zaskvěla úchvatnou námrazou, …
… která doslova obalila vše, co jí přišlo do cesty, a jako vždy současně dokonale prozradila postupné změny vzdušného proudění. Místy se ovšem též na pouhý nechtěný dotek v celých plátech, věrně kopírujících původní tvar podkladu, odlupovala, což bylo dokladem toho, že tu v nedávné době teplota průběžně kolísala na obě strany okolo nuly.
Opět jako už tolikrát nevadilo, že se prakticky nenabízí žádný rozhled, …
… neboť kouzelné tvary z říše ledu jej všude, kam oko pohlédlo, …
… bohatě vynahrazovaly.
To vše se ale týkalo skutečně jen samotného vrcholu Boubína, nad nímž se původně hustá mlžná clona začala zvolna trhat, …
… aby nakonec uvolnila cestu sluníčku, které se dnes určitě snáze dostávalo právě do nižších, teplejších poloh, tedy i do zimou zatím stále nezasaženého Vimperka.
9.ledna:
I sama příroda jako by už občas nad „zimním“ vývojem posledních dnů zůstávala stát jako tvrdé y …
8.ledna:
Boubín zase jednou potvrdil, jak ošidné je rozhodovat se k cestě vzhůru podle údajů meteorologických radarů. Dnešního rána např. ukazovaly hustou oblačnost, směřující k nám ze západu. Ne že by to snad nebyla pravda, ale kdyby se člověk na jejich základě rozhodl zůstat doma, přišel by ještě za tmy o tuhle podívanou …
Nejednou totiž naproti tomu došlo i na situace, kdy se na základě radarů dala předpokládat čistá obloha – a realita se nahoře nesla ve znamení husté mlhy. Tentokrát tedy bylo vše přesně naopak …
… a dalo se předpokládat, že něco k vidění tu přece jen bude.
Do mnoha modrých odstínů převažující pohled z věže to vzápětí potvrdil, …
… navíc společně s předpokladem, že vbrzku dojde k sněhovým přeháňkám. Část oblačnosti se po delší době předvedla zase jednou v podobě inverze, z níž sotva vyčnívaly špičky Bučiny, Plechého a komplexu Trojmezí. O Alpách si dnes člověk mohl zcela logicky leda nechat zdát.
Neméně zajímavé tvary i barvy se nabízely rovněž na opačné straně – nad Vimperkem …
… – a o tom, že sněhová peřina se nahoře již dala místy do díla, pak svědčil další pohled severozápadním směrem.
Slunce se samo o sobě neukázalo, ale dokázalo připravit nad obzorem nejedno barevné překvapení.
Celkově bylo dnes po ránu na vcholu příjemněji nežli obvykle, neboť tu nefičel nárazový ledový vítr, ale pouze jeho mnohem mírnější varianta, která dva naměřené stupně pod nulou nijak dramaticky nenásobila, aniž výrazně znepříjemňovala fotografování. Zkrátka jasná předzvěst toho, že se snad v příštích dnech zase dočkáme sněhových přeháněk. Jedna z nich mne vyprovázela hned na zpáteční cestě a jistě to dnes na Boubíně nebylo svého druhu poslední slovo.
7.ledna:
Již v XIX. století vyslovil francouzský básník Lautréamont pozoruhodnou větu: „Krása je nahodilé setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole“, která se později do té míry zalíbila surrealistům, že ji přijali jako inspiraci pro svůj umělecký program. Tím se i nám otevírá báječná možnost vnímat některé vimperské scenérie jako surrealistická zátiší (jen doufám, že jsem právě nedodal pádné alibi všem, kdož se mají starat o pořádek a začnou se teď obávat, aby úklidem nepoškodili umělecká díla), …
… případně si uvědomit, že vše vlastně (možná) začalo nastraženým jablkem.
6.ledna:
Namísto zimní poezie jsme se i na svátek Tří králů dočkali jen dalšího pokračování dešťové nadílky …
5.ledna:
Opět nadešel čas Tříkrálové sbírky – největší dobrovolnické dobročinné akce v naší zemi …
4.ledna:
Tři stupně nad nulou, ledový vítr, všude okolo sem tam nepatrně se občas na vteřinu trhající hustá mlha a k tomu nejedna sněhová přeháňka – to je v kostce obraz dnešního Boubína, doplnitelný ještě o vydatně kluzkou cestu a ledem obalenou rozhlednu, nabádající ke krajní opatrnosti při výstupu. Sluníčko dnes krom několika symbolických oranžových proužků na obzoru okolo sedmé hodiny ranní nedostalo šanci, …
… čemuž se ani nelze divit. Rozhlédneme-li se však třeba po téměř neustávajícím deštěm smáčeném Vimperku, docházíme snadno k závěru, že Boubín vlastně přece jen všemi výše jmenovanými krajně nouzovými prostředky zachraňuje čest zimy.
3.ledna:
Jako by se tu téměř doslovně opakovala situace z loňského roku, i počátek letošního se nese ve znamení falešného předjaří, nepřirozeně vysokých teplot, větrných nocí …
… a dešťových přeháněk.
Obraz na obloze se co chvíli mění, ale zatím ne do podoby, jaká by přináležela lednu a současně potěšila všechny, kdož by si rádi uživali třeba zimních sportů. Pakliže se ochladí, opět se ze všeho nanejvýš rýsuje spíš nepříjemná vidina nebezpečných ledovek …
Více ostatně napoví noc …
2.ledna:
Cestami kolem Boubína …
1.ledna:
Čas nám opět, řečeno s naším slavným básníkem Janem Nerudou, „… oponou trhnul“ … a jistě bychom si v mnoha ohledech přáli, abychom mohli jedním dechem dodat i to, čím báseň, napsaná před více než sto lety, pokračuje, totiž: “ – a změněn svět!“ . Každopádně si však lze na prahu dalšího roku upřímně přát, abychom v něm měli co možná nejvíce důvodů k radosti ze života a vždy v sobě našli dostatek vůle i schopnosti tyto důvody hledat a nacházet. Nezřídka to předpokládá umět se radovat i ze sebemenších maličkostí, které život přináší, a současně nic nepovažovat za samozřejmost, jíž se nám musí nutně dostat. Nejlépe si to člověk uvědomí tváří v tvář přírodě, od níž se stále máme mnoho co učit … a přitom se jí často naopak zoufale vzdalujeme. Naučíme-li se jí zase dokonale naslouchat, jako uměli naši dávní předkové, dočkáme se jistě časem i toho změněného světa 🙂 …
První minuty roku 2013 byly tradičně vítány ohňostroji, …
… o které se, podobně jako loni, …
… postarali v nejrůznějších koutech města vimperští občané.
Naproti tomu čas pro oficiální slavnostní městský ohňostroj, …
… jako vždy v rukou renomované firmy Marketing – Pyro, …
… nadešel až v okamžiku, kdy z roku 2013 uplynulo rovných osmnáct hodin.
Tentokrát se tu vedle příchodu nového roku současně oslavovalo i významné výročí v rámci vimperské historie: rovných 750 let od první písemné zmínky týkající se tehdejšího městečka a hradu – listiny pražského biskupa Jana III. z Dražic z roku 1263, na níž mezi jinými figuruje jméno pana Purkarta z Vinterberka, známého též pod jménem Purkart z Janovic (více o něm zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/104-historie-obce/207-po-stopach-tajemstvi-vimperskeho-zamku-iii ).
Archiv Fotokroniky Jana Tláskala
{jcomments on}