Na druhého března chystá Kulturní a okrašlovací spolek Čkyně další divadelní premiéru – v pořadí již pátou. Herci znovu vybrali komedii a jmenuje se Na správné adrese. „Je to kvalitní komedie. Diváci se určitě budou skvěle bavit. Hra, kterou na březen chystáme, je vtipná, praštěná, ujetá a má spád,“ uvádí v rozhovoru pro ckyne.eu nový člen souboru Jan Žižka, který ztvárnil úlohu Spartaka.
Honzo, ty jsi Volyňák. Jak ses ocitl na čkyňském jevišti?
Úplně náhodou. Šárka, kamarádka z práce, se mě jednou zeptala: ,,Honzo, někdo nám vypadl, nevzal bys to?” Stejná otázka jako před pár lety, když mě oslovil režisér volyňského souboru. Tehdy jsem odpověděl, že nepřichází v úvahu. Tentokrát to bylo: ,,Ale jo, rád.” A to jsem vůbec nevěděl, co to je za hru a co v ní mám hrát.
Ve hře Na správné adrese máš roli Spartaka. Jaká je to postava?
Spartakus je trochu narcis, trochu jednoduchej, má rád peníze a přišel na inzerát, aby si něco přivydělal. Jenže netuší, že… víc už neprozradím, abych nepřipravil diváky o překvapení. Hra je to vtipná, praštěná, ujetá, bláznivá a má spád.
Máš zkušenosti z ochotnických souborů z Volyně, jak se ti hraje ve Čkyni? Co režisérka, není přísná?
Nóó, zkušenosti, to bych tak ani nenazval. Hrál jsem jen v jedné komedii s volyňským souborem před pár lety, kde jsem hrál
faráře Josefa v Monsiuer Amédée, takže jsem tak trochu pořád začátečník.
Ve Čkyni se mi hraje, respektive zatím jen zkouší moc dobře. Jezdím sem rád. Je tu parta lidí a je mi s nimi dobře. Je na nich poznat, že dělají divadlo pro radost, pro zábavu. Tak to má být. Při zkouškách se pěkně vyblbneme. Brzy jsem poznal, že přijmout jejich nabídku bylo správné rozhodnutí.
No a Hanička jako režisérka? Je moc fajn, občas nás trochu vede (to se musí), ale každému dává prostor pro vlastní vyjádření. A má v sobě energii, kterou dokáže předávat ostatním. A přísná? No to vůbec! (Hančo, jestli to čteš, tak já fakt nešplhám.)
Premiéra se chystá na 2. března. Býváš před premiérou nervózní?
Kdo by nebyl? Záleží mi jako všem na tom, aby to klaplo a diváci se bavili.
Pavel Pechoušek
